Právo šária je pro nás západní civilizaci něco nepochopitelného. Najdete lidi, kteří toto právo hájí. Díky šárii vám prý nikdo neukradne mobil či kufr, protože krádež se trestá useknutím ruky či ruky a nohy, záleží na zločinu a na dané zemi praktikující šáriu. Země praktikující šáriu se pyšní malou kriminalitou, aspoň co se týče malých zlodějíčků. Kriminalita je tam opravdu mizivá. Ovšem každá mince má dvě strany.
Představte si, jak je lehké někoho obvinit z krádeže a způsobit mu potíže. Stačí strčit někomu cizí věc do kapsy a pak jen křičet ZLODĚJ !!!! Dotyčný pak může být odsouzen k useknutí ruky. S useknutou rukou v zemích šárii jen těžko bude hledat práci, protože už bude navždy poznamenán jako kriminálník. Zloděj na první pohled.
Ale co když někdo přijde o ruku v automobilové nehodě nebo je mu amputována kvůli nemoci? Je lehké si představit, jak se jeho život bude vyvíjet a i když bude říkat, jak vlastně o ruku přišel, tak kolik lidí mu uvěří?
Jak je to dlouho, co jsem jsem četl Bídníky a ošíval se při představě, že za pouhou krádež chleba dostal Jean Valjean galeje , trest na pět let, poté několikrát utekl a jeho trest se prodlužoval , až strávil 19 let ve vězení? Po konečném propuštění byl Jean Valjean nucen nosit pas pro odsouzené, žlutou kartu, která ho navždy označovala jako kriminálníka a pokud vůbec dostal práci, dostal zaplaceno jenom polovinu běžné mzdy. Od té doby se změnilo mnohé. Dnes mají bývalí zlodějové šanci zařadit se do společnosti a stát se poctivými bez změny jména či stěhování se do jiných států.
V systému, kde vládne šária vlastně neexistuje druhá šance. A není druhá šance něco, co dělá společnost lidštější? Společnost, kde i bývalý zločinec dostane druhou šanci, se mi líbí víc, a jsem rád, že žiju v zemi, kde se sice stávají justiční omyly, ale je to také zem, kde se dá dopadnout na samé dno a zase se vyhrabat a postavit na vlastní nohy, něčeho dosáhnout, a to s tím, že dotyčný má pořád svoje končetiny:))
