Jeste bych mel jednu provokativni otazku.

Predstavme si, ze bychom to autorem navrhovane skolstvi dnes jiz meli. Vyrostly by sebevedome deti s vlasnim nazorem, se schopnosti pochopit myslenky. A nekter z tech deti by treba rekly:

'hm, na tech nazorech pani Konecne nebo Malacove je prece jen neco pravdy'

Priznejme si uprimne, chceme takovou mladou generaci. Ktera ma schopnost myslet?

Ano. Přesně takovou generaci chceme. Společnost potřebuje generaci, která má schopnost myslet. I kdyby občas myslela jinak než my. Protože jedině taková generace může být skutečně svobodná.

A jestli se bojíme jejich závěrů, měli bychom nejdřív posílit vlastní argumenty, ne omezovat jejich myšlení.

Škola je vlastně převlečený rodičovský instinkt, a volební mediální mantra,kde je pořád relikt z minulosti, zabezpečit své potomky do dospělosti a dát jim to pro start do dospělosti co nejlepší. Běda jakmile je snaha zkrotit přebujelé školství, či omezit výdaje, tak média, opozice, spustí,randál. Pak je tu druhá rovina, co dává člověku tzv. přidanou hodnotu, je životní a existenční tlak, podobně jako tlak z uhlí udělá diamant.Lze srovnat podmínky za dob mocnářství a 1. republiky, kde byl tento potenciál v ekonomice, vzdělání, umělecké duševní a duchovní elity,firem vlastnictví, patentů... Není to tedy ten váš stát, ale mem v lidech, což je vidět v období přihlášek na vyšší školství čí do prvních tříd. Zřizovatelem škol, může být taky, kraj,obec, soukromá osoba. Třeba jak Karlovarský kraj protlačuje aby měl univerzitu. Je to tedy i prestiž měst, obcí,krajů ... . Školy pak mají rady rodičů a podobné... . Stát vlastně určuje osnovy a plán tak aby systém autonomních škol, nevydal do vlastnich cest. Ne tedy tak stát, ten dělají lidé, ale evoluční rodičovský instinkt to celé drží v šachu. Jak se narazilo do zdi, zbavit školství tlaku na děti skrze módní vlny a určitou šikanou když dítě,jeho rodič, nemůže koupit to co právě letí. Pak tu je i šikana na školách, to je taky fenomén jež poznamená vývoj .... Pokud chcete vést diskusi, tak na webu FB., jsou platformy, postačí je vyhledat a zapojit se, anebo založit vlastní, prostor, blog na idnes,poskytuje jen krátká okna a jednak zaplava sebe vhledů, přes které jak si nejede vlak. Možná je to i první instance k založení vlastní platformy, či vyhledat svoji tzv. krevní skupinu. Datování na tabletu, hezký den.

jó, souhlas. Jedina vec mi logicky nehraje.

Rikate podle me zcela spravne, ze 'rodice', tedy my, stat tu zmenu skolstvi nedovoli. Ale zaroven navrhujete, aby autor ventiloval sve nazory na jinych platformach, kde to bude mit vetsi pozornost.

Proc by to mel delat. Jestlize se stejne nic nezmeni, je to fuk, kde to prezentuje. Na tom FB se vyrobi prece jenom vic horkeho vzduchu.

opet velmi podnetny clanek. Jak jem jiz psal, nase vnucka je ta 'lovkyne', s kterou si system nevi rady a snazi se to resit za pomoci prasku a asistentu.

Take dekuji za ten link pana Ksira - bohuzel musim rici, ne ze by tam bylo pro me neco uplne noveho, jen to podporuje moje dlouhodobe mineni ohledne vzdelavacich systemu.

Ale.

Zde v tech clancich a i uvedenych zdrojich je neustale jmenovan stat - ktery to vzdelavani dostal do toho dnesniho stavu. A jak mnozi uvadeji - stat se toho nebude chtit vzdat. I autor spravne pise - cilem je ovladatelna masa.

Ja s tim uplne nesouhlasim. Jiz pred tydnem jsem se ptal autora, proc 'skoro vsichni obyvatele' tento system chteji zachovat? Ne stat, nybrz my (skoro vsichni) - a protoze my vsichni jsme stat - tak to chce zachovat skoro cela spolecnost. Autor na to neodpovedel.

Muj nazor je nasledujici. Zijeme v neoliberalnim stadiu kapitalisticke spolecnosti. Hlavnim principem naseho ziti je vykon. Kdo podava vykon, je prinosny clen spolecnosti a bude take odmenen. Ten vykon je ale treba merit a o podanem vykonu je treba obdrzet nejake osvedceni. Tento zasadni princip pochopili vsichni rodice a snazi se, aby deti 'podavaly vykon' a na zaklade toho obdrzely odpovidajici vysvedceni. Vzdelavaci system umoznuje rodicum zasahovat do daneho systemu a ruznymi opatrenimi zajistit, aby dite podavalo pozadovany vykon (kdyz je treba dite na matiku nenadane, tak se to aspon nejak nadre za pomoci doucovani). 99.9% vsech rodicu by dostalo infarkt, kdyby jejich deti mely chodit do skol, kde by pracovaly v ruznych projektech, ve kterych by rozvijely sve schopnosti odpovidajic vlastnim predpokladum. Kdo to bude hodnotit? A jak? Jak se zjisti ten vykon - na kterm nase neoliberalni spolecnost stoji?

Ve stavajicim systemu je to tak jednoduche - vecer se dite nadrti slovicka z nemciny a druhy den to pekne v testu prezentuje .. za jedna - jak jednoduche, jak transparentni - jak spravedlive. Proto nemusi stat skolstvi menit - lide to tak proste chteji.

Dobrý den, pane Kubíku. Máte naprostou pravdu, dlužím Vám pořádnou odpověď a musím se Vám omluvit. Minulý týden jsem na ten Váš skvělý a hluboký dotaz zareagoval hrozně povrchně a zkratkovitě – odbyl jsem to tehdy narychlo z mobilu povzdechem, že národ raději kouká na olympiádu a hokej, než aby řešil budoucnost dětí. Byla to ode mě tehdy laciná a frustrovaná odpověď a mrzí mě to, protože Vy jste trefil hřebíček přímo na hlavičku.

Pojďme to tedy napravit. A mimochodem, obrovsky držím palce Vaší vnučce – to, že se z její 'lovecké' energie snaží systém udělat diagnózu na prášky, je přesně ten zločin, proti kterému se tu snažím argumentovat.

K Vašemu dotazu: Ano, máte absolutní pravdu! Není to nějaký abstraktní 'stát někde nahoře', kdo to udržuje. Jsme to my všichni. A Váš postřeh o tom, že naše společnost vyžaduje měřitelný výkon (a proto miluje známky), je geniální.

Proč tedy rodiče dostávají 'infarkt' z představy projektového a svobodného vzdělávání? Odpověď jsem se snažil rozeset do svých prvních textů, takže si ty střípky díky Vám teď pojďme spojit. Rodiče ten systém neudržují proto, že by byl objektivně dobrý. Udržují ho z obrovského strachu a setrvačnosti, kterou živí tři fenomény:

1. Strach z prázdné klece: Rodiče si neumí představit, že by vnitřní motivace fungovala. Bojí se, že když nad dítětem nebude stát dráb s pětkou (tou měřitelnou tabulkou, o které píšete), tak dítě zvlčí. 2. Kult utrpení: Tohle je přesně to Vaše 'nadrcení se slovíček do půlnoci'. Společnost uvěřila toxické lži, že co nebolí a není nepříjemné, to nemá hodnotu. 3. Klam přeživších: Většina z nás tím systémem prošla a přiznat si, že biflování na testy byla ztráta času, by znamenalo zpochybnit naše vlastní dětství.

Ale tady je ten hlavní logický omyl, ve kterém naše společnost (jak Vy říkáte neoliberální) žije: Škola totiž neměří skutečný výkon. Nabiflovat se na test a zítra to zapomenout, to přece není výkon. To je jen iluze výkonu a trénink krátkodobé paměti.

Stát tyto své školy potřebuje a rozhodně si je vzít nenechá.

Hezky to vyjádřil bývalý učitel a zakladatel podcastu School Sucks - Brett Veinott. V jednom rozhovoru, zajímavě popisuje škodlivost státních škol a historii jejich vzniku. - https://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-brett-.../

Dobrý den, pane Kšíre, moc děkuji za skvělý odkaz a podporu! Ten rozhovor s Brettem Veinottem je výborný a tne do živého.

Ačkoliv pan Veinotte popisuje specificky americké reálie (jejich systém financování nebo studentských půjček), ten hlavní, strukturální problém je na obou stranách oceánu úplně stejný. Vychází totiž ze stejného 'pruského' (v našem případě rakousko-uherského) historického základu. Cílem školství v 19. století nebylo vychovat kreativní a samostatné lidi, ale poslušné vojáky a dělníky k pásu, kteří plní rozkazy a nevybočují.

Nejvíc se mi z Vašeho odkazu líbí myšlenka, že ‚státní systém vlastně neselhal, ale dělá přesně to, k čemu byl navržen.‘ To je naprosto přesné. Český státní systém funguje dokonale – vyrábí lidi závislé na vnějším hodnocení.

A přesně jak v rozhovoru zaznívá, měnit tento moloch 'zevnitř' je jako chodit na běžícím páse. Proto se ve svých textech nesnažím navrhovat další zbytečné reformy státních škol, ale chci ukázat, že musíme dát mnohem větší svobodu komunitním projektům, inkubátorům a zkrátka lidem, kteří už pochopili, že v 21. století potřebujeme tvůrce, nikoliv poslušné součástky do stroje. Ještě jednou díky za podnětný text k zamyšlení!

naprostý souhlas.