Pred par dny se opet rozhoreli vasnive debaty okolo odbojeve skupiny bratri Masinu. Diskuze, debata, da se rici vlastne "boj", sice ne na zivot a na smrt, ale o zivote a smrti, probehl intenzivne a jak je v nasich lesich a hajich jiz zvykem, bratrovrazedne. Obe armady vyrazeli do utoku a protiutoku s bojovnym vykrikem. Z jedne strany se neslo "vrazi", z druhe "hrdinove". Po utichnuti vystrelu a detonaci, jimiz byly argumenty jedne ci druhe strany se vojska vratila do vychozich pozic, aniz by se fronta pohnula ci byla prorazena jednou ze znepratelenych armad. A vysledek teto bitvy je stejny, jako tech ktere se na tomto bojisti jiz odehrali a v budoucnu zajiste jeste odehravat budou, nebot je jiste, ze tato "staticka" valka slov okolo bratri Masinu a jejich cinosti jen tak neutichne.
Dovolil jsem si tyto plamene debaty s nadsazkou nazvat valkou, bojem. Pravdou ale je, ze i kdyz se ta doba v ktere se odehrali udalosti o kterych se vedou diskuze a jejichz aktery byli bratri Masinove a jejich kamaradi, byla a stale je nazyvana povalecnou, mir nebyl. Po unoru 1948 byl komunistickou stranou ceskoslovenska vyhlasen"tridni boj". A jak to jiz v opravdovem boji chodi, byli padli na obou stranach.
Na strane odpurcu cinu bratri Masinu je nejvetsi argument to, ze po jejich odbojove cinosti zustali mrtvi. Nevini mrtvi. Pravdou bohuzel je, ze v kazde valce nejvice trpi "civilni" obyvatelstvo. Vemte si, kolik "nevinych" zemrelo pri spojeneckem bombardovani behem druhe setove valky. Je mozne nazyvat piloty letadel zakernymi vrahy? Jiste ze se najdou jedincy, kteri to budou tvrdit. Ale to jsem odbocil. Jak bylo receno, v tomto "tridnim boji" byli padli na obou staranach. Vice na strane tech, kteri nesouhlasili s komunistickou diktaturou a chteli ji celit. Krom jmen , ktera jsou znama z inscenovanych komunistickych monstr procesu, jako byl general Pika ci doktorka Horakova vetsina jmen zavrazdenych upadla v zapomeni, nebo je nikdo ani neznal. Jeden priklad za vsechny.
V cervenci 1949 bylo v Jizerskych horach obkliceno 7 skautu, kteri se tam ukryvali pred zatcenim a chteli odejit za hranice. Nejmladsimu z nich bylo 17 let a nejstarsimu 40. Jejich provizorni tabor byl obklicen 300 prislusniky SNB. Skauti byli ozbrojeni, meli par pistoli a jednu pusku. Prislusnici SNB spustili palbu na skauty spici ve stanech. Po prvni salve byli vyzvani aby se vzdali. Vsichni az na jednoho uposlechli. Jediny ktery se odmitl vzdat byl nejstarsi Jiri Haba. Ten se rozhodl branit i prez to, ze byl ranen, . Ostatnich 6 skautu bylo odvedeno na nedalekou cestu, kde si museli lehnout a i kdyz vetsina znich byla jiz zranena, prislusnii SNB jim jeste rozstrileli nohy. Mezitim byl privezen kulomet a srub, kde se ukryval Jiri Haba byl rozstrilen. Po tomto masakru zustali dva mrtvi, Tomas Hubner, jemuz bylo 20 let a Jiri Haba. Jejich tela byla tajne pohrbena a rodinam bylo zamlceno kde lezi. Jen diky svedectvi hrobnika, ktery kopal jejich hrob, bylo mozno po roce 1989 tela exhumovat a dustojne pohrbit. Prezivsi clenove teto skupiny byli odsouzeni k mnoletym trestum.
Tento zakerny cin SNB, ozbrojene slozky vladnouci komunisticke strany, se stal v roce 1949, tedy mnoho let pred tim, nez hozenou rukavici pozvedli bratri Masinove a jejich kamaradi. Takovych "vrazd" ze strany komunisticke moci se mezitim odehralo jeste mnoho.
Pan historik Kacalek napsal:"Být hrdinou a radikálem v době, kdy jsou dodržovány zásady demokracie, dokáže kdekdo. Dokázat čelit zlu v době ohrožení národa dokážou však jen nemnozí".
