Na konci svého článku píšete,  že "Bůh se uráží našimi hříchy". Nikoli. Bůh nás dobře zná. Ani Vy sám nezačnete hned nenávidět své blízké když náhodou udělají ně špatného. Natož Bůh.

Bůh se uráží nad tím, když tvrdíme, že žádné hříchy nemáme nebo říkáme, že "jsou v souladu s přírodou" nebo je dokonce považujeme za přednost. Podle Bible nám Bůh odpustí hříchy "i kdyby byly rudé jako šarlat", ale musíme s upřímností a pokorou v srdci uznat svou špatnost.

Píšete naprosto bez jakékoli pokory, že "křesťanství se stalo bezcenným". Myslím, že nemáte pravdu. V současnosti lze ve světě pozorovat návrat k původním hodnotám Bible, počet nových křesťanských sborů, nezávislých na velkých církvích, stále roste.

Pochybuji, že Bible zanikne, ale jsem si téměř jist, že se v dohledné době zcela zapomene na Vaše slova.

Píšete například, že křesťanské církve "mají ve schopnosti integrovat do své nauky a religionizity aktuální vědecké poznatky skluz 200 let."

Nikoli. To Bible nikdy nepotřebovala. Ti, kteří se to snažili dělat a rozhodli se na Bibli roubovat vědecké poznatky, to nakonec takříkajíc projeli. Kterou fyziku na Bibli roubovat? Newtonovskou nebo Einsteinovskou nebo snad kvantovou teorii? Bible je svědectvím o vzahu mezi lidmi a mezi Bohem a lidmi. To je víc, než dost – což je zřejmé například z toho, že někteří lidé to nechápou ani po tisíciletích.

Katolíci termín "Bůh se uráží našimi hříchy" běžně používají. Např. nedávno jsem četl článek od Gabroela Amortha - šéfa Vatikánských exorcistů -  a ten tento obrat běžně používá.

    Integrovat a roubovat je rozdíl.

    Bible je bible pouze v originálních jazycích. Např. budhistické texty z jazyka páli jsou fakticky nepřeložitelné do moderních jazyků. Páli má např. jen pro vědomí či mysl více než 40 výrazů - každý s jiným významem.

    Vyvozovat zásadní důsledky z překladů biblických textů - jak to dělá křesťanství - je docela šílené.

Otázka smyslu rodiny může být,  jak pro koho, diskutabilní. Rodina formuje od narození potomky, bez jejího vlivu pak tito nemají danný vzor a tudíž ani meze. Potlačení významu rodiny pak způsobuje deformaci lidství jako takového. Tam je počátek. Atˇ PRO VEŘÍCÍ, či atheisty. Nakonec cti otce svého i matku svou. Nejen jako Otce, či Matku, ali i jako tátu a maminku. Jinak zdravím.

v článku byl někde zpochybněn význam rodiny?

Katolická církev nebyla založena ve 4. století to je zase blábol. Stačí otevřít spisy církevních otců z prvního a druhého století a člověk zjistí, že církev říká to samé i dnes.

Hnací silou francouzské revoluce byly ideologické zájmové skupiny, které nějaký kapitalismus a stav vědy nezajímal.

Islámu se nemusíme bát kvůli jeho decentralizaci. Naopak to je jeho největší slabinou. Největší jeho silou je horlivá víra, kterou Evropa postrádá. Zvláště křesťané jsou v západních zemích mdlé víry a někteří ji i ztratili. To je nepopiratelná realita. Většina lidí jakékoliv spirituální otázky ignoruje a nebo si vytváří vlastní nesmyslnou víru. Víru nehledící na pravdu, ale na pohodlí. Na stejných principech vznikají i "moderní" hodnotové systémy. Ty umožňují páchat člověku zlo a zároveň si udržet status slušného člověka.

Václav Havel nežil jako katolík a jeho pohled na svět měl pramálo společného s pohledem katolickým.

Poslední odstavec nemá cenu rozebírat, protože evidentně vůbec netušíte co je smyslem mše. Jak tedy můžete kritizovat křesťanství, když nemáte ani ponětí o tak základních věcech?

A co chcete od Rýznara, který není schopen překročit vlastní stín?

Bohužel my se na děje díváme prizmatem své doby, prostředí, a krátkodobosti mysli, jež není schopna vnímat věci v delším horizontu a v kontinuálnosti. Zde je jiný příběh. 18 století přineslo zlepšení zemědělství, stabilizaci obyvatelstva. Začalo tvořit dnešního člověka, vymanilo jej z poddanství, dostal příjemní a možnost základního vzdělání i určitou svobodu. 19 století přineslo další rozvoj, přinášelo sociální myšlení, hodnotové myšlení, nacionální myšlení. 20 století přineslo sociální a právní jistoty, určité standardy, lidská práva, sociální a zdravotní zabezpečení a nastartovalo vlastně novou epochu individualizace. Nastal rozpad říší, kolonií, vznik národních států a počátek experimentů se správou státu, demokracie a různé ideologie. 

21 století přináší zásadní změny a proces globalizace a otevření pravého potenciálu člověka, tzv. duševní mentálnost. Učení se sama sebe, kdo jsem, jaký jsem, co umím, jak co kde a jak funguje, jaký smysl má rodina, stát, duchovnost ... . Je to vlastně proces dospělosti určitých populací jež mají za sebou určitý vývoj. Znaky jsou zde zřejmé konzumnost a materiálnost, ostatně i lidská puberta není ideální :-). Zde je potřeba vnitřně učinit zásadní krok a oddělit se od dědictví a bezbřehé spjatosti s rodinou, tradicemi, společností a jejím řádem a poznat a pochopit další řád. Zde začne vznikat duševnost, duševní vnímání a víra bude intimní. My tím že nejsme ještě myšlenkově, duševně odděleni od společnosti a jejich hodnot ani nevnímám tu skutečnost kdy duchovnost, náboženství i víra je vlastně poznamenaná instinktivním a sociálním původem člověka, živočišností, nese jeho znaky, rod, tlupa, autorita, hierarchie, sobeckost, podřízenost, opečovávatelství atd. Lze říci bez urážky kde náboženství a jeho vize víry je živočišné a je to vlastně i slepá ulička, neboť v člověku je dán vyšší dar a to je duševnost, na jejíž konci vyspělosti si sám jedinec komunikuje se svým tahem. Je potřeba říci ono B, kde je falešný mýtus lidstva, jako rodin

rodina. Tak to není je to vlastně ekosystém v němž probíhá dále evoluce, prim je zde zachování druhu a živočišnosti, a jejím smyslem je vlastně v jádru vytvořit podmínky pro další evoluční větev a to duševního člověka.

V posttotalistických státech má demokracie problém, neboť společnost prošla destrukcí své  společenské rozmanitosti a vzniklo vlastně uniformní chování člověka. Základy pro demokracii zde vlastně nejsou. Je potřeba připomenout tvrdou skutečnost, jež nám potvrdilo minulé století i dnešek, kde společnost je tvořena křehkou rovnováhou, kdy je zde tzv. dělná většina jež je stále řízena svým instinktivním a chováním a myšlením, nemá a nepotřebuje aspirovat na vyšší cíle, její cíl je rodina a své zájmy. Sociálním a humanistickým inženýrstvím došlo k manipulaci se společnosti a tato většina ztratila popud, motor a to je určitý nedostatek. Celá společnost pak zabředá do stagnace a problémů. Je to vidět i na západě. Vývoj člověka a především jeho duševnosti a osobnosti potřebuje krize a popudy, jinak stagnuje.Je zde pak nebezpečí že přijde silnější společnost.

Pak jsou zde cykly, my máme za sebou velký cyklus od roku 1945 a malý cyklus od roku 1989.Oba už  nemají žádný náboj. Právě krize a určitý transformace přináší nový popud do společnosti a další cyklus.  Zde to bude asi krize jež způsobí náboženství ... .

. Když on člověk, sám sebe se nazývající moudrým (,,nadruhou") stále hledá ,,řád".Vždy však poněkud ,,relativní". Třídění ,,do krabiček", nutných ,,k zařazení", pak bývá zas tím ,,problémem", až příčinou sporu. Co do které krabičky,,opravdu" patří, v jaké podobě, významu, jako to ,,jedině správné"  v té ,,čisté podobě". Většinou pak o tom rozhodují toliko ti, v tom čase ,,mocní"