Jejda, chybí vám tam to podstatné a to je puberta a následná reorganizace mozku a předurčení mozkových hemisfér, skrze pohlavní hormony.Je to celkem drastický zásah. To nese i vzpouru proti hodnotám autoritám, a na vše si musí přijít sami. To je vlastně i pojistka. Pak zde chybí porozumění, kdy ženy mají aktivnější pravou hemisféru, kde se formuje vnímání celku, emoční inteligence, sociální komunikace a to že to je v cyklech hormonálně rozhozené, menses. Ženy zde inklinují k jiné realitě a touží po rovnováze a stabilitě a projektují to v určité fázi do hledání berliček, než vnější tlak a vnitřní nepohodlí je posunou do pochopení sebe sama a zdroje všeho, vytvoří algoritmy a duševní rozměr, vlastně se více propojují s levou hemisférou,kde se formuje a zpracovává vnímání naší blízkosti, kde se pak formuje realita, řád,autorita, hierarchie, čas a muži inklinují k jiné realitě a snáze vytvářet podmínky, řád,zákony formatovat realitu, a to pak v určité fázi projektují na druhé, než skrze zpětné vazby,nakonec zapojí pravou hemisféru, a překročí uzavřenost ve své hlavě a realitě.Vytvori si tak jako ženy třetí rozměr, zatímco u žen to vede k ukotvení v celistvé existenci, tak u mužů to vede k zapojení i existence mimo jejich mozek,a jeho formát. Což je duševní rozměr a mozek pracuje už ne v rozlišení 2D,ale 3D. Pak nepočítáte s meno a andropauzou. Jste tedy pod typickou fázi vývoje levé hemisféry, jež vás zatím drží ve své pasti, a je potřeba naslouchat svému okolí a korekcím zde. Je potřeba zapojit i pravou hemisféru a tím padem započítat i prostor jež se odehrává v časech které nemůžeme takto postihnout. Je tedy potřeba i pochopit myšlení a svět žen, ale i děti, a lidí ve starším věku. Hezký večer.

Vy jste jen nepochopil o čem je řeč.

Ano, tuto teorii potvrzuje inspektor Trachta (Vražda v salonním kupé, Jára Cimrman). Ten si vždy před vyřešením kriminálního případu musel zacvičit.

Nevím, jestli cvičili pánové Einstein, Edison, Tesla, Křižík atd.

Ti ale byli géniové, navzdory pruské kadetce.

Na prvním stupni to bylo fajn. Škola neměla tělocvičnu, tak jsme v hodinách tělocviku lítali po dvorku, hráli hry, holky skákaly přes švihadlo, anebo se šlo na procházku do lesa. Od 6. ročníku už tělocvična byla, cvičilo se na nářadí, taky nástupy, vpravo v bok, vlevo v bok, pochodem v chod apod. A kolektivní míčové hry. Nic z toho pro mě moc nebylo. Běh a jiné disciplíny na stadionu, to už bylo pro mě lepší, ale běh na čas nebo skok co nejdál či co nejvýš, to jsem ráda neměla. I když jsem výsledky měla a posílali mě na soutěže, tak ráda jsem to fakt neměla. Myslím, pane autore, že domácí škola a svobodný pohyb o samotě, nanejvýš ve dvou, by pro mě bývaly ideální. Co Vy na to?

Dobrý den, paní Černá, děkuji za tento skvělý vhled! Přesně jste popsala ten zlomový bod, kdy se z radosti stává povinnost.

To, co jste zažívala na prvním stupni, byla přirozená biosemiotika – mozek a tělo v souladu s prostředím. Jakmile ale přišla tělocvična s povely ‚vlevo v bok‘ a pochodováním, už nešlo o Váš rozvoj, ale o nácvik poslušnosti. Tyto prvky byly do školství zavedeny v 19. století právě proto, aby připravily budoucí vojáky a dělníky na plnění povelů v rytmu stroje.

Je fascinující, že jste i přes dobré výsledky cítila, že to pro Vás není to pravé. To jen dokazuje, že Vaše intuice byla silnější než tabulky. Svobodný pohyb o samotě nebo v malém kolektivu je pro mozek nejvydatnější potravou, protože v něm chybí ten toxický prvek srovnávání a vnějšího tlaku. Přesně o tom je domácí vzdělávání – o návratu k té radosti z pohybu, kterou jste zažívala na tom dvorku. Děkuji, že jste to takto pojmenovala.