Například Výměna manželek je verzí téhož, myslím tím z hlediska diváka.

Šmírováním cizího neštěstí lidi získávají pocit jakési nadřazenosti. Prostě jsou rádi, že na tom je někdo hůř než oni.

Možná je to uspokojuje v tom, že už se tedy nemusejí víc snažit. Vždyť na tom nejsou ještě tak špatně, no ne?

Myslím, že jste to trefil přesně. Díky za přečtení a přeji hezký den

Děkuji za přečtení a přeji hezký večer

Zkusmo jsem se na tu skupinu podíval.

Podobnou svéráznou bezdomovkyni Romku Květu jsem potkával v Brně. O každém chlapovi, který se k ní přiblížil na méně než 10 metrů, rozhlašovala, že je to její přítel; z její řeči bylo znát, že je naprosto mimo, a to ne z důvodu alkoholu nebo drog, nýbrž z důvodu duševní poruchy.

Předloni jsem v jedné FB skupině viděl parte, že zemřela. Překvapilo mě, že byla mladší, než jak vypadala.

Nicméně v případě této Oliny je celá situace ovlivněna tím, že Zlín je o dost menší město než Brno a je větší pravděpodobnost na tuto nešťastnici narazit.

U těchto lidí mě vždy napadne otázka: Jak pomoci někomu, kdo očividně o žádnou pomoc nestojí?

Opravdu nestojí o pomoc. Znal jsem jednoho kluka z vesnice. Moc hezký, oženil se a začal hrát automaty. Skončil na ulici, potkával jsem ho. Vyprávěl mi jaký je to život, třeba kolik se toho dá najít v popelnici, nebo jak skoro první zimu nepřežil. O žádnou pomoc nestál, chtěl vždycky jenom peníze, ale ne moc. Se stovkou si běžel koupit panáka, i když mi tvrdil, že pojede pracovat do Španělska. Zemřel ve čtyřiceti a už tak hezký v té době nebyl...Tak promarněný život, ono je to v jistém smyslu pohodlné takto žít, i když žijete v nepohodlí, víte. Mějte se fajn a díky. Hezký večer

Mohu vědět, jak jste na Olinu narazil? Pokud ve Zlíně či blízkém okolí nebydlíte, pak by mě to vážně zajímalo.

Ano, je to bývalá zdravotní sestra, pracovala na chirurgii (pokud se nepletu). Pomoci jí nejde, poněvadž jí tento způsob života vyhovuje. Personál krajské nemocnice ji samozřejmě zná, strážníci i policisté jakbysmet a kdokoli by jí pomohl, ale vůle musí být i na straně druhé. Samozřejmě skončila několikrát ve vězení (to zřejmě najdete na oné FB skupině, já FB nepoužívám), zákony jsou dané. Co pro obyvatele Zlína bylo a je nepříjemné, jsou její výstupy a místy skutečně strach (zejména u žen), že někoho napadne, někomu ublíží. Setkal jsem se s ní před X lety tuším 3x a vždy jsem pro jistotu volil takovou cestu, abych nemusel projít přímo kolem ní. Opravdu není příjemný pohled na duševně i fyzicky zničenou ženu, která téměř nemá zábrany ve svém chování, protože většinu doby je pod vlivem. Nenapadá mě žádný pěkný či zajímavý závěr, jen, že je to celé prostě smutné...

Ve Zlíně mám pracoviště a bydlím v blízkém okolí, ve městě jsem skoro denně. K Olině žádný pěkný nebo zajímavý závěr není a ani už asi bohužel nebude. Chodím skoro všude pěšky, takže nádraží, náměstí, poliklinika, nemocnice, supermarket...tam všude jsem už na ni narazil. Je to jenom na ní a nikom jiném a moc nevěřím, že se to zlepší. Těmto lidem jejich způsob života začne po nějaké době vyhovovat. Ono vlastně, nemusíte nic řešit, v létě jste na čerstvém vzduchu na sluníčku, po pár panácích je vám fajn, pokecáte, nikdo vás nehoní...Ale článek není ani tak o ní, ale spíše o té skupině...Děkuji za přečtení a přeji hezký večer

Podle té fotky mohla být Olina docela hezká ženská - dříve než jí poznamenal život na ulici.

To není Olina. Fotka je sice z Pixabay.com, ale v tomto případě jde o výtvor umělecké inteligence. Ale ona byla kdysi taky možná krásná. A možná i teď by byla, kdyby...Děkuji za přečtení a přeji hezký večer

Do Zlína se dostanu tak jedenkrát ročně a zatím jsem tam potkal jen blogera, co nepije. U Oliny jde o smutný pád na dno takřka v přímém přenosu.

Zajímavé, a vždycky jsi toho blogera potkal v hospodě. Díky za návštěvu a hezký večer

Neznal jsem a znát nechci. Děkuji.

Díky a hezký den, Tomáši.