Pan Petr Uhl se vyjádřil k diskuzi, kterou vyvolal nápad či návrh jeho manželky paní Anny Šabatové, jak řešit protiromské nálady v naší společnosti. Jestli ho k zastání se paní Šabatové vedlo jeho svědomí jako oddaného manžela či jako spoluobčana majícího stejný pohled na věc jako paní Šabatová, komentovat nechci. Já chci reagovat na poslední větu v jeho příspěvku.
"Nejen diskriminovaným Romům, ale i nešťastníkům, kteří štvou proti nim je třeba pomoci."
Dobrá, ale kdo pomůže "obyčejným" občanům kteří jsou uvězněni mezi těmi "nešťastníky", kterým chcete pomáhat? Oni si nezaslouží pomoc a zastání? Jen kvůli tomu, že chodí do práce, posílají děti do školy, mají zatnutý zuby a na nic si nestěžují? Jak dlouho myslíte že to vydrží?
Samozřejmě že se menšina musí chránit před diktátem většiny, ale ono to musí fungovat i obráceně. I většina se musí chránit před diktátem menšiny.
Pomáhat a hlavně chránit by se měla ta skupina, která dodržuje zákony, platí nájem, posílá děti do škol, udržuje pořádek v okolí svého bydliště, prostě naplňuje "social contract" společnosti ve které žije, chcete-li.
Vy nám tu argumentujete zákony pane Uhle, ale to je právě to co většina té "rasistické" společnosti po té "nenáviděné" menšině chce. Aby taky dodržovala zákony naší republiky které jste i Vy pomáhal vytvářet a za co Vám jako občané naší země upřimně děkujeme.
Jan Šárka, občan
