Nadšení Wotanovo aneb Rammstein v Praze

Koncert skupiny Rammstein je vždy jedinečnou kulturní událostí. Osudové chyby se dopouští každý, kdo si tuto strhující podívanou alespoň jednou nedopřeje. 

Hodnocení koncertu Rammsteinu nelze začít jinak než vylíčením způsobu, jak jsem se k němu vlastně dostal.

Loni v září jsem byl na vycházce se svými kamarádkami Milenou a Alenou. Měli jsme tehdy namířeno do Žlutých lázní. A když už jsme byli skoro u cíle, zaznamenal jsem billboard s reklamou na festival, Prague Rocks, v jehož rámci bude vystupovat i legendární Metallica (bude se konat 22. června). Poté, co jsem tuto reklamu zaregistroval, poznamenal jsem něco v tom smyslu, že by vůbec nebylo špatné tento koncert navštívit. A přibrat si k němu ještě také Rammstein, který do Prahy přijede asi o měsíc dříve. Bylo to však míněno spíše v nadsázce, nevážně a konverzačně.

Alenu ale nápad zaujal a dokonce mu vyjádřila svou podporu. Zůstalo však jen u projevení zájmu, ihned poté celá záležitost usnula. Avšak asi měsíc poté ve mně začal hlodat červík pochybností, zda by přece jen nemělo smyslu vydat se vstříc novým zážitkům a alespoň jeden koncert si dopřát. Jenže cena se mi zdála dost vysoká a nebylo ani úplně jasné, jestli se ty koncerty budou s ohledem na COVID vůbec konat. Především jsem se ale obával toho, zda má veliká očekávání nebudou zklamána.

Poslal jsem tedy Aleně poštovního holuba se zprávou, že lístky rychle mizí a je potřeba brát, dokud jsou. A pokud tedy půjdeme, tak na co to bude. Zároveň jsem ale očekával, že její odpověď bude negativní, což by mi ve skutečnosti vyhovovalo. Její odpověď byla nicméně rychlá, stručná, jasná a úplně opačná než jsem předpokládal: na nic nečekej, kupuj, půjdeme na oba koncerty!   

Význam jejího rozhodnutí nelze v podstatě pouhými slovy dost dobře vyjádřit. Koncert Rammsteinu byl totiž naprosto jedinečný a osudové chyby se dopouští každý, kdo si tuhle strhující podívanou a unikátní hudební událost nedopřeje. Jde totiž o to, že v případě Rammsteinu se nejedná jen o pouhou hudební skupinu, jedná se o úkaz, fenomén a souhrn mohutností nejvyšší kvality.    

První mohutností je samozřejmě samotná hudba, která je postavená na hardrocku/industriálním metalu, zároveň je ale prošpikovaná elektronikou. To nejlepší z Kraftwerku, to nejlepší z Laibachu, to nejlepší z Wagnera, Rammstein už prostě za ta léta své existence má svůj vlastní vybroušený hutný zvuk a k tomu spousty silných melodií. Je dobré mít jejich skladby naposlouchané ve sluchátkách, ve kterých vyniknou basové linky, stereo efekty, doprovodné zvuky atd., kterých si člověk při běžném poslechu nemusí všimnout.  

Další mohutností jsou texty, které jsou u Rammsteinu úderné, pestré, promyšlené a velmi básnické. V souvislosti s texty se samozřejmě nabízí otázka, jak by Rammstein fungoval bez němčiny. Možná by to šlo, avšak jinak a rozhodně ne tak dobře. Jinými slovy: bez němčiny nebylo by Rammsteinu. Nedílnou součástí fenoménu Rammstein je ale také nepochybně mohutnost klipů, které jsou plné fantasie, nadsázky, a mnohdy i (poněkud specifického) humoru. Jejich dokonale řemeslné zpracování je samozřejmostí.

Hudbu, texty a klipy si nicméně každý fanoušek může nastudovat v pohodlí svého příbytku, v metru nebo třeba během dovolené v NDR na Rujáně. Pokud však chce, aby jeho zážitek z Rammsteinu byl skutečně komplexní a kompletní musí vyrazit na koncert. Teprve tam se k hudbě a textům připojují další mohutnosti, které spočívají ve strojově přesné choreografii a spojité show nenarušované mluvenými vstupy, ve všech těch plamenech a světelných efektech a pochopitelně také v energii vyvolávané nadšeným publikem.

Pokud jde o ohně, světla a pyrotechnické efekty, někomu by se snad mohly zdát příliš opulentní a pompézní. K tomu je ale možné pouze uvést, že ve všech jiných případech by to opulentní, pompézní a bombastické skutečně bylo, k písním Rammsteinu se to ale skvěle hodilo a bylo to naprosto adekvátní.    

Teprve na koncertě proto plně vynikne Haifisch, Radio, Ich will, plamenná Sonne, živočišná Du riechst so gut, monumentální Deutschland a mnohé další písně. Teprve na koncertě se fanoušek ponoří do veletoku tribálně sdílených emocí, teprve tam má možnost dotknout se absolutna. Toho všeho jsme byli s Alenou účastni a nechci ani domýšlet, jak bychom dopadli, kdybychom otáleli a na koncert se nakonec nevydali. A nebýt vycházky do Žlutých lázní a Aleniny rozhodné odpovědi se to klidně mohlo stát!            

O kvalitě pražského koncertu (16. května) svědčí mimochodem i to, že intenzitou svého projevu dokonce Rammstein v samotném úvodu probudil podřimujícího boha Wotana, který pak skupinu i s fanoušky poškádlil deštěm s průhledným záměrem představení ukončit. Jako jejich starý obdivovatel je totiž viděl už mnohokrát. Pak se ale jako vždy předtím nechal uhranout tou brutální estetikou, déšť se uctivě rozestoupil a koncert pokračoval až do velkolepého finále.     

Rammstein je jenom jeden. Tím ale nemá být řečeno, že podobné opojení může zajistit jen on.  Nechme se překvapit, koho 22. června probudí James s Larsem, Kirkem a Robem.