Aneb jak přemýšlím o manželce...máma do mě pořád hučí, ať už se ožením, že mám 40 na krku a kdy uvidí vnoučata..typická máma. Když přijede na návštěvu, vzdychne , navaří a říká, Honzíku, chce to vážně ženskou ruku...Jenže zatím se mi nepodařilo nějak najít tu pravou. Většina kolegů v práci je ženatá, můj dobrý známý Hassan je ženatý už 15 let a vypadá to , že je moc a moc spokojený v manželství. Začal jsem s kolegy řešit manželství a hlavně se s Hassanem bavit, jak mít dobrý vztah, protože pár žen už mým životem prošlo, ale nic , co by vydrželo. Hassan mi říkal, že jsem prostě jiný a když jsme se poznávali víc a víc, jednou mne pozval k nim na oběd.
Hassan má domek v moc hezké čtvrti, když jsem k nim přijel, hned jsem si všiml, jak mají vše napucované venku i vevnitř a krásně čisté. Vím, že si Hassan vydělává stejně jako já, takže jsem nepředpokládal, že má nějakou služebnou. Hassan má dvě děti, syna a dceru, kteří mě přivítali, jeho žena byla v kuchyni, prý přijde později.
Brzy jsme jedli, jídlo bylo vynikající, vážně pochoutka. Hassanova manželka opravdu vařit umí, chtěl jsem jí po jídle poděkovat, a protože hned po jídle zmizela do kuchyně, zeptal jsem se Hassana, zda s ní můžu mluvit, že jí musím poděkovat za to božské jídlo. Hassan se na mě podíval celkem překvapeně a mávl rukou, že to nemusím, že je to její povinnost. Trošku mě to překvapilo, ale neříkal jsem nic. Po obědě jsme jeho žena, Halima, donesla kávu a já se jí snažil aspoň úsměvem poděkovat, ale uhýbala zrakem, i když mi ji představil, pořádně se mi nepodívala do obličeje.
Chvíli jsme si s Hassanem povídali, je moc pyšný na syna, který má výborné známky ve škole a věnuje se bojovému umění ve volném času a fotbalu. Později jsem si uvědomil, že se ani nezmínil o dceři. Halima mi ještě zabalila kus zákusku (který mi moc chutnal ale zaboha si nemůžu vzpomenout na jméno) na doma, čekalo to na mě na chodbě, jako milá pozornost, vážně pochoutka. Hned jsem se Hassana ptal, jaké kytky má jeho žena ráda, že bych jí rád poslal pugét jako poděkování, on však nevěděl a znovu mávl rukou, že to nemusím, však to je její práce starat se o něj a jeho hosty. Později jsem si uvědomil, že řekl, jeho hosty ne naše hosty.
Když jsem se zase viděli s Hassanem v práci, chtěl jsem mu oplatit pozvání a pozvat ho ke mě, ať přijde s rodinou, a ptal se, jaké jídlo má ráda Halima, Hassan se zasmál, že přece žádný, že ona má ráda to, co jí on. Nakonec ale Hassan zdvořile odmítl, řekl , že by mě raději viděl u nich, než se producírovat v restauraci. Nebyl jsme si jistý, co tím myslí. A tak jsme se zase viděli, tentokrát jeho žena nebyla doma, s dětmi byla u příbuzných, Hassan a já jsme si jenom ohřáli jídlo a povídali si. Už jsem mu několikrát říkal, že přemýšlím o tom, usadit se a oženit, že mě máma pořád tlačí do vnoučat..usmál se, že to dobře zná. Popsal jsem mu i moje předešlé vztahy, že jedna moje holka byla hodně v práci a viděli jsme se sporadicky, až nakonec přijala pozici v jiným státě a odstěhovala se. Vztah na delší vzdálenost prostě vyšuměl. Hassan hned řekl, že by jeho ženě nikdy nedovolil, aby pracovala, že její místo je doma a v kuchyni. Pak jsem mu řekl, že další známost vybouchla na tom, že ona měla dítě s předešlým partnerem, mě by nevadilo to, že už má syna, však byl malý, určitě bych si zvyknul, ale ona se nakonec vrátila k otci jejich syna. Na to Hassan řekl, že se musím přestat stýkat s kurvama, že on by nikdy nepřipustil, aby jeho žena nebyla předtím panna. Dokonce žertoval , že bych si měl najít muslimku.
Čím víc jsem Hassanovu domácnost poznával, tím víc jsem si uvědomil, že jeho domácnost funguje na tom, že jeho žena dělá, to co chce on, že za jeho nažehlenou košilí a dokonalým oblekem, pečlivě vychovanými dětmi, které mluví několika jazyky, vždy čistou domácností, vždy teplým obědem a večeří, stojí Halima, ona , která je zvyklá poslouchat, proto je Hassan tak spokojený, co chce, to dostane. Jejich domov funguje, protože ona poslouchá . Chtěl bych vážně takové manželství? Za cenu toho, že nebudu mít partnera , ale hodnou ovečku? Když jsem se probíral pamětí, minulými známostmi, uvědomil jsem si, že ne. Raději bych byl s někym, kdo se nebojí hlasitě zasmát mým někdy blbým vtipům, kdo mi řekne , že se chovám jako osel, když se chovám jako osel, někdo, kdo se nebojí říct, že ten film, na který jsme včera šli do kina, byl vážně hloupý, někdo kdo mě má rád , protože mě má rád a nebojí se mě, nebojí se toho, že si mě nahněvá tím, že se podívá o vteřinu déle do očí našemu šéfovi v práci na rodinném pikniku. Chci mít vztah, kde jsme oba rovnocenní, a ne kde je jeden podřízený a druhý nadřízený.
