Nad hrobem mých rodičů - táta - smrt v kruhu rodiny

Když jsem po škole nastoupil na své první pracoviště - zkušebnu pohonů MEZ Vsetín - tak mi její vedoucí řekl: "Hmm, ty jsi mladý Rýznar.To jsem zvědavý, jestli budeš stejně dobrý jako tvůj táta." Zkrátka otec byl respektovanou osobností a vyhledávaný odborník na pohony. Jak mi o hodně později došlo, tak v naší rodině téměř nefungovaly emoce. Ale i s tímto vědomím řeknu, že jsem jej měl hodně rád a on mě. Byla to taková pevná chlapská láska s jasnými hranicemi. Určitě jsem jej vnímal jako oporu a kotvu.Přes to je nutno říci, že byly i hodně důležité otázky, které jsem se vůbec neodvážil otevřít.

Táta nesouhlasil s mým výběrem ženy. Řekl mi: "To nemůže dobře dopadnout. Dělej jak chceš, ale já neudělám nic, co by sis kdy v životě mohl vykládat jako můj souhlas." A nebyl na naší svatbě.

Máma mi na svatbu přivezla od něj dopis. Bylo v něm, že až si Mílu vezmu a stane se mojí ženou, nastane jiná situace. Táta ji bude respektovat. Vyjádřil očekávání, že co nejdříve přijedeme na návštěvu. A prý z toho nemáme mít žádné obavy.

Moje žena se trochu klepala a měla snahu mi vykukovat zpoza ramen.Ale poměrně rychle se ukázalo,že skutečně žádný problém není. Dokonce se rychle měli dost rádi. Až 5 let po rozchodu mi došlo proč - Míla byla typově velice blízká tátově sestře.

Cca v 60. letech dostal rakovinu prsou. U mužů je z 99% smrtelná - on se z toho dostal.Po 5 letech na revers vysadil prášky, které bral. Dá se říci, že do roka zemřel na metastázy.

Konec byl velice rychlý. V září jsme spolu šlapali po schodech a já si všiml, že není něco v pořádku.

Bydleli ve druhém patře bez výtahu. Máma měla těžkou artrózu. Bála se a nechtěla na operaci. Táta naprosto sám sehnal nový byt, zaplatil a zařídil stěhování.Stěhování jsme prováděli my a on už jen posedával.

Byt byl v přízemí s výtahem a tedy naprosto bez schodů.Navíc jen 300m od bytu mé sestry.Já bydlel cca 450 km od nich.Stěhovali se těsně před Vánocemi a po Vánocích táta ulehl.Doktor konstatoval neodvratnou blízkou smrt. Řekl: "Jediné, co mu můžeme nabídnout  jsou anestetika". Táta je téměř nebral.

Mezi svátky jsem tam byl s celou svou rodinou. Táta mě požádal více méně o poslední vyjížďku.Jeli jsme sami na pár jeho oblíbených výhledů kolem Vsetína. Na posledním z nich mě důrazně požádal, abych se nerozváděl. Dalo by se říci,že už jsem byl k rozvodu dávno rozhodnutý. Nepředstavitelně důrazně mi řekl: "Některé volby má muž právo udělat jen jednou za život."

Cca za několik měsíců jsem odešel od svých dětí i jejich matky a po dalším roce podal žádost o rozvod.Důvodem rozvodu nebyla žádná jiná žena.

Hned po novém roce jsem přijel zpět k rodičům.Den před jeho smrtí  jsem všechny vyhodil z pokoje.Za vše mu poděkoval a objal jej.Chvíli jsem pak zůstal sedět proti němu.

Sami dva. Se vším co bylo tušeno a nevysloveno.

V našem rodě se od nepaměti nejstarší syn jmenoval Jan a svátek měl 24.června.

Táta zemřel navečer 9.1.1999 ve své manželské posteli a v novém bytě, který zařídil těsně před tím pro mámu.

Až na mé děti a mou ženu byly kolem jeho postele všechny 4 děti s partnery a všechna vnoučata.Ten pocit se asi nedá popsat.

Ráno druhý den přijela pohřební služba.

Pohřeb také měl svoji sílu. Já i bratr jsme četli obě čtení a rakev jsme nesli spolu s manželi sester.

Že bude zle, to jsem věděl. V tu dobu už jsem meditoval. Jen jsem zasednul, tak jsem brečel. Hodinu ráno, hodinu večer. Tak nějak vše dohromady. Trvalo to mnoho měsíců.

Ale určitě jsem měl dost dobrý pocit z toho, že mohl zemřít doma ve své posteli.

A ještě lepší z toho,že jsme byli téměř všichni kolem něj.

Nepřítomnost mých dětí mě mrzela, ale nešlo jinak. Tak si to mohou nyní přečíst.

Úplně nejvíce je mi však líto, že mě vůbec nenapadlo s tátou některé velice důležité otázky konzultovat - třeba mé podnikání.To vůbec.Jestli byla na vině ta svatba, nebo něco jiného - těžko řící.Vždy se tam objevil kratičký záblesk vzdoru.

Odkud byl, zatím nevím    .......  uvidíme,zda na to přijdu.Ale nechtěl bych tento záblesk předat dětem.

Podobné téma :   Já a můj bratr - psychopat v rodině 

                            Nad hrobem mých rodičů - máma, smrt v nemocnici

                            Poděkování mým učitelům

                            Homér místo PaeDrů a desatera - síla, naděje a prosperita

                            Premiér Nečas - mimoň, kašpárek anebo mafiánské chapadlo?

Ústí nad Labem, 31.10.2011