Ono je to s tím "vítězstvím" trochu složitější. Podle dobových názorů ten, kdo opustil pole, vlastně prohrál. To bylo jedno oné panské straně, protože husité byli považováni za škůdce země. Tedy nikdo, s kterým se hraje fér. Se soumrakem se přestalo vždy bojovat, nebylo na to vidět. Je vžitá představa, že opěšalý jezdec ve zbroji byl těžkopádný. Pravda to není, měl možná omezený výhled, jinak zbroj byla pohyblivá, i když na utíkání to nebylo. Panská jízda nakonec zajala na třicet husitů, tedy více než desetinu husitského oddílu, takže to na prohru nevypadalo. Za to na husitské straně padli ti nejlepší co se vojenské zručnosti a znalosti týče.