Zrádci, přeběhlíci a Jidášové, nebo je to jinak?

Je mých štěstím nebo prokletím, že mám tu čest znát osobně několik z lidí, kteří byli jako přeběhlíci, zrádci a Jidášové označeni někým v minulosti. Znám pana Melčáka, znám pana Tluchoře, znám velmi dobře pana Úlehlu. Dva ze jmenovaných počítám ke svým přátelům. Nemůžu se ubránit dojmu, že je vše možná trochu jinak.

Nedávno jsem četl úvahu, jestli náhodou právě Jidáš není největším z apoštolů. Protože ve prospěch Ježíše Krista plnil velmi složitý a nezáviděníhodný úkol. Celá ta úvaha stála na jednoduché premise: Čím by byl Ježíš bez Jidáše? – Ničím!  Aby byl Ježíš odsouzen, ukřižován a vstal z mrtvých, aby uskutečnil největší z křesťanských zázraků, musel být nejdříve zrazen. Tím zrádcem byl Jidáš, ze svobodné vůle, na Ježíšovu prosbu nebo naléhání či pod tlakem okolností. Pověstných třicet stříbrných v tom pravděpodobně rozhodující roli nesehrálo. Jidáš skončil děsivou smrtí pověšen na podřadném dřevě, s vyplazeným jazykem a vyhřezlými vnitřnostmi a stal se navěky symbolem proradnosti, zrady – Jidášství.

 Nevím, nedokážu tuto úvahu promyslet do všech podrobností, ale protentokrát k ní přistoupím opravdu jako k premise tedy závěru logické úvahy, jehož kvalitu a pravdivost je obtížné posoudit. Ale zkusím si na chvíli představit důsledky jeho pravdivosti. Tedy, co když v této chvíli, někde velmi blízko Ježíšova trůnu v Království nebeském, sedí Jidáš po Ježíšově pravici, jako nejvyvolenější apoštol a společně se nad tím co tady píšu usmívají.

 Svého času se zrady a přeběhlictví dopustili poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pánové Pohanka a Melčák. Pana docenta Melčáka znám řadu let, ještě ze zlínského zastupitelstva. Dlouho patřil k mým rádcům, lidem, kterých si vážím pro jejich odbornost, pro jejich postoje, pro jejich znalosti, dovednosti a schopnost je uplatnit v životě, pro schopnost formulovat a vyjádřit myšlenky. Když se stal „Jidášem“ sociální demokracie a umožnil vznik pravicové vlády, jsem s ním konzultoval nějaký bezpečnostní problém a vnímal jsem jakým způsobem ho zasáhlo, že mu lidé nadávají, vyhrožují, plivají před ním na chodník. Viděl vlastní tvář na billboardech s posměšnými hesly, za peníze politické strany, kterou léta budoval. Vzpomínám si na jedinou větu, kterou mi k celé situaci řekl:“Pane řediteli, na to abych vystoupil z řady, na to abych se stal přeběhlíkem a pomohl řešit patovou situaci jsem potřeboval hodně odvahy, nebylo jednoduché udělat tento krok, nebylo jednoduché vzít na sebe tento úděl. Dnes ho nesu, ale nelituju.“

 Hysterii kolem rozhodnutí pana poslance Tomáše Úlehly jistě máte ještě v čerstvé paměti, je to nedávná kauza, která přímo či nepřímo ovlivnila blížící se předčasné volby, které si mnozí přáli. Pan Úlehla vystoupil z řady, možná to neudělal hrdinsky, možná jeho krok nebyl státotvorný, ale je to krok chlapský. Vystoupil a něco se stalo, něco co možná našemu státu prospěje. Zdvihla se vlna odporu, kdekdo, kdejaký šunt, hlupák a hulvát si o pana Úlehlu otírali umaštěné, nevymáchané huby a svá ostrá brka či hrot svého důvtipu při grafomanských výlevech cezených přes klávesnici počítače. Nevydržel jsem to a zareagoval(http://zpravy.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A130810_1962682_zlin-zpravy_mav&razeni=time ), protože si pana Úlehly vážím především jako člověka, jako chlapa, který umí dospět k rozhodnutí, realizovat jej a nést odpovědnost za své jednání. Tak jsem ho poznal za bezmála deset let našeho společného působení na zlínském magistrátu.

 Nevím jakým způsobem tuto krátkou úvahu zakončit, ale jedno vím jistě. Jestliže někdy, někdo, někoho nazve pro jeho politický postoj či vyjádřený názor přeběhlíkem, zrádcem nebo Jidášem, připomenu si tato svá slova a zamyslím se co právě Ježíš a Jidáš dělají.