Když divadlo, tak Splašené nůžky! Když Splašené nůžky, tak v Mostě!

Když jsem 8. listopadu letošního roku vstupoval ve večerních hodinách do Městského divadla v Mostě, neměl jsem příliš jasnou představu, co na mě čeká. Nebo ještě lépe řečeno: neměl jsem vůbec žádnou představu. Věren své zásadě o divadelní hře si dopředu nic nezjišťovat, neznal jsem tentokrát dokonce ani její název, který jsem si přečetl až ve foyer divadla (v souvislosti s touto zásadou je ovšem nutné uvést, že ji mohu uplatňovat jedině díky laskavosti mých přátel, kteří hry vybírají a návštěvy divadel organizačně zajišťují).         

Jméno hry, tedy „Splašené nůžky“, ve mně nicméně vyvolaly jisté pochybnosti, které byly již přímo v sále dále posíleny při pohledu na scénu znázorňující kadeřnický salon sytě růžové barvy a při poslechu hitu „Holky z naší školky“ Petra Kotvalda a Stanislava Hložka, který zazněl v úvodu představení. V tu chvíli jsem se skutečně velmi obával toho, že se dočkám další řachandy a taškařice, které dnes na prknech českých divadel nejsou zase až tak něčím výjimečným.

Mé obavy se však naštěstí rozplynuly ihned poté, co zazněly první repliky. Hra byla od svého počátku mimořádně vtipně promyšlená stejně jako promyšleně vtipná a až do samotného konce ji zdobily jiskrné a do dokonalosti vybroušené dialogy, napětí a téměř nepolevující tempo. Splašené nůžky, které se celé odehrávají ve stejnojmenném kadeřnictví a jejichž děj se točí kolem vyšetřování vraždy známé klavírní virtuosky (ano, kupodivu i takové téma může být komediálně uchopeno), tak byly ve všech ohledech skvostnou podívanou.   

Pro znalého čtenáře nemohou výše uvedené řádky být ničím překvapivým. Jak jsem si totiž dodatečně zjistil, Splašené nůžky v nejlepším slova smyslu kombinují evropské a americké divadlo a patří k nejdéle hraným divadelním kusům. Hru již v roce 1963 pod názvem „Scherenschnitt oder Der Mörder sind Sie“ napsal německý dramatik Paul Pörtner, světového úspěchu však dosáhla až poté, co ji ve druhé polovině 70. let upravilo americké duo Bruce Jordan a Marylin Abrams, kteří ji publiku představili pod názvem „Shear Madness“. Velmi úspěšné jsou Splašené nůžky dodnes, a to i v České republice, kde se hrály a hrají hned v několika divadlech.

Hra se obvykle označuje jako interaktivní detektivní komedie. A je to skutečně velmi příhodné pojmenování, neboť Splašené nůžky diváka uchvátí nejen jako komedie a detektivka, ale také unikátní možností komunikovat s herci a aktivně vstupovat do děje. Díky tomu je každé představení jedinečné a neopakovatelné.

V souvislosti s jedinečností a neopakovatelností nelze než vyzdvihnout představení, které jsem měl sám možnost vidět, neboť početné mostecké publikum bylo dokonale připravené, velmi aktivně se ptalo a značným způsobem tak přispělo k úžasnému průběhu celého večera. Výborné výkony ale samozřejmě podali především samotní herci, z nichž je nutné jmenovitě zmínit minimálně Michaelu Krausovou v roli paní Schubertové, Jiřího Krause v roli kadeřníka Tonyho Řezníčka a Jana Beneše v roli Edy Rolence.        

Závěrem tedy mohu pouze zopakovat již jednou vyřčené: Most si obvykle nespojujeme zrovna s divadlem. To je ale velká chyba, protože Splašené nůžky v Mostě jsou skvělým zážitkem. Když divadlo, tak Splašené nůžky! Když Splašené nůžky, tak v Mostě!   

(Fanouškům ostatních divadel, v jejichž repertoáru se Splašené nůžky nacházejí, se samozřejmě omlouvám. Nepochybuji o tom, že i jinde umí tento klenot podat na vysoké úrovni. Mé srdce už ovšem patří Mostu! :-))