Les a voda

Stromy tvoří les a kapky deště pramen vody. Ona ho posiluje a on ji předává svoji energii. Oba jsou pevně spojeni a drží se za ruku.

   Voda pramení v horách a když z nich stéká dolů, klikatí se jako cesta. Je průzračná, hrdá a upřímná, kapkami svých slov les nedusí a neponižuje, ale povzbuzuje ho k výšinám, až do nebe.

   Les stojí klidně nad vodou a stíní jí před prudkým sluncem. Oba se berou takoví, jací jsou a nežádají po sobě, aby byli někým, kým být nechtějí nebo být nemohou.

   Při dopadu proudu vody z velké výšky na hladinu řeky se roztáčí kruhy a vytváří pěna, která ve slunečních paprscích vypadá jako blonďaté vlasy lesní bohyně.

   Občas ze stromů v lese shodí vítr list, který chvíli poletuje a snáší se pak níž a níž. Nakonec to lehce šplouchne, když se dotkne vody, která se jen vzrušením lehce zachvěje.

   Voda po své cestě pravidelně cvičí, její proud je jako tělo, které se předklání, narovnává a zaklání. Proto je stále ohebná a má štíhlou a souměrnou postavu.

   Les je rozvážný, v klidu jen stojí a nepohybuje se, při dotyku s vodou však ztrácí hlavu a je ovládán chtíčem. Potom se chvěje a kymácí kmeny svých stromů do stran jako při silném větru.

   Oba se na sebe usmívají, když se na chvíli musí oddělit, tečou jim slzy po tvářích. Vzpomínají pak na společné chvíle a vzkazy si posílají po lesních ptácích nebo vodních leknínech. 

   Voda protéká lesem do údolí, proplétá se jeho kořeny. Oba se přitom mazlí, hladí a dotýkají jemně svými rty. Les vodu často pevně sevře v náručí, aby jí poskytl pocit jistoty a bezpečí.

   Občas voda obejme i les, její doteky jsou prudké a vášnivé. Tiše ho zahrnuje vodopádem citů a pleskáním malých kapiček rozkoše. Ze svého srdce k němu posílá teplou touhu.

   Čas zběsile uhání a oni spolu nemají chvilku klidu. Zvěř, ptáci, hmyz i lidé je stále pozorují a nenechají na pokoji. Voda i les na sebe žárlí, ale jen trochu, aby je to nezničilo.

   Les patří k vodě, stejně jako ona k němu. Rychle všechno prožívají, vnímají jen sebe a nic ve svém okolí. Mohou čekat jezero zapomnění nebo řeku vášně či moře lásky.

   Co bude na konci lesa, kam až voda doteče? Možná rozkvetlá louka nebo jen sráz z kterého je čeká prudký pád dolů.