Když se se školní docházkou za M.T. začínalo, žila většina lidí na vesnicích a vzdělání jim mohlo připadat zbytečné. Proto bylo povinné. Dnes to pokládám za stejný anachronismus jako vy pruský model školství.

Dobrý den, pane Bicero. Děkuji Vám za skvělý komentář! S Vaším závěrem, že je dnešní podoba plošného pruského modelu obrovský anachronismus, s Vámi naprosto do puntíku souhlasím.

Dovolím si ale jen drobně, historicky poupravit tu motivaci, proč to tehdy za Marie Terezie (1774) vzniklo. Ono to totiž nebylo z nějaké filantropické snahy státu 'osvítit venkovany pro jejich vlastní dobro'. Byla to chladná geopolitická nutnost. Habsburská monarchie tehdy drtivě prohrávala války se sousedním Pruskem, které už svůj vojensko-školský dril mělo. Stát zkrátka nutně potřeboval poslušné vojáky, disciplinované daňové poplatníky a loajální úředníky, kteří si umí přečíst státní vyhlášku. Nešlo o to člověka vzdělanostně osvobodit, ale uniformovat ho pro potřeby impéria.

Krásně se to mimochodem ukázalo o pár desítek let později v USA. Když tam v polovině 19. století reformátoři (jako Horace Mann) tento pruský model školství importovali, gramotnost amerického obyvatelstva (např. v Massachusetts) už byla díky rodinnému a komunitnímu učení obrovská. Lidé nepotřebovali státní školu, aby je naučila číst. Tento systém se tam zaváděl kvůli kontrole a průmyslové revoluci – stát a továrníci potřebovali poslušné dělníky, kteří umí mlčky sedět na místě, respektovat autoritu a reagovat na zazvonění zvonku.

A to nás vrací přesně k Vaší pointě. Dnes, v éře umělé inteligence a robotiky, už opravdu nepotřebujeme armády poslušných dělníků k pásu. Udržovat proto při životě tento 250 let starý model sociálního inženýrství je, jak naprosto přesně píšete, absurdní anachronismus.

Moc děkuji za tenhle historický přesah, je strašně důležité si tyto kořeny připomínat.

Pětadvacet let se Pavel Kraemer pohybuje v alternativním vzdělávání. Učil na waldorfských i svobodných školách v Česku, Švýcarsku, Indii a dalších zemích. Nikde na světě nemají podle něj alternativní školy tak dobré podmínky jako v Česku. Coby předseda Institutu pro podporu inovativního vzdělávání v rozhovoru pro HN říká, že zástupci takových škol nyní řeší, jestli se v alternativním vzdělávání dělalo dosud vše správně a nač si dát do budoucna pozor. Zároveň mluví o tom, proč je osobnost dítěte přeceňovaná a proč pokládá za nesmysl snahu zlepšit fungování všech tuzemských škol.

Není vám zde něco divné, a to skutečnost,že se tzv. propisuje do této diskuse a seriálu o školství,jen několik pohledů, a to navíc s jasnou profilací pohledu danou levou hemisférou a formováním reality, chybí zde rukopis a pohled pravé hemisféry žen ve školství a matek. Není zase tak ona byrokracie, drcení, despocie,autorita, řád, hierarchie, doménou formující se v levé hemisféře, tedy nás pánů zde,kde je i podvědomé vedení k určité formě a cestě. Příkladem, je to jako jedním okem se dívat a vnímat jen svoje bezprostřední okolí, muži a druhým okem jen do dálky a vnímat děje zde i děje které ve své realitě vnímání blízkosti, zaznamenáme později a tím padem bez připravenosti, to mají aktivnější zase ženy. Zrak a sluch je ale v páru z určitého důvodu... . Muži touží v tom udělát řád a dril s autoritou a ženy více rozvinout cit pro hloubku a rozsah, co vstupuje u daného tzv. do hry. Jsme vlastně v epoše kdy se oddělenost hemisfer musí propojit a rozvinout přidanou hodnotu člověka, cit pro hloubku a rozsah v propojení s citem co systém snese a co ne. Svět a školu drtí po tisíciletí jen hemisfera která aktivuje jeden profil reality, a to mužský. Ženy vám moc do diskuse nepůjdou, neboť naráží na striktní svět vidění a řádu, mužské hemisféry kde není cit pro dynamiku, kterou určuje několik proměnných vložených do ekosystemu planety, jež do toho pak mohou hodit vidle.

Děkuji Vám za připomenutí myšlenek Pavla Kraemera. Pan Kraemer je bezpochyby obrovský odborník a průkopník a v tom, co citujete, má vlastně naprostou pravdu.

Pojďme si to ale uvést do kontextu toho, o čem tady píšu já:

Máte pravdu, pan Kraemer říká, že v Česku máme (z legislativního hlediska) relativně dobré podmínky pro zakládání inovativních škol, lepší než třeba v Německu, kde je např. domácí vzdělávání vyloženě zakázané. Z papírového hlediska tu tu svobodu máme. Můj článek (Trest za odvahu) ale nepopisuje zákony na papíře, nýbrž každodenní byrokratickou šikanu v praxi – od hygieny přes inspekce až po stavební úřady –, která tyto zakladatele reálně drtí, bez ohledu na to, jak hezky to vypadá v zákoně.

Pan Kraemer také (velmi správně) upozorňuje, že alternativní škola není univerzální spása pro každé dítě a že snaha 'zlepšit fungování VŠECH škol' najednou je nesmysl. Ale vždyť to je přece do písmene to samé, co tu v diskusích obhajuji já! Já netvrdím, že každé dítě má jít do svobodné školy. Já tvrdím, že každá rodina má mít možnost volby. Pro někoho je nejlepší volbou klasická ZŠ za rohem s pevným řádem, pro jiného ScioŠkola a pro dalšího domácí vzdělávání.

Moje texty nejsou voláním po zrušení všech klasických škol. Jsou obhajobou toho, aby ty alternativní mohly v klidu existovat pro ty děti (a ty rodiče), kterým ten klasický systém ubližuje.

Co se týče Vaší druhé, filozofické části o propojení mozkových hemisfér a mužském vs. ženském principu – nezlobte se, ale do těchto vod už se s Vámi pouštět nebudu. Rád se v diskusích držím neurobiologie a konkrétních dat z praxe. Děkuji za Váš vhled.

O tom, jak státní byrokrati přepadli soukromou svobodnou školu, je půvabný film Summerhill, promítaný i u nás v TV. Vřele doporučuji.

U nás se svého času ve straně Svobodných vedla debata, jestli je vzdělání soukromý statek. Pokud ano, tak si ho má platit ten, kdo ho poptává. Určitě by se poptávka našla, i kdyby vzdělání přestal platit stát. Jenže by se přitom musela osvobodit i nabídka, aby si poptávající mohli vybírat. Stát by do nabídky neměl zasahovat. Neměl by pochopitelně určovat, co se má povinně vyučovat. Tak by vznikaly školy podle toho, po čem by byla poptávka. Kvalita učitelů by se zvýšila díky konkurenci učitelů. Konkurence zvyšuje kvalitu, to je přírodní zákon.

O tom psal už nobelista Milton Friedman. Celou knihu o tom napsal. Chtěl zavést do amerického školství konkurenci. A zažil krutý neúspěch. Proti se postavily státní školy. Učitelé netoužili po konkurenci. A tisíce zbytečných úředníků by přišlo o práci.

Jsem si jist, že podobně by podobný pokus neuspěl i u nás.

Dobrý den, pane Plívo. Moc Vám děkuji za tento komentář, je to naprosto skvělý ekonomicko-historický vhled do problému. Máte pravdu, Summerhill je fantastický příklad a obrovská inspirace toho, co se stane, když dětem dáte skutečnou důvěru a zodpovědnost (byť ten tlak státu na ně byl a je obrovský).

Váš pesimismus ohledně toho, že by u nás prošla nějaká zásadní systémová změna směrem ke konkurenci a volnému trhu ve vzdělávání (jak o tom psal Vámi zmíněný Friedman), naprosto chápu. Jak správně píšete – státní moloch a tisíce úředníků se budou jakékoliv ztrátě svého monopolu bránit zuby nehty.

Já si ale myslím, že k té změně nemůže (a ani by nemělo) dojít nějakou politickou revolucí shora. Jak se říká: Revoluce požírá své vlastní děti. Kdyby se dnes někdo pokusil ze dne na den zrušit státní školství a zavést plně konkurenční model, vyvolalo by to chaos, obrovský odpor a fatální pád celého vzdělávání. Na to nejsme jako společnost (a hlavně většina rodičů) vůbec připraveni.

Mně nezbývá nic jiného, než pracovat s tím, co máme teď. A tou jedinou funkční cestou je pro mě evoluce zespodu.

Mým cílem na tomto blogu není bojovat za to, aby zítra ráno parlament zrušil ministerstvo školství. Mým cílem je dodávat argumenty, data z neurobiologie a odvahu rodičům, aby začali tu 'svobodnou poptávku', o které píšete, vytvářet sami. Aby se nebáli zakládat komunitní školy, brát si děti do domškoláctví a volit alternativy. Čím více rodičů si uvědomí absurditu pruského drilu a odejde z něj, tím větší tlak na státní systém přirozeně vznikne.

Změna nepřijde z ministerstva ani z ekonomických pouček. Změna přijde ve chvíli, kdy kritické množství rodičů řekne: 'Tohle už pro své děti nechceme, my si to zařídíme jinak.'

Moc Vám děkuji za ten přesah do ekonomiky, je to výborné doplnění celého tématu.

Některé státní školy (mluvíme o základním školství) jsou podle mého názoru lepší než soukromé i ty, které zkoušejí učit např. matematiku podle Hejného nebo montessori matematiku. Kontroverzní je i systém scientologie. I všechny tyto metody mají svá negativa, jako např. nedostatečná příprava na standardizované testy (při přijímacím řízení na střední školy), náročnost přechodu na klasickou výuku ,volnost v tempu, metody nevhodné pro některé typy dětí (a zase jsme u "armády" asistentů učitele) atd. Žák musí mít "určité pensum" základních vědomostí a dovedností (ať už je získal různým způsobem, třeba i pamětním "biflováním") včetně kreativity a umění improvizace, aby mohl řešit různé úlohy (nebo je bude řešit jen pomocí AI). Žádná kuchařka neumí vařit jen z vody... Máte pravdu, potřebujeme kvalitní základní školství s přiměřenou náročností, nic není zadarmo...

To, že existují výborné státní školy, je argument síš pro kvalitu konkrétních lidí a vedení, které se vymykají z průměru, rozhodně ne pro to, že plošný povinný systém je nastavený správně.

Ano, potřebujeme kvalitní základní vzdělávání pro všechny. Ale proč z toho dělat automaticky státní monopol? To už je skok navíc, který si zaslouží důkaz, ne jen pocit.

Jak v principech s vámi souhlasím do puntíku, tak s dnešním článkem nikoli. Právě na příkladu žáků, kteří se vrátili z takových škol, lze dobře doložit, proč tento systém může být doplňkem, nikoli ale majoritním systémem vzdělávání.

Také je fér dodat, že u většiny dětí nebyl odchod ze svobodné školy jejich vlastním rozhodnutím, ale rozhodnutím rodičů.

Na druhou stranu existují i příklady dětí, které státní systém označil za nevzdělavatelné a přesto se ve svobodné škole dokázaly rozvíjet, získat vzdělání a najít vlastní životní cestu, na které jsou dnes spokojené.