ŽENA (čtení na pokračování) PART 1, Pohled - Tvary a barvy

Toto je první kapitola čtení na pokračování... jednotlivé kapitoly budu zveřejňovat v pátek ráno a bude mi velkou ctí, když se pro některé z vás stanou letmým potěšením na konci pracovního týdne.... a malým očekáváním pro nadcházející víkend. Buďte ke mě prosím vstřícní a shovívaví, trvalo 15 let, než jsem se osmělil. Děkuji

ženahttp://hdw.eweb4.com/out/482931.html

Žena

Pluje kolem mě na vlnách svých boků

Loví a sama přeje si být ulovena

Řekni to jasně, prosím, první sloku

Ta, kterou chceš, musí být zralá žena

Být ženou nestačí, moje srdce lká

Tak řekni, sloko druhá, jaká být by měla

Dychtivá, smyslná a žhavá milenka

Pro toulky po hvězdách astrálního těla

Krásnou ženu mám a skvělou milostnici

Řekni, sloko třetí, co si ještě přát?

Co k tomu všemu mohu ještě říci

Chybí ti jen přítel, co by měl tě rád

O čem by stárnoucí muž ještě mohl snít?

Sloko čtvrtá, řekni to za mě krátce

V každé chvíli musíš po boku mít

Moudrého, zkušeného, spolehlivého rádce

Mám v ženě vše a to je konec básně

A sloka pátá? Také nic neříká

Z jejího výrazu však patrné je jasně

Potřebuješ nutně tvrdého kritika

Žene mě neklid, nespím, mám zrychlený dech

Sloko šestá – je má rozjitřenost běžná?

Ornament nehty ti vykreslí na zádech

Zklidní a uspí tě utěšitelka něžná

Kdo pomůže, když mě krutá nemoc skolí

Řekneš to, sloko sedmá stejně skvěle

Tělo či duše rozervaná hroutí se a bolí

Prahne po dobrodiní dobrého léčitele

Prachy fuč, dluhy, hlad, tíseň a nedostatek

Co teď, sloko osmá, otázka ve mně hlodá

I když ses choval jak neodpovědný spratek

Žena, nezištný dárce ti vonnou skývu podá

Propad jsem peklu, spásy pro mě není

Devátá sloko, řekni co dělat, směle

Neznaboh bez víry jsi, tak kašli na modlení

Hlupáku, v ženě vždy najdeš spasitele

Kým je pro mě žena, hloupě jsem se ptal

Deset slok – básnička odpovědi mi dala

Milostivý Bůh asi u mě hodně blízko stál

Když z nádherné bytosti, se žena moje stala

Předlouho jsem ti toto vše chtěl sdělit

Hledal jsem slova, stále jich nemám dost

Zkusím do jediného všechny city vtělit

V každém mém děkuji, je ryzí upřímnost

Part 1

Pohled – tvary a barvy

    Vím, o ženu se musí bojovat, usilovat, hýčkat, uchvacovat, musí být vstřícná, dychtivá, vlhká a otevřená. Chlap, který to nechápe a neumí nebo není schopen či ochoten slovem, pohledem, dotykem a něhou nejlépe pak kombinací všech těchto komunikačních nástrojů vyjádřit, že zoufale touží po blízkosti a splynutí, tak takový chlap si opravdovou ženu nezaslouží.

   Sex je vlastně krátké vytvoření nějaké původní dokonalé bytosti, nejdříve tě přece musím vnímat, nemůžu zhasnout přetáhnout ti triko přes hlavu a servat z tebe šaty a pronikat do tebe bez přípravy jen divoce a smyslně s myšlenkou na vlastní rozkoš (ale i to chci někdy zkusit). Musím si přece nejdříve uložit do mozku tvé tvary, tvé barvy, tvé teplo, tvé vůně, tvé chutě, musím tě poznat pohledem, čichem, hmatem, poslepu, ohluchlý, bezruký, ve vánici, v dešti, v bouři, pod vodou ve sněhu, v písku pláže, no a to se přece musím učit….Nejdřív se budu dívat, na tvé oči, budu vnímat jejich barvu jas a jiskru, budu v nich hledat ozvěny pocitů a citů prožitých a dávno zapomenutých i těch naléhavě prožívaných, pohlédnuti do tváře na nosík, rty, bradu, čelo, budu vnímat čistotu a jas tvé pleti a hledat kolem očí ty náznaky vějířků vráseček od smíchu, a budu si představovat ty chvíle kdy tě někdo rozesmál či jen přinutil k pousmání, budu si představovat jak to udělat, aby skrze mě se tyto nejnádhernější vrásky na ženské tváři prohlubovaly a rozšiřovaly co nejvíce, protože za ty se žádná žena nemusí stydět ty ji zkrášlují, ty ji dělají veselou, podívám se ti na ústa, na tvar tvých rtů, zda jsou jako dvě peřinky přehozené přes balkónek domečku pro panenky, shlédnu tvar tvé šíje, oušek, ňader, linii boků i soutěsky klína, odhadnu jak moc těžce a v jakých bolestech rodila dítě a jak jsi za to bolest byla vděčná, představím si tvou krásu v sedmnácti a odhadnu tvou nádheru v osmdesáti, budu svůj pohled pást na jednotlivostech, ale hodnotit celek, vyváženost toho co se dá vnímat očima...

Barvy lásky

západ se zbarvil do krvava

ptám se jakou barvu má láska

je rudá jak zpěněná krev

nebo snad červená jak stydlivé tváře

karmínová jako přezrálá třešeň

odstín je lhostejný

v zapadajícím slunci je láska červená

nebe se klene blankytem

chci poznat barvu lásky

je modrá jako tvoje oči

umí si půjčit šaty řek a tůní

nebo se tváří jako mořská hladina

tupý je barvocit

pod čistou oblohou je láska modrá

nad lánem slunečnic září denní hvězda

po barvě lásky se  ptám žlutých květů

je zlatá jako jejich okvětní lístky

nebo plavá jako tvoje vlasy

ohnivá jako hříva koní

oči jsou oslněné

v poledním slunci má láska barvu žlutou

do letních luk se zakusují kosy

co řeknou o barvě lásky podeťaté stvoly

má barvu druhé trávy

možná je temnější jako smrkový les

nebo září jasně jako smaragd

už je to jedno

na pokosené louce má láska barvu zelenou

široká paleta života je pestrá

i omyté štětce nesou stopy barev

poznáš pravou první nejjasnější

vrstvy lnou těsně jedna na druhou

v příšeří splynou

a zahalí je tma

nad cestou se klene pestrá duha lásky