Vaše blogy nejsou sice špatné, ale bohužel dost jednostranné. Nevím, odkud berete, že žáci s výborným prospěchem patřili do škatulky tichých, hodných a přizpůsobivých, zatímco ti druzí byli ostrými, hlasitými rebely.

Vycházím z vlastních zkušeností při svém studiu na všech třech stupních škol a to, co píšete, rozhodně nemohu potvrdit.

Byli jsme různí:

1) premianti a zároveň rebelové, takže oříšky pro pedagogy

2) žáci s horším prospěchem a k tomu zamlklí a hodní

A zase naopak. Pohlaví v tom přitom nehrálo moc velkou roli.

Proto bych opravdu nepaušalizoval a nevyvozoval jednosměrné závěry.

P.S. I ve třídách mých synů to bylo podobné, jak jsem uváděl ze svých vlastních studijních zkušeností.

Dobrý den, pane Chmelíku. Děkuji Vám za komentář a upřímně říkám – máte naprostou pravdu! Svět samozřejmě není černobílý a děti se nedají rozdělit do dvou úhledných škatulek. Vaše zkušenost je naprosto reálná a já ji vůbec nepopírám.

Dovolte mi ale ten článek trochu dovysvětlit, protože jste otevřel velmi důležitou nuanci. Cílem textu nebylo tvrdit, že každý jedničkář je stín a každý trojkař je rebel. Tyto dvě škatulky jsem použil jako archetypy. Jsou to totiž dvě nejčastější a nejviditelnější obranné reakce dětské psychiky na nepřirozený tlak systému (pruského modelu).

Když se na ty Vaše dvě další skupiny podíváme optikou psychologie a zvládání tlaku, vlastně ten můj závěr dokonale doplňují:

1. Premianti a zároveň rebelové: To jsou často ty úplně nejsilnější nátury. Dokázali systém takzvaně 'hacknout'. Pochopili pravidla hry, mají kapacitu se to nabiflovat a dodat tabulkový výkon, takže na ně systém nemůže vytáhnout svůj hlavní bič (špatnou známku). Ale zároveň vidí tu absurditu a drží si svou vnitřní nezávislost. Proto jsou pro učitele 'oříšek' – systém na ně nemá páky.

2. Zamlklí a hodní žáci s horším prospěchem: To je bohužel ten úplně nejtragičtější případ 'stínu'. To jsou děti, které systém nezlomil jen k poslušnosti (jsou hodné a nevyrušují), ale zároveň v nich naprosto zabil i motivaci a víru ve vlastní schopnosti (v psychologii se tomu říká naučená bezmoc). Ty už to prostě vzdaly na obou frontách – raději splynuly se zdí, než aby bojovaly.

Já netvrdím, že každé dítě praskne. Mnoho dětí školou projde relativně bez úhony. Ale ukazuji, k jakým trendům ten tlak vede u těch citlivějších nebo vyhraněnějších nátur. Pokud je hlavním nástrojem školy sezení v lavici (poslušnost) a hrozba chybou, oběti tohoto tlaku se budou vždycky kumulovat v extrémech, o kterých píšu.

Moc Vám děkuji, že jste mě přiměl to takto rozebrat. Je to skvělé doplnění článku a Váš pohled z praxe se mi líbí.

Když byl Jára Cimrman kriminalistou, hledal zločince v třídních knihách. Mám zkušenost, že sígři ze základní školy skončili zpravidla na šikmé ploše. A pokud někteří "úspěšně" podnikají, na jejich povaze sígra to většinou nic nezměnilo.

Dobrý den, ten odkaz na Járu Cimrmana je výborný, to musím uznat! :-)

Máte naprostou pravdu v tom, že mnoho dětí, které škola onálepkovala jako 'sígry', skutečně končí na šikmé ploše. Otázka ale zní PROČ. Já totiž netvrdím, že každé dítě je anděl. Ale tvrdím, že systém často tyto děti na tu šikmou plochu sám dotlačí.

Představte si dítě, které má obrovskou fyzickou energii, je spíše 'lovec' a nevydrží sedět 45 minut v tichosti s rukama za zády. Z biologického hlediska to není zločinec. Ale systém mu celých devět let každý den dává najevo: 'Jsi rozbitý, jsi problémový, jsi sígr, dostaneš ředitelskou důtku.' V psychologii se tomu říká sebenaplňující se proroctví. Když dítěti (zvlášť v pubertě) 9 let vtiskáváte identitu vyvrhela, ono ji nakonec přijme za svou a začne se podle ní chovat.

A co se týče těch úspěšných podnikatelů s 'povahou sígra' – v tvrdém byznysu se velmi často cení přesně ty vlastnosti, za které tito lidé dostávali ve škole poznámky. Tedy asertivita, neochota slepě poslouchat autority, odvaha riskovat a schopnost hledat vlastní, nevyšlapané cesty. Ve škole za to měli pětku z chování, v reálném světě za to mají úspěšnou firmu.

Úkolem dobré školy nemá být tyto energické lidi zlomit nebo z nich udělat budoucí kriminálníky tím, že je odepíše. Úkolem dobré školy (a o tom bude jeden z mých dalších textů) je vzít tuto jejich obrovskou energii a namísto do destrukce ji nasměrovat do tvorby.

Souhlasím. Tedy až na slovo "tichí"

Dobrý den, moc Vám děkuji za upozornění a hlavně za to, že čtete mé texty tak pozorně! Máte naprostou pravdu, utekl mi tam překlep jako hrom (hned to jdu do článku opravit na 'tiší'). Jsem ale obrovsky rád, že i přes tento můj gramatický škraloup se shodneme na té hlavní myšlence a vnímáte ten problém stejně. Vážím si Vaší zpětné vazby a přeji Vám krásný den!