Umím čekat, dlouho čekat, nevztekám se, když mne někdo předběhne. Jednou jsem tam přišla a zůstanu, dokud nepřijdu na řadu a basta!

Lékaři... jeden byl nepříjemný na mne, ale pak po letech byl velice empatický, když jsem za ním přišla s mým tátou.... a děkuji mu.

A druhý nerudný... brrr. nikdy víc. nikdy!

Děkuji za pěkný blog.

No, páni, to byl přímo hloubkový vrt do duší pacientů, kterými jsme tak nějak všichni.

Zajímavé.....

Zasadne k lekarum nechodim. Umru i bez nich.

Lepší tam nemuset.