Milenky v šachu

Ve všech uvedených případech je nutné si uvědomit si, že přiměřená soutěž mezi milenkami je přínosná. Pokud tuto skutečnost pomineme, může nám dát jedna milenka šach mat!

Nejsem Moliérův Don Juan, abych měl s takovou situací zkušenost, nicméně mi je jasné, že pokud už se muž dostane do prekérní situace, že má na výběr ze dvou milenek, jsou 4 možná řešení. Vybrat si tu lepší z nich, opustit obě (neboť žádná nejspíš není ta pravá), anebo to táhnout dál s oběma současně.

Zatímco řešení vlastní touhy posledním způsobem není k děvčatům zrovna fér, v životě společnosti může být naopak čtvrtá varianta tím nejlepším možným řešením, neboť poskytuje výhody obou milenek a současně minimalizuje rizika a škody, které může nerozvážná změna milenky (je jedno které) v manželku způsobit.

Je správné:

• Udržovat dominanci národního dopravce (ČD a.s.) nebo liberalizovat železniční osobní dopravu?
• Mít vlastní dopravní podnik nebo vypisovat soutěže na zajištění dopravní obslužnosti v kraji?
• Mít obecní byty nebo se jich zbavit a nechat vše na čistě tržním principu?
• Z pozice autority (předpokládám MŠMT) definovat výukové osnovy pro základní a střední školy nebo ponechat vzdělávání napospas kreativitě jednotlivých škol a vyučujících?

Takových příkladů bychom mohli jmenovat celou řadu a prakticky vždy bychom našli přibližně vyrovnané zástupy odpůrců i zastánců. Každá milenka má přece své výhody i nevýhody!

A právě proto by bylo v určitých případech možná nejlepším řešením si udržet milenky obě a moc neřešit, která je lepší, protože každá nejlepší milenka, která se neplánovaně promění v manželku, může ztratit své dosavadní kouzlo.

• Udržením ČD jako dominantního dopravce na trhu se zajistí synergické ekonomické (úspory z rozsahu) i technologické (záložní vozidla, opravny atd.) efekty, ale jistě mu neuškodí, pokud bude mít nad sebou neustále bič v podobě alternativních soukromých dopravců, kteří budou ochotni kdykoliv ukousnout další díl z koláče. Žádní alternativní dopravci rovná se žádný externí bič a sebekontrola může být neúčinná. Naopak přehnanou liberalizací trhu zákonitě dojde k rozbíjení žádoucích synergických efektů u dominantního dopravce.

• Vypisování soutěží na zajištění dopravní obslužnosti mezi autobusovými dopravci v kraji je jistě žádoucí, protože jenom tak může zadavatel zakázky jistojistě dostát povinnosti řádného hospodáře a minimalizovat náklady a snad i maximalizovat dopravy, ale současně může být držen vítězným dopravcem v nevědomosti (nemožnost důsledné kontroly nákladů) či dokonce v šachu (přisyp peníze, jinak nepojedu). Možností by mohlo být zajišťování dopravy vlastním podnikem na malém počtu linek či území vlastním dopravním podnikem. Absolutní soutěž dopravců zbavuje objednatele ponětí o tom, co je obvyklé a vlastní dopravní podnik se často stává dojnou krávou.

• O negativních dopadech neřízeného trhu s bydlením by mohly zase vyprávět obce, na jejichž území vznikají ghetta, na jejichž obyvatelích vydělávají podivní sociální investoři. Na jedné straně trhu se tak někteří obohacují na úkor státu skrze sociální dávky na bydlení, na straně druhé vydělávají ti, jimž roste cena majetku v důsledku zvyšující se poptávky po nemovitostech. Na jedné straně se vydělává na chudobě, na druhé na bohatství. Co se týče trhu s bydlením, stačí vlastně citovat Ondřeje Boháče, ředitele IPR (Institut plánování a rozvoje Prahy): „Město musí vlastnit 15 % bytů, aby bylo schopné alespoň pro někoho nájemné regulovat.“ [1]

• Možná se pletu, v oblasti základního a středního školství se pohybuju jen jako příjemce, ale myslím si, že absence veřejně deklarovaných osnov výuky a povinných učebnic (co a kdy má dítě už umět) znemožňuje kontrolu rodičů nad průběhem a obsahem výuky. Absence etalonu (konkrétní učebnice) vyžadovaného většinovou společností podporuje chaos a nejistotu rodičů, zda-li je obsah, forma a tempo výuky ta správná. V hlavách mnohých rodičů tak pochopitelně vznikají myšlenky na vyzkoušení jiných stylů výuky a soukromých škol. Ty přitom mají mít podle mého názoru de facto pouze podobně korekční charakter jako v případě alternativních dopravců na železnici. Mají podněcovat rozvoj a pomoci kontrole stávajícího systému, ale nemají přebírat příliš velký díl trhu. Pokud získají na trhu přílišný podíl, vzroste míra entropie a systém se může zhroutit. Vše by tak podlehlo zákonům trhu, tedy jen jedné milence.

Ve všech uvedených případech je nutné si uvědomit si, že přiměřená soutěž mezi milenkami je přínosná, ale soutěž musí být vedena fér a ve prospěch celku. Všichni jsme totiž na jedné lodi zvané Společnost.

Pokud tuto skutečnost pomineme, může nám dát jedna milenka šach mat!

LITERATURA:

[1] Jiná realita Julie Hrstkové: V Praze se teď nedá postavit skoro nic, říká ředitel Institutu plánování a rozvoje Boháč, Hospodářské noviny, 6.9.2018