Pokud byste chtěl zohlednit biologické hodiny při začátku školy, tak byste musel také přizpůsobit začátek slunečnímu svitu. Tedy v zimě začínat třeba v těch 9 hodin a čím blíže létu, tak posouvat začátky směrem k rannějším hodinám. Člověk se totiž, stejně jako ostatní živočichové přizpůsobuje slunečnímu svitu a délce dne. Proto se v zimě nechce vstávat do tmy a v létě již je kolem 4-5 hodiny ranní čilý. A večer stejně. Jenomže to v podstatě přestalo fungovat s vynálezem a rozšířením žárovky, tedy dostatečně silného umělého světla.

Dobrý den, pane Provazníku. Velmi trefný postřeh! S tím vlivem žárovky a sezónního světla máte naprostou pravdu – technologicky jsme se 'odpojili' od přírody a naše těla jsou z toho zmatená. A logicky vzato by to posouvání podle slunce dávalo smysl.

Ale víte, kde je ten zakopaný pes? Vy uvažujete naprosto správně biologicky, ale řešení hledáte stále v rámci toho stávajícího systému 'jeden čas pro všechny'. Vlastně říkáte: 'Pojďme ten centrální zvonek posouvat podle ročního období.'

Jenže ten skutečný problém, to 'začarované kolečko', je v samotné existenci toho centrálního zvonku a hromadného nástupu. Pruský model stojí na unifikaci – všichni musí nastoupit ve stejnou minutu do lavic, jako dělníci k pásu, bez ohledu na to, jestli je zima, léto, nebo jestli je dítě sova či skřivan.

Ta cesta ven, kterou zmiňujete a která možná přes ten hluk zvonků není vidět, není v tom složitě posouvat začátek pro celou školu tam a zpět. Cesta je v plovoucím začátku (flexibilitě).

Představte si školu (a takové už existují i v zahraničí), kde se budova otevírá v 7:30, ale 'ostrá výuka' začíná až v 9:00. Do té doby děti pracují na samostatných projektech, čtou si nebo socializují. Kdo je ranní ptáče (nebo koho rodiče vezou do práce), přijde v 7:30. Kdo v zimě potřebuje spát, přijde v 8:50.

Nemusíme měnit biorytmy celé populace příkázáním shora. Stačí, když systém přestane trvat na tom, že se musí 500 dětí nahrnout do dveří v 7:55, jinak je poznámka. To je ten přežitek továrny, který nám brání dýchat.

Jene, zavzpomínám na své dětství. Ten pokus posunout začátek vyučování dětí na pozdější, než osmou hodinu, tady byl. Nicméně problém byl s počtem vyučovacích hodin, takže jsme místo ve tři čtvrti na čtyři - když jsme měli odpolední vyučování - končili před pátou. Pak doma zahodit aktovku, vykašlat se na domácí úkoly, vypadnout ven se svými kamarády, abychom ty úkoly dělali do pozdních večerních hodin... prostě to nefungovalo.

Myslím si, že osmá ranní není nijak extra traumatizující zážitek, tak se nezlobte, ale nesouhlasím s Vámi.

Dobrý den, pane Ďurane. Rozumím Vám a paradoxně s Vámi v tom popisu souhlasím! Pokud totiž zůstaneme uvězněni v logice klasické 'pruské školy' (kde se musí odsedět fixní počet hodin, pak jsou povinné úkoly a pak teprve život), tak máte pravdu – posunout začátek na devátou znamená zabít si odpoledne. Je to volba mezi morem a cholerou.

Ale zkuste se na chvíli podívat mimo tu krabici povinných hodin. Problém totiž není v tom, kdy škola začíná, ale jak neefektivně nakládá s časem dětí.

Podívejme se třeba na svobodné školy typu Sudbury Valley nebo Summerhill (fungují tak desítky let). Tam se ukazuje fascinující věc: Když dítěti odstraníte ten balast 'vysedávání', vynucování pozornosti a domácích úkolů, naučí se to samé učivo za zlomek času.

V těchto školách nikdo neřeší dilema, jestli skončit v pět odpoledne. Děti se tam učí intenzivně a efektivně tehdy, kdy jim to mozek bere (klidně v deset dopoledne), a zbytek dne mají na rozvoj, hru a socializaci.

To, co popisujete (domácí úkoly do noci po celodenní šichtě ve škole), je mimochodem samo o sobě selhání systému. Dospělý člověk má po 8 hodinách v práci padla. Proč po dětech chceme, aby si nosily práci domů a dělaly 'přesčasy' na úkor spánku?

Takže ano – v rámci starého neefektivního systému je osmá ráno nutné zlo, abychom stihli všechno 'odsedět'. Ale ve svobodnějších systémech je to zbytečné týrání, protože tam se hraje na výsledek, ne na hodiny.

Stejně jako jiné výdobytky civilizace, škola není dokonalá. Kromě vzdělávání má umožnit rodičům v klidu produkovat hodnoty, za které si kupujeme chod státu.

Nikomu se nebrání dát dítě do soukromé školy, která začne v devět. Nebo si najít obživu, která zohlední jeho biorytmus. Ale většina se musí přizpůsobit. Stále hledáme jakýsi ideál, ale dostaneme kompromis.

Dobrý den, paní Hasníková. V té první části s Vámi musím souhlasit – škola dnes bohužel skutečně plní primárně roli 'státní hlídací služby', aby rodiče mohli generovat HDP. Je to smutné, ale je to fakt.

Kde se ale musím ozvat, je ta Vaše teze o tom, že 'nikomu se nebrání dát dítě do soukromé školy'. To je totiž v našem systému jen iluze svobody.

Geografická past: Pokud žijete na malém městě nebo vesnici, žádná soukromá škola, která by začínala v devět, v okruhu 30 km prostě není. Spádová škola je monopol.

Ekonomická bariéra: I kdyby tam ta škola byla, stojí školné často desítky tisíc ročně. Říkat lidem 'zaplaťte si, nebo se přizpůsobte', znamená, že zdravý spánek a respekt k biologii dítěte děláme luxusním zbožím pouze pro bohaté.

A to je ten problém. Biologie a cirkadiánní rytmy dospívajících nejsou nějaký 'výmysl rozmazlené generace', je to tvrdá neurobiologie. Nutit většinu dětí, aby tento biologický fakt ignorovaly jen proto, že jsme si v 19. století zvykli na tovární začátek směny, není 'kompromis'. Je to ignorování zdraví dětí ve prospěch pohodlí systému.

Díky za Váš pohled, ale myslím si, že státní škola by se měla přizpůsobovat potřebám dětí, ne děti potřebám průmyslu.

No, od doby zemědělské, kdy člověk začal chovat dobytek v ohrazeném prostoru, měl budík ve formě bučení krav či mečení koz potažmo bečení ovcí. Dnes většinu lidí nebudí krávy, kozy, ovce ale budíku strašné zvonění. Tak jaká změna?

Dobrý den, pane Hájku. Ten příměr s kravami a kozami mě pobavil, máte pravdu, že lidstvo nikdy nespalo do oběda! :-)

Z pohledu neurobiologie je tam ale jeden naprosto zásadní rozdíl, a to je 'kvalita probuzení'.

Šok vs. Postupné probouzení: Zvuky na statku přicházely většinou postupně a ruku v ruce s východem slunce. Světlo přirozeně odbourává melatonin (spánkový hormon) a tělo se na probuzení chystá chemicky. Digitální budík v zimě o půl sedmé ráno ale zazvoní do absolutní tmy. Tělo je plné melatoninu a ten zvuk ho šokově vytrhne často z tzv. hluboké fáze spánku (delta vln). Výsledkem je 'spánková setrvačnost' (sleep inertia) – mozek je doslova 'opilý' a trvá mu hodiny, než naskočí.

Druh práce: Naši předci, když je vzbudil ten dobytek, šli vykonávat manuální, rutinní práci (krmení, dojení). Na to nepotřebujete mít prefrontální kůru nastartovanou na 100 %. My ale po dětech chceme, aby 45 minut po tomto šokovém probuzení do tmy počítaly rovnice nebo chápaly gramatiku. To je kognitivně úplně jiná disciplína.

Takže ano, budíček byl vždycky. Ale nikdy v historii jsme neignorovali slunce a biologii tak brutálně jako dnes, a nikdy jsme po nevyspalých teenagerech nechtěli okamžitý intelektuální výkon.

ja jako celoyivotni sova jsem byl dlouho v kyblu ale mel treba rad nocni..Ted jedu sam na sebe a treba ve dve rano chodim se psem v klidu na prochazku..Jeste ze jsem svim panem

Kdysi jsem byl v práci kde se jelo na dvě částečně překrývající se směny. Já jsem s radostí 90% času bral ty od 13:30 do 21:00. Chybí mi to