Nestárnoucí Heidi a úpadek osobních automobilů značky Tatra

Tatru 613 měla na konci 80. let zachránit italská společnost Scioneri. Naděje do ní vkládané se však nenaplnily.

V jednom ze zábavných televizích pořadů konce 80. let exceluje zpěvačka Heidi Janků se svým tehdejším hitem „Fotka“. Společnost ji při vystoupení dělají dvě Tatry 613, přičemž jedna z nich je v unikátním provedení Scioneri. Právě na ni nám Heidi předvádí svůj nepopiratelný půvab.

V refrénu písně Heidi zpívá: „Já á nezestárnu na hladkém těle svém, jak malý zázrak barevná fotka jsem“. Jak na tato slova pohlížet v kontextu Heidi a Tatry 613 dnes s odstupem více než 35 let? Odpověď je velmi jednoduchá a jednoznačná:

Zatímco Heidi se drží ve skvělé formě a slova v refrénu se na ni plně vztahují, to samé již nelze říci o osobních tatrovkách. Projekt Scioneri, který jim měl otevřít dveře do západní Evropy byl nakonec jedním ze symptomů postupného úpadku vývoje a výroby osobních automobilů Tatra.

Jak k tomu všemu ale došlo? Aby nám byly okolnosti spolupráce Tatry se Scioneri na konci 80. let zcela zřejmé, musíme se vrátit v čase až do období před druhou světovou válkou. V polovině 30. let přichází Tatra s typy 77 a 87, které tehdy se svými aerodynamickými karoseriemi a osmiválcovými motory reprezentovaly samotnou špičku světového vývoje automobilů. Jako doklad tehdejší úrovně kopřivnické automobilky lze zmínit, že její prototyp V 570 posloužil jako inspirace i při konstrukci slavného brouka.

O 20 let později je vše jinak. Německé obyvatelstvo jsme odsunuli, slavného konstruktéra Hanse Ledwinku zavřeli, a také jsme si u nás zavedli nový režim. Tatra přišla v 50. letech o výrobu tatraplánů, avšak stále má dost odborně zdatných konstruktérů, kteří jsou schopni dotáhnout do konce vývoj adekvátní náhrady předválečných aerodynamických krasavic – typu 603, který stejně jako ony dodnes okouzluje i ty z nás, kteří se jinak o automobily zajímají jen okrajově.

To se však již dostáváme do zlatých šedesátých, kdy padla dvě důležitá rozhodnutí: nástupce typu 603 si zachová tradiční tatrováckou koncepci, tj. pohon zadních kol vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcem umístěným vzadu, a návrhem karoserie bude pověřen zahraniční partner – italská návrhářská firma Carrozzeria Vignale.

Rozhodnutím o zachování stávající koncepce si sice nový typ 613 zachoval svou tatrováckou originalitu, zároveň ale toto rozhodnutí přispělo k rychlému zastarávání vozu v 70. a 80. letech. Naproti tomu karoserie Vignale sice znamenala odklon od dosavadní tradice, velice se však povedla a na přelomu 60/70. let byla zcela v souladu s nejnovějšími světovými trendy.

S jistými dílčími modernizacemi vydržel typ 613 ve výrobě až do konce 80. let, kdy již přichází na řadu společnost Scioneri – další italská karosárna, která měla tatrovkám vrátit lesk. Jenže dvakrát nevstoupíš do stejné řeky – konec 80. let není koncem 60. let a Scioneri není Vignale. Výsledkem činnosti karosáře ze Savigliana byly dva upravené vozy, které však tatrováky o svém potenciálu uspět na západě příliš nepřesvědčily. Na dva vozy se spíše lacině působícími úpravami již žádné další nenavázaly a spolupráce Tatry se Scioneri tedy de facto vyzněla naprázdno.

V 90. letech se Tatra pokoušela uspět s dále modifikovaným modelem 613 a novým 700. Vzhledem k nedostatku kapitálu, celkové zastaralosti a velké konkurenci však tyto modely již nemohly prorazit. Svou roli samozřejmě sehrála i špatná pověst, kterou si bohužel tatrovky získaly jako vozy vysokých stranických a státních představitelů.

Dnes je výroba osobních vozů značky Tatra již jen minulostí. Zajímavou spekulativní otázkou nicméně v této souvislosti zůstává, jaké osobní tatrovky by se v Příboře (nebo v samotné Kopřivnici) dnes vyráběly, pokud bychom se dokázali vyhnout komunistickému režimu. Do segmentu luxusních vozů se totiž v západní Evropě pokoušely po druhé světové válce dostat různé automobilové značky, jen málokterá z nich ale skutečně uspěla. Své by mohly vyprávět např. francouzské automobilky, Opel, Lancia nebo Alfa Romeo. A výrobu luxusních sedanů ukončily v nedávné době i takové značky jako Jaguar a Maserati. Není proto vůbec vyloučeno, že by výrobu luxusních osobních tatrovek nebylo možné udržet, i kdybychom tady komunisty vůbec neměli.