Příroda je obrovskou inspirací. Už jako malá jsem se hodiny a hodiny toulala a ano, s Vašimi články si to teď uvědomuji, v ní jsem se nejvíce naučila. Kde jinde může člověk tak jasně přemýšlet o spoustě věcí, kde jinde složí básničky a písničky, než v Ní? Už mnohokrát jsem mohla být ve spolku turistů, ale to pro mě není. Nejraději chodím sama, sama si určuji, jakým směrem a tempem, kdy a kde si sednu na pařez nebo smočím se v potoce... Dnešní děti, no nevím... Postavili jim nové hřiště - ale oplocené. Dali jim tam houpačky a další, perfektní vybavení, ale taky "vrátného", který bdí nad tím, aby se neporanily. Všechno dnes mají strašně organizované.

Abych vás jen nechválil. Ve svém článku mluvíte o škole jako o řešení, ale neupřesňujete, zda jde o dobrovolné svobodné školy, nebo o běžný systém povinné školní docházky. Bez toho je váš návrh nejasný: v plošném systému se z navrhované oázy často stane další povinný program a metodika (mobilové politiky, lesní dny, ticho v lavici), což může dětem i učitelům přidat tlak místo úlevy. Pokud míříte na svobodné školy, napište to explicitně, jinak to vyznívá jako výzva k další systémové roli státu.

Budu v článcích pokračovat, zatím je fronta po 2 denně do 23 🙂

Tady vše zase opět hazite tzv. vše do jedno pytle.Tady jsou různé typy škol, pak je zde učební plán,osnova jež si stanovuje každá škola sama, pak vliv učitelů, ředitelů,pak tu jsou asistenti pro žáky a individuální učební plán... .Pak děti chodí na různé kroužky, třeba i sportovní anebo do skautu. Jsou školy kdy musí tzv. pokrýt velkou populaci části města a není čas pro individuální přístup a děti se mnohdy jen odkládají, neboť rodič je na ně sám a musí do práce .Pak tu je evoluční výběr a vývoj, mozek se musí naučit tzv. plavat v globálním informačním světě, kde evoluční rozdělení a funkce mozkových hemisfér už neodpovídají době,ve středověku a dále, vlastně se přechází z 2D. na 3D. Tím pádem vyjít tzv ze světa své hlavy a uvidět třeba i to že můj vzorec myšlení si nesou lidé kolem mě ve společnosti, a byl i v generacích do minulosti. Pak je tu druhá strana mince, jak to váše vidění promítnout do prostředí,kde jsou tisíce škol, různi zřizovatelé, a rodiče jež mají své pohledy na to jak má vypadat vzdělání jejich potomka,a pak nutnost reagovat na trendy kolem, mobily,internet, sociální sítě, vliv jiných států, skupin, nových technologiích,anebo návrat. Jaké by to mělo následky a vlastně vytvořilo půdu,pro dalšího vizionáře a tak by to zde běželo stále dokola.

Komplexita systému není argument proti existenci problému. Pokud trend přetížení a digitálního zahlcení existuje, pak otázka zní, zda jej škola může zmírňovat, nikoli zda je to administrativně náročné.