Je hodne veci co nam cechum chybi, jednou z nich jsou hrdinove, tedy co se tyka poslednich 100 let. Zizku, Kozinu, Prokopa Holeho a jine zname vsichni, ale to jsou vice mene romanticti hrdinove a z hodne daleke minulosti. Ti novodobi nam nejak chybeji, nedostavaji se. Ne ze by nebylo kde brat, ba naopak, ale zapomeli jsme na ne,nebo jsme ani nemeli sanci je poznat.
Co nam dnes rikaji jmena plukovnik Svec, pplk Balaban, pplk Masin, stabni kapitan Moravek, Josef Ruzicka, Josef Frantisek, pplk Klapalek? A takhle bych mohl pokracovat jeste pekne dlouho. Pokud by vise jmenovani byli obcany spojenych statu, mel by Holywood o cem tocit a tocil by.
U nas jsou neznami a pritom za nas narod, stat, ano i za nas byli ochotni obetovat vse a mnozi obetovali i zivot. Bohuzel, nehodili se do propagandy minuleho rezimu a proto na ne bylo planovane zapomenuto. Timto tady nechci ukazovat prstem na komunisty, i kdyz ti se na nich napachali nepravosti dost a dost, ale na nas. My jiz o nich nemusime mlcet, ale stale krom obcasneho zaseptani je ticho!!!
A pritom by jsme je meli oslavovat, venovat jim podstatna mista v nasich narodnich dejinach. A ne jen kvuli te nasi ceske hrdosti, aby jsme nemuseli pouze cekat na uspech v hokeji, fotbale ci v jinem sportu, kdy nam pripada uplne normalni a prirozene mavat ceskou vlajkou, kricet s hrdosti v hlase CESIIII a byt pysni ze jsme obcani tohoto statu, ale z vdecnosti. Z vdecnosti k nim, z ucty k jejich pamatce.
Tito lide a dalsi desetitisice jim podobnych se o Ceskoslovensko, ted jiz bohuzel Cesko a Slovensko, zaslouzili jako nikdo jiny. To jejich pocinani jiste nepramenilo z touhy po slave, mista v ucebnicich dejepisu, statnim svatku, ktery by si bezpochyby zaslouzili, to jiste ne. Oni byli pouze vlastenci, v te dobe se rikalo Masarykovci. Vychovani a vedeni k lasce k vlasti. Oni byli hrdi na to ze jsou Cesi ci Slovaci, proste Cechoslovaci porad, v kazde sekunde sveho zivota, ne jen behem tri tretin ci dvou polocasu. Slovo vlast pro ne nebylo pouho frazi, oni meli tu zdravou a opravdovou hrdost, ktera nam schazi.
Porad se rika, ze my cesi mame ohebnou pater a proto jsme porad jeste tady, ze se dokazeme vzdy prispusobit, ale to neni pravda. Pravdou, proc tady porad jsme, jako narod i jako stat je diky tomu,ze tito lide tu pater ohebnou nemeli, ze se nechteli prispusobit, jak rekl pan Sverak, ze nebyli ochotni zit v hanbe. Oni v hanbe nezili ani neumirali, ale ted v ni odpocivaji, nebot se museji hanbit za nas. Za to, ze jsme na ne zapomeli. Ne na ne konkretne, ale na jejich kamarady, druhy, bratry. Oni na rozdil od nas,nemysleli na sebe, ale na lidi kolem, proto delali to co delali.
Proc my cesi tak radi zapominame na to, na co by jsme nemeli?
