Afghánistán kóta 3234: Zinkové rakve VII

Mrtví ruští vojáci se domů vraceli v zinkových rakvích. Ty měly okénko, kterým bylo možné vidět obličej padlého. Pro rodiny vojáků šlo o poslední příležitost vidět svého blízkého.

Někdy z člověka, třeba po explozi protitankové miny, nezbylo nic. Jako kdyby nikdy neexistoval. V takovém případě letadlem přezdívaným "Černý tulipán" posílali v rakvi domů jenom sváteční uniformu a dovnitř nasypali hlínu, aby měla odpovídající váhu. Často, aby stát ušetřil, oblékal padlé do starých uniforem ze čtyřicátých let. K hrůze příbuzných se také někdy stávalo, že uvnitř leželo jiné tělo. 

Vojáci si nesměli do bojových operací brát žádné doklady. V levé boční rukávové kapse blůzy museli mít kartičku z tvrdého papíru, na kterou si sami hůlkovým písmem měli napsat: jméno, příjmení, adresu rodičů, krevní skupinu a číslo vojenského útvaru u kterého sloužili. Kartičky se však rychle opotřebovávaly a když třeba navlhly, písmena nešla přečíst. Za čas přišel tedy nový rozkaz, podle kterého se zmíněné údaje měly uvést na kousek papíru, vložit jej do prázdné nábojnice z útočné pušky AK, ráže 5,45 mm a tu si vojáci museli zašít do levého límce uniformy. Všechny armády světa už v té době používaly kovové identifikační známky. Jen "velká, moderní a neporazitelná armáda" Sovětského svazu, která si životů svých vojáků nevážila, používala cáry papíru, aby vlast ušetřila.

V červnu 1992 podala skupina matek vojáků internacionalistů padlých v Afghánistánu žalobu na spisovatelku Světlanu Alexijevičovou, autorku knihy Zinkoví chlapci. Impulsem se stalo stejnomené divadelní představení v běloruském Divadle Janky Kupaly a úryvky z díla zveřejněné v novinách Kosmolskaja pravda. Dle tradičního sovětského scénáře byla Světlana Alexijevičová plánovaně dehonestována jako agent CIA a přisluhovačka světového imperialismu, která očerňuje svou vlast a její hrdinné syny za dva mercedesy a dolarové milodary.  

Kniha Zinkoví chlapci přináší příběhy vojáků a vojákyň, jejich matek a otců. Jsou vyprávěny v první osobě, tak jak je autorka zapsala. Proběhl soud, v kterém někteří protagonisté příběhů vypověděli, že se události nestaly tak, jak spisovatelce řekli nebo, že ji věci řekli jinak, než je mysleli. Na její obranu vystoupila spousta organizací, například Spisovatelé - účastníci Velké vlastenecké války, bývalí prostí vojáci a důstojníci z Afghánistánu, Běloruská liga práv a další. Proti ní obžaloba postavila například několik veteránů, jednoho dokonce z druhé světové války. Soud nakonec žalobě vyhověl částečně. Jen jedna zveřejněná část měla být dementována a spisovatelka uhradila malou část soudních nákladů.

Světlana Alexijevičová nazvala svou knihu dokumentárním románem. V průběhu soudního procesu se objevilo spoustu otázek a zejména se ukázalo, jak moc byla ruská společnost sovětsko-afghánským konfliktem zasažená. Když čtenář čte knihu s výkladem bojů, společně s přehledem vojenské techniky a suchými statistikami mrtvých a raněných, zpravidla není zasažen emocemi. Pokud se zahloubá do příběhů lidských osudů, které válka zasáhla osobně, probouzí to v něm lítost a vztek zároveň. Zvláště zná-li někoho ve svém okolí, kdo válkou prošel a nemluví o ní. Málokdo z vojáků o tom, co v Afghánistánu zažil nebo viděl, doma mluvil. Stejné to bylo s veterány světových válek nebo s přeživšími z koncentračních táborů. Po návratu domů mlčeli a na otázky svých nejbližších neodpovídali. Zpravidla se otevřeli až dalším generacím. Matka, která měla za sebou Osvětim, své dceři nic neřekla. Jako babička však se svou vnučkou mluvila jinak. 

Součástí příběhů knihy Zinkoví chlapci nejsou jen konkrétní zážitky, ale i zamyšlení a otázky účastníků nebo pozůstalých: Proč mě vlast poslala do míst, kde jsem musel zabíjet? Jak je možné, že nikdo odpovědný z vládních činitelů neřeší válečná traumata a těžkým zraněním odpovídající odškodnění? Proč nejsem dodnes schopný mít něco se ženami? Proč můj hodný syn po návratu z Afghánistánu propadl alkoholu a nakonec se oběsil?

Jak je možné, že nám lhali? 

V současné době vnímá naše společnost Rusko a jeho vojáky negativně. Důvodů je mnoho, snad jeden za všechny. Výstižný transparent nesl student v Praze v roce 1968 a na něm bylo napsáno: "Otcové osvoboditelé a synové okupanti." 

Určitě máme tisíce důvodů k nenávisti. Ale když přijdeme k prostému vojákovi blíž a podíváme se mu do očí, zjistíme, že on není viníkem. Je stejnou obětí, jako jeho oběti. 

Tohle platí pro vojáky všech armád světa, kteří jsou dětmi svých rodičů, manželé žen, sourozenci bratrů a sester a otcové svých děti. Krvácí na půdu vlastních a cizích států, všude tam, kde je pošlou politici, a často neví proč.

Všichni jsou zinkoví chlapci v zinkových rakvích.

Příště: Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni VIII

Afghánistáne, tebou jsme v duši ranění. Píseň ruských vojáků z Afghánistánu. Zdroj: YouTube.cz:

Osnova série:

Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni VIII

Afghánistán kóta 3234: Jiná planeta I

Afghánistán kóta 3234: Tohle je naše země! II

Afghánistán kóta 3234: Bublinky z Coca-coly III

Afghánistán kóta 3234: Operace bouře 333 IV

Afghánistán kóta 3234: Nájezdy ďábelských kočárů V

Afghánistán kóta 3234: Lev z Pandžšíru VI

Afghánistán kóta 3234: Zinkové rakve VII

Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni VIII

Afghánistán kóta 3234: Boj o kopec IX

Afghánistán kóta 3234: Ruský Vietnam X

 Zdroje:

Kniha Prokletá válka, Afghánistán - moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;

Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;

Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid

Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0

Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc

Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA

Úvodní fotografie Mudžáhid s americkým protiletadlovým přenosným raketovým kompletem země-vzduch Stinger, Afghánistán 1988, volné dílo, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid#/media/File:Mujahid-MANPAD.JPEG