Bipolárníci v Česku

Zatímco v přírodě se najde celá řada protipólů, které vedle sebe koexistují zcela přirozeně, aniž by byl ten či onen logicky ten špatný, v životě naší společnosti je tomu jinak.

Plus, mínus. Sever, jih. Táta, máma.

Zatímco v přírodě se najde celá řada protipólů, které vedle sebe koexistují zcela přirozeně, aniž by byl ten či onen logicky ten špatný, v životě naší společnosti je, zřejmě i vlivem uspěchané doby a moderních technologií, mnoho vzájemně antagonistických vztahů, z nichž jeden vždy získává nádech něčeho nechtěného a špatného.

Starý, mladý. Hubený, tlustý. Zaměstnaný, nezaměstnaný. Výkonný, nevýkonný. Úspěšný, neúspěšný. Bohatý, chudý.

Databázově orientovaná kategorizace jevů (dobrý vs. špatný), procesů (lepší vs. horší) a koneckonců i jednotlivých lidí je sice z pohledu současné společnosti toužící po neustále rostoucím výkonu pochopitelná, nicméně v konečném důsledku vede akorát k jejímu štěpení. Vytrácí se totiž lidskost, která dokáže mazat ostré hranice mezi jednotlivými skupinami obyvatel (Dalo by se zvolat: V jednotě je síla!) a která je tak důležitá pro soudržnost kolektivu. Takovou soudržnost, která dává předpoklady k pozitivním synergickým efektům.

Je zajímavé, že mnoho stavů i veličin ve společnosti lze současně vnímat jak pozitivně, tak i negativně. Vždy totiž záleží i na subjektivním pohledu hodnotitele, okolnostech (kontextu) a předpokladech dalšího vývoje (trendech).

Čas jsou peníze! - ve smyslu pospíchej

To chce čas! - ve smyslu nepospíchej

Z uvedeného vyplývá, že hodnocení celkové situace společnosti není možné bagatelizovat na hodnocení pouze vybraného stavu či trendu (Vždyť se nyní máme nejlépe v historii!), nýbrž je potřeba situaci hodnotit komplexně (obsahová stránka, ekonomika, kvalita). Jinak by to totiž chtě nechtě mohlo zavánět manipulací. Nebo alespoň svévolným utvářením axiomů a dogmat.

Je proto potřeba pečlivě zvažovat, v jaké situaci se společnost nachází. A jaká je její role v životě každého jednotlivce.

Společnost musí v zájmu zachování sebe sama, stejně jako každý občan, umět odhadnout, kdy má za změnu aktuálního stavu aktivně bojovat, nebo kdy se má pasivně smířit s osudem a přijmout svoji roli. Netřeba snad dodávat, že pasivně nemusí vždy znamenat něco špatného. Jen nemá cenu vynakládat energii na něco, co člověk stejně nemůže změnit.

Mnohdy je to o to složitější, že s růstem věku člověka (u společnosti analogicky s růstem populace a její diferenciací) obvykle roste i počet rolí, které zastává - doma, v práci, ve společnosti. Jako naschvál si totiž často náplně a cíle jednotlivých rolí protiřečí. To pak jeden neví, kým je nebo kým by měl být víc.

Rodič? Kolega? Soused? Spoluhráč? Živitel? Vychovatel? Kamarád?

Někdy si vlastně připadám jako gladiátor.

Sílu a čest!