Bosé nohy v písku: Hádka ztracená v temnotě

Dvě dvojice přátel se na pláži pustí do hádky, která odkryje jejich dlouho potlačené křivdy. Zatím se k nim z moře blíží něco temného a neznámého.

Klára měla ruce v bok a vystrčenou bradu bojovně dopředu. Zatímco vzteky křičela, Tomáš mlčel s posměšným úšklebkem ve tváři. Uvnitř obou bublal vztek, jako žhavá láva v právě probuzené sopce. Při pohledu shora by se zdálo, že se mezi nimi schyluje k fyzickému napadení.

Vedle nich stáli Tereza s Adamem a nechápavě vrtěli hlavou.

Čtveřice se nacházela na písečné pláži, asi dvě desítky metrů od moře. Mezi ní stál kulatý stolek a na něm vypitá láhev Prosecca se sklenicemi. Obě mladé ženy byly bosé a oblečené v lehkých letních šatech, zatímco muži na sobě měli jen plavky.

Zrovna začal přiliv a vlnky se jemně rozlévaly po písku. Před blížícím se polednem slunce strašlivě pálilo. Moře sice klidné bylo, avšak v písku se odehrávala bouře.

„Nechte toho,“ řekl všem důrazně Adam. „Nic se nedokáže tvářit důležitě jako hlouposti a proto bývají války. Smyslem života přece není mít doma dokonale uklizeno.“

Tomáš svůj pohled odpoutal od Kláry a vrhl ho zamračený na Adama. „To sice není, ale taky není smyslem života mít doma bordel a manželku, které je to jedno.“

Kláře vyrazily slzy do očí. „Vždyť doma dělám všechno, co je potřeba. Já se fakt snažím, možná víc, než je na mě vidět. Jsi ke mně nespravedlivý, Tome.“

Tomáš se zarazil, jako kdyby dostal ránu bičem. „Nespravedlivý? Já? Ty na mě útočíš, jako kdybych doma nedělal nic. A samozřejmě tady tvoje kamarádka Tereza ti přizvukuje, že...“

Tereza se ošila. „Navážej se laskavě do někoho jiného, kamaráde. Řekla jsem jenom svůj názor.“

„Názor, názor!“ Zahulákal Tomáš. Potom mu trochu přeskočil hlas. „Kašlu na tvoje názory! Kdo se tě ptal na tvůj názor?“ Vyvalil oči, ale potom hned udělal dva nejisté kroky zpátky.

Adam k němu přistoupil blíž. „Brzdi, Tome. Už to celé moc hrotíš.“

Tereza se snažila hádku zmírnit. „Tomáši, nic si z toho nedělej. Chlapi jsou všichni stejní.“ Vzdychla a nervózně přešlápla. „Adam má v domácích pracích taky svoje nedostatky.“

Adam zdvihl obočí. „Jak to myslíš?“

V dálce na horizontu se ve vodě objevila černá skvrnka. Moře se viditelně zachvělo.

„Nijak. Jen...Občas bych ocenila větší pomoc, stejně jako Klára,“ konstatovala Tereza. „Na tom přece nic není.“

Adam se zamračil. „Co tím chceš říct? Máme velký dům, jsem pořád v práci, tak kdy ti mám pomáhat? Víš, co je to za lítání okolo? Jenom pitomé sekání trávy zabere skoro hodinu.“

Tomáš uvnitř zuřil, přesto mlčel a pozoroval kamarády, zatímco Klára seděla s hlavou položenou na stolku a plakala. Přitom se třásla. Ne ze vzteku, který z ní už vyšuměl, ale z pocitu, že ji nikdo nechápe.

„Jenže ty sekáš jednou za čas. Já musím pro tebe vařit, prát a uklízet každý boží den. Trochu se děsím toho, až budeme mít děti a bude na mě viset celá domácnost.“ Tereza si upravila padající ramínko šatů a hlavou jí prolétlo, jestli to nepřehnala.

Adam se navenek nafoukl, ale uvnitř sebe se zastyděl, že kárá ostatní, ale sám má máslo na hlavě.

Moře bylo čím dál více neklidné. Převalovaly se na něm vlny, skoro o půl metru vyšší než před hodinou. Přes stále pálící sluneční paprsky navíc potemněly. Jako kdyby se modrá měnila na černou.

Klára si protřela daněmi oči. Pohlédla směrem k moři a vykřikla. „Co to je? Podívejte!“

Všichni sebou trhli a upřeli své pohledy k moři.

K pobřeží se blížila skvrna. Moře jí neslo rychle, jako by byla poháněna vlnami. Během několika minut dosáhla břehu a rozlila se v písku. Ten jí ale nezastavil. Postupovala stále dál a za chvíli to vypadalo, že někdo na pláži roztahuje velkou černou deku.

„Tak co je to?“ Zeptala se zase s obavami Klára.

Jediný kdo zareagoval, byl Tomáš. „Vypadá to jako ropná skvrna. Možná se kousek odtud potopil tanker.“

„Jenomže ropná skvrna sebou většinou přinese mrtvé živočichy. Třeba ptáky. Letí těsně nad hladinou, dotknou se povrchu a ropa jim ucpe póry, takže přestanou dýchat. Nebo jim nasákne peří, ztěžkne a stáhne je dolů do vody. Tohle rozhodně není ropa,“ vrtěl hlavou Adam.

Klára vzlykla. „Podívejte se kolem.“ Zvedla ukazováček a udělala jím ve vzduchu pomyslný kruh. „Měli bychom někam utéct.“

Skvrna se plížila kolem nich tiše a pomalu jako had. Obestoupila je a pokračovala dál po pláži. Najednou se však stočila a uzavírala kolem hádající se čtveřice kruh.

Tereza vyjekla a Klára rychle dýchala. „Mám strach,“ vyjekla, „udělejte něco. Přestaňte se konečně hádat.“

Tomáš se rozesmál. „Bát by ses měla hlavně toho nepořádku doma. Co ti může tenhle marast udělat? Obujeme se a vyrazíme k autům.“

Klára si zaťukala na čelo. „Asi jsi zapomněl, Tomášku, že máš sandály v mercedesu. Jestli hodláš chytit nějakou infekci, já ne. Budeš mě muset přenést.“

„Jako kdybych tě přenášel přes práh domu při naší svatbě?“ Její partner se zachechtal.

Klára zbledla a do krku ji vyletěla žluč. „Jestli toho nenecháš, tak na svatbu zapomeň.“ Najednou zaječela. „Honem! Utečme pryč!“

Bylo pozdě. Skvrna čtveřici obklíčila. Blížila se stále pomalu, ale vytrvale. Už se jí nešlo vyhnout nebo obejít. Tereza popadla prázdnou láhev od Prosecca a hodila ji dovnitř černé hmoty.

Ozval se sykot. Láhev se rychle propadla do skvrny a z ní se zvedl šedivý obláček dýmu.

Oba muži se postavili kolem žen. Najednou stál každý z nich pevně u té své, jako její osobní strážce, který chce zachránit hlídanou osobu za každou cenu.

Pohyb skvrny se zrychlil a temnota vletěla všem čtyřem pod nohy.

Klára, Tomáš, Adam a Tereza se za syčení okamžitě propadli někam hluboko.

K obloze vyletěli z písku čtyři šedivé obláčky dýmu a moře se uklidnilo.

Psáno pro Médium.cz

Z cyklu Bosé nohy v písku.

Předchozí povídky naleznete zde:

Bosé nohy v písku: Čekaly na muže. Moře jim vrátilo něco jiného Odkaz

Bosé nohy v písku: Láska, která bolí Odkaz

Bosé nohy v písku: Když pravda roztrhne přátelství Odkaz

Foto: JANŠIK/AI ChatGPT