10 nejkrásnějších kupé světa (seriál „10 nejkrásnějších“, díl VII.)

Většina zájemců o motorismus se nepochybně shodne na tom, že automobily s karoserií kupé jsou atraktivní a elegantní vozidla s dvoudveřovou karoserií se splývající zádí. 

Jak přesně ale kupé charakterizovat? Není to úplně jednoduchá otázka, protože definice kupé není zcela jednoznačná a prolíná se s jinými typy karoserií. Pro naše potřeby lze využít úzkou a širokou definici. S využitím úzké definice můžeme jako kupé označit auto s již výše uvedenou dvoudveřovou karoserií se splývající zádí. Dalšími podpůrnými prvky pak můžou být bezrámová okna, absence B-sloupku, nízká výška a sportovní charakter. Pokud vůz splňuje většinu těchto atributů lze mluvit o čistokrevném kupé.

Zároveň je ale pro naše potřeby vhodné, abychom aplikovali i širokou definici kupé, neboť některé vozy svým charakterem mezi kupé také nepochybně patří, přísně vzato se nicméně jedná o tudory/dvoudveřové sedany. Organizace SAE tento problém řeší uplatňováním kritéria velikosti zadní částí interiéru. Pokud je menší než 0,93 m3, jedná se o kupé, vozidlo s větším prostorem již patří mezi dvoudveřové sedany. Nepokládám tuto kategorizaci za šťastnou, protože důležitější kvalitou vozidla než jeho rozměry je jeho charakter. Za charakter pak lze považovat sportovní duch, popř. důraz na eleganci.

V takovém případě lze za kupé pokládat i tudory/dvoudveřové sedany, zejména jsou-li vybaveny bezrámovými dveřmi a/nebo karoserii bez B-sloupku. Konkrétně tak lze mezi kupé s klidem zařadit i Chevrolet Monte Carlo, Mercedes Benz CL, pony/muscle cars, velké německé dvoudveřáky prémiových značek anebo také Škodu 1000/1100 MBX. Rozumně je tento problém vyřešen např. u klasického Fordu Mustang, kde je karoserie se stupňovitou zádí označována jako „hardtop“, zatímco u verze se splývající zádí se používá označení „fastback“. Obě varianty ale nepochybně lze zaměřením zařadit mezi kupé. Obdobný princip je nutné uplatnit také na kupé, která mají výklopné zadní okno nebo víko, takže z tohoto hlediska by je bylo možné formálně považovat za liftback nebo fastback.

Tak či onak, dnes kupé patří – i přes svou eleganci a sportovní jiskru – mezi ohrožené druhy. Svou roli samozřejmě sehrává měnící se vkus zákazníků, ale také emisní normy, které se nepochybně budou ještě dále zpřísňovat. Velkosériové modely, které měla v nabídce každá pořádná automobilka, jsou již bohužel minulostí (Renault 15/17, Renault Fuego, Ford Capri, Opel Manta, Opel Calibra nebo také VW Scirocco a Corrado). Stále tu sice máme supersportovní stroje značek Porsche, Ferrari, Lamborghini nebo dokonce Bugatti a Koenigsegg, ty si ale může dovolit opravdu jen málokdo. Dále jsou k dispozici stroje, které vznikly zmixováním sedanu a kupé nebo dokonce SUV a kupé. Prim hrají v obou případech německé vozy (do první skupiny patří např. Mercedes Benz CLS, VW Arteon, Audi A7 nebo Porsche Panamera, do druhé BMW X6, Mercedes Benz GLC/GLE Coupé nebo Audi Q8). Nic proti nim, avšak taková auta již bohužel mají ke klasickým kupé opravdu dost daleko.

Pojďme si tedy připomenout 10 kupé, která se výrazně zapsala do motoristické historie a která se buď stále vyrábějí (popř. donedávna vyráběla) nebo mají svého adekvátního nástupce. Není snad potřeba zdůrazňovat, že všechna uvedená kupé mají pod kapotou benzínové motory.

Mazda RX-7

Mazda RX-7 je z hlediska uspořádání pohonné soustavy zcela klasickým automobilem. Motor umístěný vpředu pohání zadní kola. Z tohoto pohledu tedy nic zvláštního. Pozornost si nicméně zaslouží elegantní a úhledná karoserie s výklopnými světly (platí pro všechny generace RX-7), a především motor typu Wankel. Naznačuje to ostatně již název tohoto kupé – zkratka RX je odvozena od slov „rotary experimental“. Mazdě patří za výrobu aut s wankelovým motorem nehynoucí vděk, protože tím zásadním způsobem zpestřila svět sportovních vozů. S Wankelem se jí dokonce v roce 1991 podařilo vyhrát i 24 hodin v Le Mans (poté byly rotační motory zakázány). Typ RX-7 se vyráběl v období 1978-2002. Poté byl nahrazen Mazdou RX-8, která je bohužel posledním sériově vyráběným vozem s Wankelem pod kapotou.

Toyota Supra Mark IV

Toyota Supra Mark IV se může pochlubit pěkným zadním křídlem a podobně čistými a jednoduchými liniemi jako RX-7. Také koncepce pohonu je identická – motor umístěný vpředu pohání zadní kola. Avšak největší zájem i zde vyvolává motor. Pod kapotou supry se totiž nenachází nic jiného než proslavený třílitrový řadový šestiválec 2JZ. V přeplňované verzi bylo pro Evropu a Japonsko k dispozici 280 koní (pro USA 330), zároveň však tento motor nabízel velký prostor pro tuning a zvyšování výkonu až k hranici 1000 koní. Supra IV se vyráběla od roku 1993 až do roku 2002 a stala se tak poslední klasickou suprou. Od roku 2019 se sice vyrábí nová Toyota Supra, ta se však dočkala rozporuplného přijetí, neboť jde o vozidlo do velké míry shodné s BMW Z4. Dle mého osobního názoru je ale nová supra jednoznačně skvělou zprávou pro příznivce sportovních aut. Sdílení nákladů na vývoj je v době přísných emisních předpisů a s ohledem na počty prodaných aut velice rozumný krok.

Nissan Skyline R34

A do třetice všeho japonského (tedy dobrého). Nissan Skyline ve své nejslavnější variantě GT-R R34. Na rozdíl od RX-7 nebo supry je jeho karoserie masivnější, na někoho neznalého tedy může působit více usedle. Zdání však klame a nic není vzdálenější realitě. Skyline je nabit technologiemi, které mu ve své době umožnily pokořit téměř každého protivníka. Kromě řadového šestiválce o objemu 2,6 l se dvěma turbodmychadly, to byl především pohon všech kol ATTESA E-TS Pro a řízení zadní nápravy Super HICAS. I zde bylo možné z oficiálního výkonu 280 koní vydolovat mnohem více. R34 se vyráběl jen v období 1998-2002 a v podstatě na dlouhá léta představoval vrchol ságy Skyline. Naštěstí se vše k dobrému obrátilo a dnešní Nissan GT-R (R35) na Skyline R34 důstojně navazuje nejen svými nádhernými čtyřmi kulatými světly vzadu, ale také svými výkony. Snad se tedy v nabídce Nissanu ještě nějakou dobu udrží.

BMW 635 CSi

Japonské šestiválce máme úspěšně za sebou, můžeme se přesunout k dalšímu výrobci legendárních řadových šestiválců, který je usídlen v nedalekém Mnichově. Velká kupé tento bavorský výrobce vždy uměl a příkladem je tento okruhový démon BMW 635 CSi. Uspořádání pohonné soustavy je klasické, atmosférický motor o objemu 3,5 l a výkonu až 220 koní je umístěný vpředu pohání zadní kola. 635 CSi se udrželo ve výrobě od roku 1978 až do roku 1989, výroba celé řady E24 probíhala v letech 1976-1989. Vozu se někdy přezdívá „žralok“, což je dáno jeho dopředu skloněnou maskou chladiče. Z aerodynamického hlediska to asi nebylo úplně optimální, vzhledem k čemuž tento designový prvek musel zmizet. To se dá pochopit, méně pochopení už ovšem vyvolávají ledviny, které jsou u současných BMW ve srovnání s těmi klasickými až nestvůrně ohromné. U velkých kupé řady 8 se to ale naštěstí ještě dá přežít.    

V souvislosti s 635 CSi je důležité zmínit i českou stopu, neboť právě s tímto vozem dosáhli v 80. letech velkých úspěchů Zdeněk Vojtěch (např. absolutní vítězství v Mistrovství Evropy cestovních vozů ETCC na Salzburgringu v roce 1982 a mnohé další) a Břetislav Enge.    

Lotus Esprit S2

Lotusu Esprit sice pod kapotou tluče pouze čtyřválcové srdce, to je však s ohledem na optimální rozložení hmotnosti uloženo uprostřed vozu. A z hlediska designu je Lotus naprostá jednička. Krásně hranatou a klínovitou laminátovou karoserii s výklopnými světly navrhnul Giugaro již v 70. letech a směle ji lze srovnat s takovými skvosty, jakými byli např. Lancia Stratos nebo Lamborghini Countach. Je pozoruhodné, že podobného počinu byla tehdy schopna i Škoda se svým „Feratem“ 110 Super Sport a Fiat, který svůj model X1/9 dokonce dostal do sériové výroby. Avšak zpět k espritu. První série byla poháněna atmosférickým čtyřválcovým motorem o objemu 2,0 l a výkonu 162 koní. To nebyla žádná velká sláva ani na tehdejší dobu. Naštěstí se však v roce 1980 začala vyrábět přeplňovaná varianta Lotus Essex Turbo Esprit, která je zachycena na obrázku. Turbodmychadlo zvýšilo výkon na slušných 213 koní.    

Esprit se vyráběl v období 1976-2004, po roce 1988 již však s novými faceliftovanými tvary. S ohledem na jeho atraktivní tvary není divu, že se objevil i v bondovce „Špion, který mě miloval“, kde tento vůz předvádí širokou paletu svých schopností (potápění se, odpalování torpéd, odpalování protiletadlových raket apod.).

Alfa Romeo 4C

S espritem spojuje Alfu Romeo 4C více než by se na první pohled mohlo zdát. Pohon obou vozů zajišťuje „jen“ čtyřválec, oba vozy mají tento motor uložený uprostřed a konečně karoserii obou vozů navrhovali italští mistři. Jenže zatímco Lotus Esprit je ztělesněním ideálu klínovité karoserie, Alfa 4C naopak karoserie zaoblené se spoustou ladných křivek a fluidních linií. Designeři Alfy 4C Marco Tencone a Lorenzo Ramaciotti tak skvěle navázali na Franca Scaglioneho a jeho jedinečnou Alfu Romeo 33 Stradale, která je bezesporu jedním z nejkrásnějších automobilů historie.

Objem motoru Alfy 4C činí pouze 1,75 l. Díky dvojitému přeplňování turbodmychadly se však z tohoto agregátu přesto podařilo vydolovat 240 koní. Konstrukce motoru byla zaměřena na dosažení co nejnižší hmotnosti, to ostatně platí i o karoserii, která je vyrobena z uhlíkových vláken. Premiéru si tato alfa odbyla v roce 2013, výroba kupé byla bohužel již v roce 2019 ukončena (spideru 4C o rok později). Není se čemu divit, Alfa Romeo se v současnosti nenachází v jednoduché situaci a chtě-nechtě se musí soustředit na praktičtější sedany a především SUV.    

Alpine A110

Pokračujme však v plavbě na vlně retro. K podobně odvážnému kroku jako koncern Fiat odhodlal se před několika lety i Renault. Jako vzor posloužila legendární zadokolka Alpine A110. Stejnojmenný následovník se skutečně povedl. Opět se jedná o hbitého ďáblíka se řadovým čtyřválcovým motorem a pohonem zadních kol. Motor je oproti svému vzoru posunut více do středu vozu. Turbo dokáže z motoru o objemu 1.8 l vydolovat výkon 249 koní (ve verzi A110S dokonce 288 koní). Novodobá A110 byla představena v roce 2017 a ve výrobě se nachází dodnes. V nádherné modré barvě (Bleu de France) je ozdobou každé silnice a patří k A110 stejně jako ke 4C červená. Doufejme tedy, že Renault tuhle krasavici ještě několik let ve výrobě udrží.      

Dodge Challenger

Jak je z fotografie zřejmé, retro vlna nás zanesla až do USA. A tamní výrobce (GM, Ford, Chrysler) je nutné ocenit, že současná generace Chevroletu Camaro, Fordu Mustang i Challengeru vychází z nejlepších tradic pony/muscle cars 60. a 70. let. Který z nich vybrat bylo velice těžké, nakonec to ale vyhrál challenger zejména s ohledem na film „Vanishing Point“, kde se objevuje jeho předchůdce (Dodge Challenger R/T, ročník 1970), a dále také kvůli svému zřejmě nejvíce americkému charakteru. Je ze všech tří jmenovaných aut nejdelší a zároveň se nejméně snaží přizpůsobit evropským nárokům na sportovní jízdu. Místo toho nabízí různé nabušené varianty typu SRT Hellcat nebo Dodge Challenger Demon. V nabídce je stále i vidlicový šestiválec, tím správným motorem může ale samozřejmě být jen V8 (5.7 Hemi, 6.4 Hemi nebo 6.2 Demon/Hellcat), který je v supervýkonných variantách přeplňovaný kompresorem. Výroba současné (třetí) generace probíhá od roku 2008.

Mercedes-Benz SLS AMG

Osmiválce mají charakter, a proto je nemůžeme hned tak opustit. Na retro vlně se vracíme zpět do Evropy a připlouváme rovnou do Sindelfingenu, kde se v letech 2010-2014 vyrábělo exkluzivní kupé SLS AMG ("Sport Leicht Super - Aufrecht Melcher Großaspach"). To navazovalo na slavný 300 SL Gullwing, samozřejmě včetně otevírání dveří směrem nahoru. Pohonná soustava je tradiční, zadní kola jsou poháněna motorem umístěným vpředu. A tím je pořádná strojovna s osmi válci a objemem 6,2 l hezky bez přeplňování. Výkon je i tak dostatečný – v provedení Coupé 571 koní. Nástupcem tohoto vozu se od roku 2014 stal Mercedes-AMG GT.

Škoda 130 Rapid

Bylo by chybou zakončit tento přehled něčím jiným než rapidem. Vždyť to je poslední kupé, které se u nás sériově vyrábělo. Pravda, pohonná jednotka působí ve srovnání s předchozími motory poněkud komicky a dveře již bohužel nejsou bezrámové, jako tomu je u 110 R, jinak to ale je designově celkem povedené vozidlo s motorem vzadu a pohonem zadních kol, což je z hlediska dnešní doby velká paráda a unikát. Navíc pětistupňová převodovka, hřebenové řízení, úhlová zadní náprava a motor z Favorita (modely 135/136) dávaly rapidům podstatně lepší jízdní vlastnosti než měly tehdejší standardní škodovky.      

Nejdůležitější ale je absence nástupce tohoto vozu, kterého se s ohledem na situaci na trhu již zřejmě nikdy nedočkáme. Pokud někdo touží po skutečně českém kupé, nezbývá mu než se poohlédnout po škodovkách 130 Rapid, 120 Garde nebo 110 R. Je škoda, že se nepodařilo vyrobit více kusů Tatry MTX V8 a že se do výroby vůbec nedostalo nádherné kupé Škoda Tudor z roku 2002. Velmi elegantně vypadá i dnes po 20 letech.  

Závěrečná poznámka: supersportovní kupé s dvanácti- nebo dokonce šestnáctiválcovými motory ve výběru chybí. Nebyl by samozřejmě problém uvést na tomto místě Ferrari Enzo, LaFerrari, Lamborghini Aventador nebo dokonce Bugatti Chiron. Myslím si ale, že i v případě levnějších aut lze najít technicky velmi zajímavé kousky, které jsou navíc esteticky stejně zdařilé jako uvedená superauta.