Několik poznámek, autore:

předně si myslím, že opomíjíte základní věc, kněz, duchovní, se stará o duchovno, tedy o rozvoj a spásu jemu svěřených duší, k čemuž je zplnomocněn prostřednictvím svého vysvěcení. Duchovní v tomto směru pak nejspíše není odvozeno od slova duch, ale spíše od slova duše, neb duchovní je pastýřem duší, vede tedy svěřené věřící k tomu, aby žili v co největším souladu s Božími zákony, které jsou v podstatě totožné s tím, co světský svět nazývá morálkou.

Netuším, kde jste vzal, že křesťanství pohrdá intuicí? Vždyť se mnozí křesťané intuitivně chovají. Mimochodem, často věda pracuje s intuicí a to již několik staletí, tedy i v době, kdy v Evropě bylo křesťanství více méně povinné. A navíc, pokud je o někom řečeno, že byl osloven a inspirován Duchem svatým, pak navenek mohou ti, kdož nevěří, hovořit o intuitivním jednání a vyjadřování.

Pokud hovoříte o kněžích ŘKC jako o bigotních (slepě a nesnášenlivě věřících), pak jste zcela mimo realitu, neboť i kněz je jen člověk a jako takovému mu jsou

Re: Několik poznámek, autore:

vlastní i takové vlastnosti, jako pochybování. Netvrdím, že i mezi kněžími se nemůže někdo bigotní najít, ale spíše bych se přikláněl k tomu, že o bigotnosti lze hovořit spíše ve Vašem případě, autore. Vy totiž tak slepě věříte své neomylnosti a pravdě, že, krom z tohoto čpící Vaší pýchy, jste schopen díky tomu i urážet lidi okolo sebe. Dokonce nejen, že slepě věříte své jediné pravdě a nepochybujete o ní, ale jste v této víře natolik nesnášenlivý, že se nerozpakujete šmahem odsoudit celou jednu skupinu lidí, které jste si shrnul do pojmu římskokatolický kněz. A v tom pak už vidím i tu druhou část bigotnosti, tedy nesnášenlivost, kterou u naprosté většiny kněžích ŘKC budete hledat dost těžko.