Váš spor o zákaz versus trénink, je podle mě vedený uvnitř setjného systému, státní, povinné školy. A tam nastává falešné dilema. Ať už zvolíte zákaz, nebo postupné a vedené vystavování digitálnímu prostředí, vždy to bude nakonec plošné rozhodnutí shora, aplikované na tisíce dětí bez ohledu na jejich rozdílnost.

Vy správně cítíte, že zákaz sám o sobě svobodu nenaučí. Jenže stejně tak ji nenaučí systém, který stojí na povinnosti a jednotném režimu. Učit vnitřní motivaci v prostředí, kde je dítě ze zákona přítomno a podléhá jednotnému řádu, je samo o sobě rozpor. Tam se vždy učí hlavně přizpůsobení pravidlu.

Nejde o to, jestli mají být mobily zakázány, nebo používány jako trenažér. Jde o to, že jeden centrální model nikdy nebude vyhovovat všem. Skutečnou zpětnou vazbu a odpovědnost přinese až prostředí, kde mohou existovat různé školy s různými přístupy a rodiče a děti si mohou vybrat. Tam se ukáže, co funguje, a co je jen dobře znějící teorie.

Dokud budeme hledat správnou regulaci v rámci monopolu, budeme jen ladit parametry téhož systému. A ten sám o sobě svobodu produkovat neumí.

Dobrý den, pane Kšíre. Čtu Váš komentář a musím se usmívat, protože jste to opět trefil s naprostou filozofickou a logickou přesností. Máte absolutní pravdu v tom, že debatovat o 'zákazech vs. tréninku' v rámci povinného státního monopolu je často jen debata o tom, jaká pravidla budou mít mříže, ve kterých se všichni nacházíme.

Souhlasím s Vámi, že systém, jehož samotnou podstatou je plošné donucení a unifikace, z principu nemůže generovat svobodné a vnitřně motivované jedince. K tomu je potřeba skutečná pluralita, konkurence přístupů a svobodná volba rodiny – a to je cíl, ke kterému bychom jako společnost měli směřovat.

Můj článek je ale takovým pragmatickým 'krizovým managementem' pro současnost. Píšu ho s vědomím, že ten jednotný systém tu bohužel teď je, sedí v něm stovky tisíc dětí a my musíme řešit, co s nimi bude zítra ráno v osm hodin. Dokud se té skutečné možnosti volby nedočkáme, snažím se hledat cesty, jak v rámci tohoto nedokonalého systému napáchat na dětech co nejméně škod.

A z tohoto pohledu mi dává smysl alespoň snaha děti digitálním světem provázet (byť v rámci školy uměle), než použít ten nejtypičtější nástroj monopolu – plošný zákaz shora a předstírání, že mobily neexistují.

Moc Vám děkuji za tenhle přesah do 'velkého obrazu'. Je nesmírně důležité si to neustále připomínat – že skutečným cílem není dokonalejší vyhláška ministerstva, ale prostředí, kde si každý může vybrat to, co funguje jemu. Díky za skvělou úvahu.

Kolik bylo a je mediálních reportáží, kdy děti přijdou do školy a je zde dohoda se školou a rodiči, odevzdají mobily a po výuce je dostanou zpět. Pak tu je tzv. škola hrou, kdy děti mají vypracovat témata, a to jak je ovlivňuje mobilní telefon, co jim přináší, co sledují ... . Pak je tu i strana rodičů, kdy sami to chtějí omezit, a řeší spíše tzv. kyberšikanu. Pak přijde někdo jež je ve vaší fázi vidění světa, a udělá kolem toho humbuk a rozdupe vnitřní rozvíjející se samoregulační systém, kdy je to na domluvě jednotlivých škol, učitelů, rodičů.

Spíše je potřeba se naučit fenomén který přináší svoboda a naší doba, kdy máme překročit tzv. tunelové vidění světa a svého okolí, pochopit, jednotlivé fáze lidského programu, jež počítačovou řečí zavádí do jednotlivců a jejich generací, lidský program, a to od nepaměti. Snadno se pak odvodí od věku a projevu dotyčného v jaké fázi bootování lidské existence je a tím pádem jak formuje svoji realitu. Dnes tento operační program díky svobodě, svobodnému životu bez závazků a v globálním informačním světě vstupuje do fází, jež tu nikdy v takovém měřítku neměly prostor, a když,tak si je historicky pamatujeme jako lidské inženýrství a zničené životy generací. Máme sice už celkem nabootovaný lidský operační systém, ale tento program vlastně neví sám o sobě a o svém programovacím jazyku a předurčení. Přeci jenom nemáme OS slona. Zde pak je fáze tunelového vidění světa a sebeprojekcí a to v korektivním prostředí zpětných vazeb. Zde už se rozvíjí a je tlak na tzv. přidanou hodnotu člověka, odpojit se od operačního programu které už podstatné zajistil a navíc, byl formován v jiném evolučním prostředí, které dnes už u nás dávno není. Pochopit omezení lidského programu, který navíc je pro jinou evoluční dobu a drží nás v šachu a nepohodlí v prostředí zpětných vazeb, a to že co sami hlásíme, už mají lidé kolem nás možnost ověřit v snadno přístupném světě informací, už nejsme nuceni poslouchat a nechat se vést jednou či několika autoritami

V první části máte pravdu: lokální dohody škol s rodiči a projekty k digitální hygieně existují a dávají smysl. Ale ta druhá polovina o bootování lidského OS je už mimo téma a nedá se to ověřit ani použít jako argument. zkuste zůstat u konkrétní otázky: co je lepší politika pro školu, jasná hranice pro výuku + edukace, nebo úplný zákaz, nebo volný režim? A proč? Máte na to svůj názor ?