Afghánistán kóta 3234: Nájezdy ďábelských kočárů V

Sovětským bitevním vrtulníkům se přezdívalo "Ďábelské kočáry." Je zajímavé, že jejich ztráty dosáhly stejného čísla, kterým byla pojmenována první ruská operace na území Afghánistánu. Tři sta třicet tři.

Posledním ztraceným vrtulníkem, o který Rusové v sovětsko-afghánské válce přišli, byl Mil Mi-24V. Šlo o stroj velitele 50. vrtulníkového pluku (OSAP) plukovníka Golovanova. Ztratili se spolu s operátorem při kontrolním letu trasy přesunu pro návrat jednotky do SSSR dne 2. února 1989. Posledním sestřeleným vrtulníkem v sovětsko-afghánské válce byl transportní Mil Mi-17. Dostal přímý zásah dne 7. února 1989 protiletadlovou střelou Stinger. Stroj s kapitánem, letovodem a palubním technikem shořel ještě ve vzduchu. Počet sestřelených bitevníků se tak zastavil na čísle 333.  

Z letecké techniky měly v Afghánistánu největší šanci uspět právě vrtulníky. Důvodem byl horský terén, který byl působištěm drtivé většiny válečných střetů. Používaly se pro průzkumné a pátrací lety. Bojovaly v soutěskách, kde likvidovaly automobilové kolony a karavany tažných zvířat, které přepravovaly náklady zbraní, munice a dalšího materiálu. Jejich zbraňové systémy útočily na mudžahedíny. Vrtulníky dále sloužily k přepravě jednotek a materiálu a výrazně se podílely na záchranných operacích. Z helikoptér seskakovali výsadkáři s padáky a tam, kde to terén dovoloval, úderné skupiny přímo z paluby strojů na hornaté plošiny.

Základní taktickou jednotkou byl roj čtyřech strojích nebo skupina osmi vrtulníků. Bojové situace velmi komplikoval vysokohorský charakter bojiště. Například vrtulník Mi-8 unesl v nadmořské výšce 2 000 metrů šest až osm výsadkářů, ale ve výšce 4 000 metrů už jen pouhé čtyři nebo pět. Jak se válka rozrůstala, tak docházelo k postupné modernizaci strojů. Různé verze se vybavovaly podle zkušeností veteránů. Šlo o opravdové létající pevnosti. Jedna verze dosahovala rychlosti až 250 km/hod. Pod trupem měla rotační čtyřhlavňový kulomet, v nákladových dveřích dvojkulomet a z bočních oken a do stran se dalo střílet kulomety. Současně obsahovaly bomby různých tonáží od 100 do 500 kilogramů a měly rakety zavěšené po stranách, zpravidla tři na každé. Do výbavy patřily i chladiče výstupních plynů. Snižovalo tepelné záření, na které reagovaly samonaváděcí střely. Ve výbavě bylo i třicet dva klamných raket, obsluha je mohla vystřelovat do stran.

Piloti nosili původně modré kombinézy, v roce 1984 jako první v letectvu dostali maskovací stejnokroje. V případě sestřelu nebo havárie jim v terénu dávaly větší šance na přežití. Při následných útrapách při probíjení z obklíčení jim rovněž pomáhaly pistole Makarov PM ráže 9 mm, útočné pušky AK ("kalašnikovy") a balíček pro přežití NAZ, který obsahoval dvě čokolády a láhev s vodou. Se sumkami s náboji si piloti brali také čtyři granáty RGD-5, obvazy, neprůstřelnou vestu a přilbu. Při seskoku s padákem šlo o dost velkou a nešikovně umisťovanou zátěž, ale bez ní by se nemuseli dočkat příletu záchranné skupiny.

Nasazení posádek vrtulníků ve válce je extrémně stresující, ostatně stejně jako pro ostatní vojenské profese. Například kapitán Nikolaj Majdanov absolvoval v Afghánistánu dva turnusy, v kterých uskutečnil 1 250 vzletů s náletem 1 100 hodin. Jednalo se tedy o 45 dní ve vzduchu s nepředstavitelným fyzickým i psychickým vypětím. 

Afghánskou stranou byly sovětské vrtulníky vnímány jako strašlivá zbraň. Přestavme si mudžháhedína kráčejícího po horské stezce ozbrojeného kalašnikovem. Najednou se z ticha před ním zpoza kopce vynoří řvoucí vrtulník s několikanásobně větší palebnou silou. Rakety nebo rotační kulomet ho roztrhaly na kusy v několika vteřinách. Hluk vrtulníků už z dálky vyvolával paniku mezi vesničany, protože Rusové s nimi občas napadali i civilní obyvatelstvo ve vesnicích.  

Hlavními příčinami ztrát vrtulníků byly havárie v horách za ztížených povětrnostních podmínek. Šlo především o mlhy a nečekané horské proudy vzduchu. Tak jak modernizovali svoje stroje Sověti, tak ještě rychleji mudžáhedíni zdokonalovali své palebné vybavení. Při letu údolím kosili vrtulníky z kulometů DŠK ráže 12,7 mm přímými zásahy do pilotních kabin. Později používali protiletadlové dvoukanony ráže 23 mm nebo sovětské komplety PVO zvané Strela-2. Také byli vyzbrojováni přenosnými střelami Blowpipe náročnými na obsluhu, s kterými měli hlavně negramotní bojovníci problém.

Nakonec přišli se zbraní, která sovětské piloty děsila. Vysoce účinný americký protiletadlový komplet FIM-92A Stinger, na jehož obsluhu stačil pouze jeden muž. Měl infračervené naváděcí hlavice, které byly schopné sledovat vzdušné cíle ve všech směrech. 

Stinger byl v té době novinka. CIA i armáda USA byly proti tomu, aby je daly  mudžhádenínům, protože se obávaly, že dříve nebo později padnou Rusům do ruky. Mohlo to napomoci SSSR vyvinout svou obdobnou zbraň nebo zařízení pro oklamání infračerveného zařízení, čímž by Stinger výrazně ztratil na efektivitě. Navíc nešlo nijak vyloučit, že by se nedostal k teroristům, kteří by jej mohli použít proti civilním dopravním letadlům.

Přesto v dubnu 1986 přišel od prezidenta USA Ronalda Regana rozkaz vydat Stingery mudžáhedínům. Zaškolili je pákistánští instruktoři. Poprvé byly použity 26. září 1986 u ruské základny v Džalálábádu, kde třemi raketami sestřelili dva bitevníky Mil Mi-24. Dodávky USA se poté postupně zvětšovaly.

Mudžáhedínové tímto převzali taktickou iniciativu a zvrátili střety s vrtulníky ve svůj prospěch. Předtím mohli Rusové v Ďábelských kočárech bez problémů provádět transporty, výsadky vojáků a provádět nečekané útoky či záchranné mise. S příchodem Stingerů o svou výhodu přišli a podle mnohých historiků šlo o jeden z rozhodujících mezníků v celé sovětsko-afghánské válce. 

Letům s Ďábelskými kočáry říkali osádky vrtulníků "lov". Jenže najednou se piloti stali z lovců lovnou zvěří.

Informace o ruském vrtulníku Mil Mi-24. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24

Informace o raketách Stinger. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/FIM-92_Stinger

Zajímavé články s fotografiemi o Ďábelských kočárech si můžete přečíst na Technetu iDNES.cz:

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/afghanistan-zbrane-taliban-ceske-vyzbroj-evakuace.A210830_144810_vojenstvi_alv

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/vrtulnik-mi-24.A190916_104559_vojenstvi_erp

Video Stingery v Afghánistánu. Zdroj YouTube.cz:

Video s novějšími verzemi vrtulníku Mil Mi-24 a Kamov K-52. Zdroj: YouTube.cz:

Příště: Afghánistán kóta 3234: Lev z Pandžšíru VI

Osnova série:

Afghánistán kóta 3234: Jiná planeta I

Afghánistán kóta 3234: Tohle je naše země! II

Afghánistán kóta 3234: Bublinky z Coca-coly III

Afghánistán kóta 3234: Operace bouře 333 IV

Afghánistán kóta 3234: Nájezdy ďábelských kočárů V

Afghánistán kóta 3234: Lev z Pandžšíru VI

Afghánistán kóta 3234: Zinkové rakve VII

Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni VIII

Afghánistán kóta 3234: Boj o kopec IX

Afghánistán kóta 3234: Ruský Vietnam X

 Zdroje:

Kniha Prokletá válka, Afghánistán - moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;

Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;

Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid

Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0

Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc

Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA

Úvodní fotografie Mudžáhid s americkým protiletadlovým přenosným raketovým kompletem země-vzduch Stinger, Afghánistán 1988, volné dílo, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid#/media/File:Mujahid-MANPAD.JPEG