Monte Cassino: Odvážný čin

Války bývají odvážných činů plné. Hrdina nemusí vždy umírat v dešti kulek, někdy prostě udělá jen něco jinak než ostatní. Něco výjimečného. Jako podplukovník Wehrmachtu Julius Schlegel.

   Klášter Monte Cassino obsahoval před svým zničením obrovské množství uměleckých památek. Proto se stal předmětem boje i mezi propagandami obou válčících stran. Spojenci chtěli omluvit svoji strategii spočívající v bombardování a Němci do poslední chvíle poukazovali na barbarské chování nepřítele. Američané se řídili definicí generála Dwight D. Eisenhowera, která svým způsobem zničení věcí umělecké nebo historické hodnoty omlouvala, ovšem ne tak úplně jednoznačně (citát uvádím pod článkem). Z jeho kontextu vyplývá, že lidské životy jsou sice přednější, ale každý případ je nutno posuzovat individuálně. Zkrátka, že nelze zneužívat moc, kterou má vojenský velitel, aby si ulehčoval situaci. Třeba kvůli svému pohodlí.

   Zajímavé je, že Němci měli od začátku opravdu zájem na tom, aby klášter a památky na Monte Cassino byly ušetřeny. Stály za tím nejen jejich pravděpodobné dohody s Vatikánem, ale i to, že na samotné Monte Cassino nekladli takový důraz jako jejich protivník. Spojenci se totiž domnívali, že klášter slouží jako hlavní pozorovatelna, ze které Wehrmacht sleduje a ostřeluje hlavní cestu vedoucí na Řím. Ve skutečnosti byly německé pozorovatelny, vybavené špičkovou optikou, umístěny na mnohem vyšších vrcholcích, zejména na Monte Castellone a Monte Cairo. Německé jednotky do kláštera ani nevstoupily. Jejich velitelé jim to přímo zakázali a dokonce určili hlídky, které střežily vstup do kláštera i před vlastními vojáky. Řada německých vysokých důstojníků považovala zničení kláštera nepřítelem za hloupé a nepravděpodobné.

   V každé době a nejen válečné se  najde člověk, který nepřemýšlí jako ostatní. Chová se jinak. Kvůli svému instinktu nebo protože jde proti davu a většinovému mínění či myšlení nebo prostě jen proto, že dělá věci tak jak cítí, že je správně je dělat. Takový člověk se objevil ve Wehrmachtu. Jmenoval se Julius Schlegel, narozený 14. srpna 1895 ve Vídni, kde i zemřel 8. srpna 1958. Byl rakouským důstojníkem. V době bojů o Monte Cassino velel ve funkci podplukovníka oddílu údržby v tankové divizi Hermann Göring. Ve čtvrtek 14. října 1943 navštívil představeného kláštera dona Gregoria Diamareho. Svěřil se mu se svými obavami ohledně nenávratného zničení vzácných památek. Řekl mu, že se domnívá, že hlavní bojová linie povede přes Monte Cassino.

   Tankové divizi Hermann Göring velel generálporučík Conrath, tedy nadřízený podplukovníka Schlegela, který neměl o jeho návštěvě u opata ani tušení. Představený kláštera byl přesvědčen, že Spojenci vzácnou památku nikdy nezničí a s jistotou své stanovisko sdělil podplukovníku Schlegelovi, který doporučil zvážení jeho pochybností s ostatními mnichy. Pak řekl, že se za dva dny vrátí a odešel. Když se dostavil v sobotu 16. října 1943, stanovisko opata se změnilo. Hlavním důvodem bylo, že se ke klášteru válka přiblížila za dva dny o pořádný kus a vzdálená dělostřelecká palba stále sílila. Ihned začali domlouvat technické podrobnosti, Schlegel si získal důvěru tím, že na první převezený nákladní automobil vystavil písemné potvrzení a v doprovodu dvou mnichů jej nechal odvézt přímo do Říma.

     Pak už začalo všechno běžet jako na drátku. V továrně ve městě Cassino se našlo dostatek dřeva a hřebíků pro výrobu beden, které vyráběli truhláři z řad vojáků. Ukládání památek do nich zajišťovali uprchlíci z okolních vesnic, kteří se nacházeli v klášteře. Přesto bedny nestačily a řada cenností a knih musela být převezena zabalená jen do koberců. Jindy, z důvodu nedostatku času při jejich přípravě k odvozu, jen ležela upevněna a nijak nechráněna na korbě nákladního automobilu potaženého plachtou. V první fázi se podařilo přemístit 70 000 výtisků vzácných knih a 1 200 originálních archivních dokumentů. Následovalo dalších 187 beden, které obsahovaly díla Leonarda da Vinciho, Tiziana, Raphaelova, Tintorettova či Breughelova. Celkem vše přepravilo 120 nákladních automobilů. Poslední předal podplukovník Schlegel osobně zástupcům Vatikánu 8. prosince 1943. A co bylo na jeho činu tak odvážného? Musíme si uvědomit, že v přísné německé armádě se potlačovala jakákoliv iniciativa, která nesouvisela s nasazením v boji. Provádět takto velikou akci bez souhlasu velení se téměř rovnalo sebevraždě. Pokud by se cokoliv nepovedlo, případu by se uchopila spojenecká propaganda, která by věc samozřejmě okamžitě obrátila ve svůj prospěch. Podplukovníka Schlegela by pak čekala již jen popravčí četa. 

Stejně nakonec došlo k tomu, že v polovině listopadu Spojenci v tisku i rádiu rozhlašovali, že klášter Monte Cassino drancují Němci. Generálporučík Conrath nařídil vyšetřování a teprve tehdy mu Schlegel svévolný odvoz památek ohlásil. Po krátkém zvážení velitel tankové divize vydal rozkaz posílit a zintenzivnit evakuaci. Navíc nařídil podrobnou evidenci a pořízení fotodokumentace. Rekonstrukce kláštera do původního stavu po válce byla možná jen díky stavebním plánům, které se podařilo zachránit. Podplukovníka Schlegela Spojenci po pádu Německa zatkli a věznili pro loupež památek. Naštěstí očitá svědectví mnichů ho zachránila. Pikantní na celé akci je to, že dotyčný byl příslušníkem útvaru, který nesl jméno říšského maršála Hermanna Göringa, který se smutně proslavil největšími krádežemi vzácných památek po celé Evropě. Na lidi jako podplukovník Schlegel bychom neměli zapomenout. Podobné činy jsou vzorem pro správné jednání, bez ohledu na stranu barikády, na které v té době rakouský důstojník stál. Žádný lidský život za sebelepší uměleckou sbírku nestojí. Nebýt však odvážného činu nebojácného rakouského důstojníka, byla by umělecká díla nenávratně ztracena pro všechny další generace.

Příště: Monte Cassino: Operace SHINGLE

Odkaz na oficiální stránky kláštera Monte Cassino, kde si lze prohlédnout množství fotografií a dočíst se o uměleckých sbírkách této nádherné historické památky:

http://www.abbaziamontecassino.org/abbey/index.php/visita-montecassino-abbazia-monastero/visita-montecassino-monastero-abbazia-monaci

Generál Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v letech 1944-1945 a pozdější prezident USA v letech 1953-1961. Podílel se na plánování invaze a dalších spojeneckých akcích na Sicílii. Dne 29. prosince 1943 nařídil, aby velitelé postupovali podle jeho vět:

"Jestliže si máme vybrat mezi zničením slavné budovy a obětováním našich vojáků, pak životy našich vojáků platí nekonečně více a budovy musí jít. Volba však není vždy tak jasná. V mnoha případech je možné památky ušetřit bez důsledků pro operační potřeby. Nic nemůže obstát proti argumentu vojenské nutnosti. To je přijatý princip. Avšak fráze o "vojenské nutnosti" se někdy užívá tam, kde by bylo pravdivější hovořit o vojenské výhodnosti. Nechci, aby se zakrývala neschopnost nebo lhostejnost..."

Zdroje:  

Kniha Bitva o Monte Cassino, autor Janusz Pialkiewicz, rok vydání 2005;

Kniha Monte Cassino, autor Jaroslav Hrbek, rok vydání 1993.

Youtube.cz, "Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944"