Jakmile jsem se naučila pospojovat písmenka, tak jsem se stala čtenářkou. Milovala jsem příběhy. U syna to bylo jiné, beletrii nečetl, zato četl atlasy a encyklopedie. Ve škole měl problémy, protože se pořád něčím rozptyloval. Pral se, zachraňoval slabší spolužáky před nespravedlností. Takže k jedničkám, které nějakým zázrakem dokázal obhájit, míval dvojku z chování pravidelně. Jednou mu dokonce hrozila i trojka.

Taky jsem přeučený levák, naštěstí to nezanechalo žádné viditelné následky, ale přesto s tím dodatečně nesouhlasím. Dodnes mi zůstala schopnost současně psát pravou normálně a levou zrcadlově. Takže normalizace dětí do jednotné krabičky může být pro výjimečné jedince omezující.

Jak jsem pochopil z diskuze, chcete běhat z extrému do extrému

Třeba domácí vyučování je vynikající věc. Teoreticky. Prakticky by to byla katastrofa, kdyby děti ucili učitele bez vzdělání, trpělivosti a se snahou raději dělat něco jiného než učit

Speciální školy nejsou levné

Untechnologii nám chybí lidsky kontakt. Lidé se nejlépe úči zase od lidi

Jinými slovy, ano, školství by potřebovalo reformu. Ale nesmí ji navrhovat nadšený amatér

Dobrý den, děkuji Vám za komentář. Obsahuje totiž hned několik velmi přesných postřehů, se kterými naprosto a bez výhrad souhlasím.

Zaprvé máte naprostou pravdu v tom, že lidé se učí nejlépe od lidí a lidský kontakt je nenahraditelný. Technologie a různé aplikace jsou opravdu jen mrtvé nástroje. Ten plamen, smysl a vášeň pro věc může předat jedině živý člověk (mentor/průvodce).

Zadruhé s Vámi souhlasím, že speciální školy opravdu nejsou levné. Stojí daňové poplatníky obrovské peníze a výsledky tomu – jak tvrdí i ekonomická data – často vůbec neodpovídají.

Kde se ale neshodneme, je Vaše obava, že chci 'běhat z extrému do extrému'. Rozumím, že to tak může působit, protože zatím vydávám texty, které tvrdě analyzují chyby současného systému. Ale nikde nenavrhuji plošně zrušit školy a nahnat všechny děti domů k rodičům, kteří na učení nemají čas, vzdělání nebo trpělivost. To by byla skutečně katastrofa. Nechci nahradit jeden státní diktát jiným diktátem. Chci nabídnout svobodnou alternativu. A přesně o tom, jak taková reálná a fungující alternativa vypadá – a že to rozhodně není izolace v obýváku u utahané maminky – vyjde článek shodou okolností hned zítra.

A k Vaší poslední poznámce, že reformu nesmí navrhovat ‚nadšený amatér‘: Víte, ten současný přežitý model, plný plošných diagnóz, vyhořelých učitelů a obrovského plýtvání penězi, byl do posledního detailu navržen, schválen a je po desetiletí udržován ‚certifikovanými profesionály‘ s mnoha akademickými tituly. Výsledek vidíme sami. Někdy je zkrátka potřeba pohled zvenčí a ochota říct nahlas, že císař je už docela dlouho nahý. Přeji Vám hezký den a děkuji za podnětnou debatu!

nase vnucka ma ten papir. Je na nem uplne vsechno, co si dnesni 'veda' dokaze vubec predstavit. Mohu potvrdit, ze ucitele jsou z ni zoufali a nevedi co s tim.

My prarodice jsme z ni ale nadseni - ze je takova jina. Je to obrovska sranda.

Jaký model tedy pro ně navrhujete? Speciální školy? Nebo individualizované skupiny v rámci jedné školy? Co s náklady v takovém případě?

ja navrhuji 'skola hrou'. Nekde jsem o tom slysel, pry je to neco zastaraleho, ale proc to nezkusit.