Bosé nohy v písku: Když pravda roztrhne přátelství

Když Klára prolomí mlčení, převrátí Terezin svět naruby. Vzduch ztěžkne, slunce pálí a nic už nejde vzít zpět. Přátelství je pryč.

„Musím ti něco říci, Terezo,“ řekla Klára. Obě ženy seděly na dece na písečné pláži. Kousek od nich se rozkládaly dvě ozdobné židle a kulatý stolek, na kterém stála láhev Prosecca se sklenicemi.
Tereza zaklonila hlavu proti slunci a zavřela oči. „Copak?“ Lehké letní šaty měla vyhrnuté těsně pod pás a v horkém odpoledním slunci se snažila opálit si nohy mírně dohněda. Jen bosá chodidla si zabořila po kotníky do písku, ven vykukovaly jen prsty s červeně nalakovanými nehty, jako hadi z děr.

Klára chvílí mlčela a potom zničehonic řekla: „Miluji Adama.“

„Cože?“ Tereza vyskočila, rozkročila se nad kamarádkou a dala si ruce v bok. „Spali jste spolu?“

„Ne, ne, ne,“ vrtěla Klára hlavou usilovně na obě strany. „Co si o mě myslíš, proboha?“

„Nelži mi.“

„Opravdu. Nelžu!“ Vyhrkla Klára.

Tereza se na ni podezřívavě podívala. „Tak řekni, jak to je.“

„Víš, že s Adamem se znám od střední školy. Všechny holky ho chtěly. Moc jsem oceňovala, že toho nezneužíval. Byl vždycky můj kamarád, ale nic víc.“

Odmlčela se a nadechla.

„Po škole se všechno změnilo. Začalas ním chodit ty.“

Tereza se na chvíli zasnila. „Ano, seznámili jsme se na sportovních zimních hrách škol. Poprvé jsme se potkali na sjezdovce.“

„Já tam byla taky a tehdy to ucítila poprvé.“ Klára se začervenala.

„Kláro, to je už přece dvanáct let!“

„Když jsem vás poprvé spatřila, jak se držíte za ruce, bodlo mě u srdce. Vůbec nevím proč, do té doby jsem Adama brala jenom jako kamaráda. Ani já, ani on jsme se vůbec o nic nepokusili. Nikdy. Jenže náš společně strávený čas byl asi dlouhý. Společné učení, sport, zábava...Jinak nic.“

Tereza se zamračila. „Ale vždyť na těch sportovkách jsi potkala Tomáše a pokud vím, začali jste spolu chodit.“

Klára kývla. „Ano, vyspala jsem se s ním hned první večer.“

Tereza chvíli zamyšleně kopala nohou do písku a potom si sedla vedle Kláry. „Ale proč, proboha?“

„Doufala jsem, že si Adam všimne, že já a Tomáš... Snad, aby začal žárlit.“ Klára si utřela slzu „Pamatuješ, jak jsme se učili na maturitu u mě doma? Adam usnul na gauči a já mu přikryla nohy dekou. Sedla jsem si vedle něj a celou dobu se na něj dívala. Tehdy jsem to poprvé cítila naplno.“

Tereza chvíli uvažovala. Potom zase vstala. Zašla ke stolku, nalila si sklenici Prosecca a spustila: „Jsi neskutečná. Celé ty roky ses tvářila jako kamarádka.“

„Já jsem pořád tvoje kamarádka,“ ohradila se Klára.

„Kamarádka nepřetahuje kamarádce přítele!“ Tereza se rozčílila a obrátila do sebe skoro celou sklenici. „Když si jenom vzpomenu, kolik jsem ti o sobě řekla věcí a co všechno o mě víš!“

Poprvé během jejich rozhovoru Klára vstala z deky. „Terry, dovol mi.. „Přistoupila blíž k druhé ženě a chtěla ji chytnout za ruce. Ta však ucukla a ustoupila dál. Potom se rozkřičela.

„Ty mrcho! Svedla jsi ho a spala s ním, viď? Už delší dobu jsem měla podezření, vždycky ses na něj divně dívala. Myslela jsem, že si to jen namlouvám.“ Zařvala: „Konec! V životě s tebou nechci nic mít!“ Na chvíli se zarazila. „Vypadni odsud!“

Kláře vytryskly slzy. Kutálely se ji po tváři jedna za druhou. Vypadalo to, jako by se jí nad hlavou roztrhl pytel s bílými korálky. „Vůbec netušíš, co zažívám a jak dlouho. Ta bolest uvnitř mě, když jste si dali přede mnou pusu, se nedá ani popsat.“ Klára neměla ani kapku alkoholu, ale vypadala, že celou láhev Prosecca vypila sama. Dopotácela se k okraji moře a podívala do dálky.

Už si ani nepamatovala, kolikrát chtěla udělat to, na co se právě chystala. Otočila se k Tereze a zvolala: „Musela jsem ti to říci, Terko, promiň mi to. Promiňte mi všichni.“

Nikdy se nedokázala vzdát svých představ a fantazii ve svých myšlenkách a platila za ně tvrdou měnou: částmi své duše.

Zvedl se vítr, který rozpohyboval mořskou hladinu. Vlny narážely do břehu tak hlasitě, že výčitky Terezy mizely v šumu, jako letící racci za obzorem.

Klára si přes hlavu svlékla letní šaty a odhodila je do písku. Potom se rozběhla do vody s rozpřaženýma rukama. Těžce se prodírala mořskými vlnami a jakmile ztratila půdu pod nohama, začala plavat směrem k nejbližší skále, u které se točily víry.

Tereza stála rozčilená u stolku a s nenávisti se za ní dívala. Najednou jí došlo, že její kamarádka neplave ke skále jenom tak.

Rozběhla se k břehu a křičela: „Kláro, Kláro, Kláro, vrať se, prosím, nedělej to, vrať se, Kláro!“

Vítr přestal foukat. Hladina moře se zklidnila a na ní už nebylo vůbec nic.

Psáno pro Médium.cz

Z cyklu Bosé nohy v písku.

Předchozí povídky naleznete zde:

Bosé nohy v písku: Čekaly na muže. Moře jim vrátilo něco jiného Odkaz

Bosé nohy v písku: Láska, která bolí Odkaz

Foto: JANŠIK/AI ChatGPT