Dobrý den mí věrní, lepší pozdě než nikdy, poslední kapitolka ŽENA, (čtení na pokračování) PART 6, Afterplay chvíle na rozhraní, kdy něco končí a něco nového začíná, díky vám všem, kteří jste můj blog věrně každý pátek navtěvovali a zas někdy, ....zas jaksi
Amrita Sharma
Afterplay
Dokonáno jest. Zhroucený na Tvém těle se zoufale snažím natěsnat svou zbloudilou duši po návratu z toulky po hvězdách do zmučené, zpocené, vyprýštěné a uhřáté tělesné schránky. Není to lehké, pulz krve v tříslech mi v pravidelných intervalech způsobuje mírné záškuby svalových křečí, které procházejí celým mým tělem. Nevím odkud vychází, snad ze Tvých hloubek, ve kterých jsem stále zajatý, pevně obepnutý, vnímající Tvé mírnící se orgastické stahy a rytmus Tvého pulzu. Cítím vrstvičku vonného čerstvého potu na Tvé kůži, zvlhlé vlasy a jejich zvláštní aroma, které se smísilo s mým pachem a naplnilo vzduch směsicí omamujících zvířecích stop po bezuzdném paření a zběsilém plození. Hormony, dech i pulz se uklidňují. Polibky jsou spíše konejšivé, vášeň nahrazuje vděčnost, hluboké smyslné a vlhké líbání se mění v letmé doteky rtů na kůži, kterými děkuji Tvým ňadrům, bokům i klínu za poskytnutou rozkoš. Kdysi jsem slyšel, že za sex se neděkuje. Jak je však možné nepoděkovat za nádherný prožitek, za jehož slabý odvar poskytnutý profesionálkou jiní platí tisíce či desetitisíce. Musím poděkovat s nejhlubší vděčností a oddaností. Načerpal jsem vyprýštěním, přijal rozdáváním, obohatil se skutkem, v němž plním roli zloděje i okradeného, dělníka i díla, štětce i plátna, kamene i dláta, chleba i soli. Neodlučitelná jednota dokonale bytosti se náhle oddělí a v obětí si leží ukojený muž a uspokojená žena, milenci. Bytosti vděčné jedna druhé za prostý fakt, že existují, potkali se v prostoru a čase a měli to neskutečné štěstí, že na krátký okamžik sdíleli své životy, city, pocity, teplo, vůně, šťávy. Že si navzájem předali ve vrcholný okamžik vše potřebné k tomu, aby vznikl zázrak nového života, né snad vědomě pro ten účel, ale pro vlastní zážitek a pocit.
Nesu si to vědomí s sebou navěky. Až si na mou šíji sedne starost, mé útroby sevře stres, nebudu mít sílu, motivaci ani odpovědnost vykročit dále. Uchopím ten prchavý okamžik štěstí, uspokojení a vyrovnanosti a budu z něj čerpat vše co potřebuji, abych udělal další krok a budu doufat, že zítra, pozítří, za týden, či při dalším setkání budu mít tu čest a výsadu znovu pohlédnout, do Tvých očí, obejmout Tě v náručí, políbit Tě na rty, dotknout se Tvých ňader, a zažít znovu a znovu radost a štěstí z naší toulky po hvězdách.... těším se na příští... vím, že bude stejně vrcholná, závratná, nespoutaná, vzrušující, dychtivá, vstřícná, odevzdaná, bláznivá a k zešílení krásná. Toulka, kterou jsem Ti popsal, není vzpomínkou, je niternou a nespoutanou touhou....
After Play
Probouzím se v Tobě jako tuhý spáč z rána
Vzrušení odeznělo v řetězu orgasmů
Má toulka vesmírem je šťastně dokonána
Nádherná satisfakce splněného snu
Ležíce zpocení do sebe propletení
Něžné doteky rtů bez vášně na kůži
Hladíš mě po tváři a žádostivost v tom není
Dech hlubší a pomalý, reálnost utuží
Byla to díky tobě neskutečná jízda
Jsi kosmická loď na vesmírné cesty
Jen málokterý muž ,se bez ostych přizná,
Že špatně rozeznává odměny a tresty
Hladím Tě po zádech a na víčka Tě líbám
Myšlenky na to co bylo, můj mozek rabují
Se zavřenými víčky se do budoucnosti dívám
A z mých rtů sklouzne pokorné „děkuji“
Kdysi mi kdosi řekl: „za lásku se neděkuje“
Tak zač potom, k čertu, můžeme děkovat
Bylas mi lodí, která lehce etherem pluje
Nic krásnějšího nad to jsi nemohla mi dát.
