Vize 2050 - Díl 3. - Efektivní daně

Od čeho máme daně? Kdo je platí, a proč? Kdo je neplatí, a proč? Daně mají v principu dvě funkce. První je zdroj financování státu a všech služeb, které nám poskytuje. Druhá funkce je regulační. Tedy zpoplatnit to, co společnosti nějak škodí, aby se zredukoval výskyt daného jevu a zároveň získaly prostředky na kompenzaci jeho dopadů. Daně, které plní první funkci (služby státu), by se měly platit z příjmu každého, kdo něco získá. A je dáno kulturně a historicky, že se platí pevné procento z příjmu. To zajišťuje solidaritu těch, kteří mají víc, s těmi, kteří mají méně.

Teorie jednoduchá, ale jaká je dnešní praxe? Daně z příjmu tu samozřejmě máme, a to v mnoha verzích a obměnách. K nim máme ještě celou řadu dalších daní. Nejdřív platíme, když něco vyděláme (přímé daně). Následně pak ještě jednou, když to, co máme, utratíme (nepřímé daně). Proč ale zaměstnavatel odvádí daně z toho, co platí svým zaměstnancům? Pro zaměstnavatele je to náklad. Platit daň z nákladu nedává žádný smysl. A že bychom tím chtěli kompenzovat negativní společenské dopady zaměstnanosti?!?

Zdá se, že daňový systém tu dnes není od toho, aby dával smysl. Je tu proto, aby našel co nejvíc měřitelných, nezatajitelných a doložitelných ukazatelů, které nám napoví, komu ještě máme co sebrat. Daní a výjimek z nich máme tolik, že se v nich přestáváme orientovat. Které z nich jsou užitečné (férové), a které jsou „z nouze ctnost“?

Abychom si v nich mohli trochu zjednat pořádek, musíme mít nejdřív přehled nad tím, co se v ekonomice děje. I zde existuje nápad, jak toho dosáhnout. Zrušit hotovost a všechny transakce provádět pouze elektronicky. O tomto kroku se uvažovalo v roce 2011 ve Švédsku a letos se ho snaží prosadit v Norsku. V těchto zemích se v hotovosti provádí asi 3 % všech transakcí v ekonomice. A náklady na tisk a správu oběživa se dávno přestaly vyplácet. U nás se objem hotovostních transakcí pohybuje kolem 9 % a podíl stále klesá.

Co by takový krok obnášel? Především je nutné zajistit, aby transakci mohl provést kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv, bez ohledu na dostupnost mobilního signálu, technické schopnosti, zdravotní omezení atd. To je technická stránka věci, která nebude snadná, ale jistě je s dnešními prostředky splnitelná.

Další (pro mnohé zásadní) krok bude ochrana osobních údajů. Dnes se v tom spoléháme na banky, ale i ty mají povinnost údaje o platbách poskytnout, pokud je k tomu policie s platným oprávněním vyzve. Na tomto by se nemuselo nic měnit. Údaje poskytované bankami státu pro účely danění, by měly být anonymní. Je otázkou jestli dát lidem možnost mít nekomerční účet (např. u ČNB), pokud by svou důvěru nechtěli dát žádné komerční bance. I tam by muselo být technicky zajištěno soukromí každého klienta, pokud nebude podezřelý z trestného činu.

Další stránka je zavedení do praxe. Musí existovat přechodné období, kdy používání takového systému bude dobrovolné. (To znamená, že lidé budou motivováni ho využívat, ale nebude to jejich povinnost.) V rámci tohoto období je třeba odladit všechny neduhy, problémy a zádrhele, aby bylo možné na systém přejít stoprocentně.

Zavedení do praxe vypadá jako ta jednodušší část, ale jak jsme mohli vidět na projektu S-karet, není tomu tak.

Nyní máme prostředek evidování veškerých peněžních toků v ekonomice. Mohli bychom tedy nastavit daně na to, co by se danit mělo (místo toho co danit lze). Jako první nás asi napadne danit příjem. Není ale příjem, jako příjem. Jaké příjmy (a transakce) se daní dnes?

Daně, jak jsou

Vzhledem k počtu typů daní na to není jednoduchá odpověď, přesto se pokusím udělat v tom trochu přehled (za cenu jistého zjednodušení). Hlavní vliv na to, kterou transakci daníme a jak, má skutečnost, zda daná transakce probíhá mezi fyzickými osobami (FO), právnickými osobami (PO), nebo oběma. (Do právnických osob tu počítám i živnostníky.) Tabulka možných kombinací by nám to mohla trochu osvětlit.

Plátce	Příjemce	Popis	Daň
PO	FO zaměstnanec	mzda	daň z příjmu FO sociální a zdravotní pojištění
	FO majitel spolumajitel akcionář	zisk podíl na zisku dividenda
	FO ostatní
	PO
FO	FO
	PO poskytovatel zboží a služeb		DPH (15 až 21 %) spotřební daň
	PO vlastní podnik živnost	investice vklad do podnikání koupě podílu

Co se nám do tabulky nevešlo? Majetkové daně (z nemovitostí) a transakce na finančních trzích, které se nedaní (kromě 11 zemí EU), daní se ale výnosy z nich. Dále transakce státu, neziskových organizací apod. Tak to jen pro představu, jaká pravidla pro daně tu máme dnes. Jak bychom to s pomocí nových nástrojů mohli zefektivnit?

Daně, jak by mohly být

Předně můžeme zásadně zjednodušit samotný výběr. Může odpadnout celá agenda daňových přiznání, záloh a vracení. Daň se může platit přímo ve chvíli, kdy platba probíhá. Stačí jen označit, do které kategorie platba spadá. To by se ve většině případů dalo automatizovat. Pokud například platíte u pumpy za benzín a bagetu, počítač rozdělí platbu na dvě. Jedna se zdaní sazbou spotřební daně + DPH a druhá jen DPH. Tímto způsobem se výrazně sníží šedá ekonomika a daňové úniky. Kontrola bude pořád nutná, ale dá se několikanásobně zefektivnit pomocí vyhledávacích algoritmů. Také korupce bude o něco méně. Nebo bude alespoň jednodušeji prokazatelná.

Co samotné daně? Počet kategorií se může snížit a zpřehlednit. Vzhledem k opatřením z 2. kapitoly, by například nemusel být rozdíl mezi ziskem zaměstnanců a podnikatelů. Obě skupiny teď ponesou srovnatelné riziko a zaměstnání by se vlastně změnilo v legální švarc-systém. Výčet možných optimalizací v tomto směru je široký, ponechám ho tedy na vaší fantasii. Ale když už fantazírujeme, co takhle zkusit se doopravdy odvázat?

Daň z transakce

Co by se stalo, kdybychom všechna ta pravidla a výjimky zahodili a zdanili každou transakci. Podobně jako si Visa a Master berou část z každé platby jejich kartou, bral by si stát část z každé platby. Řekněme 3 %? Přiznám se, že se mi nepodařilo dohledat žádné rozumné podklady pro přesný odhad, takže typuji. Pokud máte někdo lepší zdroje, sem s nimi.

Výhody jsou jasné. Odpadne i ten poslední zbytek kontrol a evidencí a označování typů transakcí, které nám zbyly po odstranění hotovosti. Navíc padnou další bariéry k zaměstnávání (vedle těch, které nám odpadly díky garantovanému příjmu). Příklad situace: Vím o někom, kdo právě nemá co na práci. Já oproti tomu potřebuji posekat trávník a nemám na to čas. Domluvíme se, že mi trávník za 200 Kč poseká. Když dokončí práci, převedu mu peníze. V tu chvíli jsem legální zaměstnavatel a on legální zaměstnanec, který odvedl daň ze svého příjmu (nemá jak ani proč to obcházet). Nemusím s ním sepisovat smlouvu, garantovat mu minimální mzdu a dovolenou. Nemusím evidovat jeho sociální a zdravotní pojištění. Práce -> příjem -> daň. Prosté, jednoduché. To otevře příležitosti pro úplně nový trh práce. Nebo spíše pracovní burzu. Pro mě osobně je to krásná představa.

Bohužel i nevýhody jsou dost jasné. Bude docházet k násobnému danění v průběhu výrobního procesu. Čím víc kroků skrz různé firmy produkt udělá, než se dostane k zákazníkovi, tím víckrát se zdaní. To znevýhodní výrobce a obchodníky oproti např. službám, nebo jiným odvětvím s nižšími náklady. Jak to napravit? Nevím, uvítám vaše náměty. Nebo to možná napravovat nemusíme a můžeme to brát jako daň za všechny ostatní výhody.

Další nevýhodou je, že by mě zřejmě ukamenovali burzovní makléři a obchodníci s cennými papíry. I když to, co oni považují za konec světa, já vidím jako začátek nového a v tomto ohledu lepšího. Pokud totiž někdo chce investovat do firmy, protože věří v její budoucí úspěch, drobná daň ho od toho nijak neodradí. Je jedno, jestli dám do firmy milion a firma pak odvede 100 000 na daních z mezd zaměstnancům, nebo jestli dám do firmy jen 997 tisíc z milionu a firma pak na daních z mezd odvede jen 10 000. Je to pouhý přesun z místa A na místo B. A firma může díky oné investici prosperovat lépe, než za stávající situace.

Pokud chce ale někdo koupit cenný papír, protože jeho cena teď roste a za 0,12 vteřiny ho prodá na opačné straně zeměkoule se ziskem 0,018 % - to už by ho takové zdanění asi nepotěšilo. Já oproti tomu shledávám tento typ obchodu nebezpečným a jeho regulace není nijak „ekonomicky likvidační“, jak se nám snaží namluvit někteří „experti“. Toto je ale celkem rozsáhlé a netriviální téma, kterému se chci věnovat později samostatně, mimo rámec tohoto seriálu.

No a na závěr je tu problém, jak provozovat takovouto „novou ekonomiku“ v globalizovaném světě, obklopen jinými ekonomikami se starými pravidly. Ani na to zatím neznám odpověď. To ale neznamená, že neexistuje.

Mým cílem zde není předložit hotový a funkční model s perfektně nastavenými parametry, podle kterých můžeme začít obratem fungovat lépe a radostněji. To ani není v silách jednoho člověka. Chci ale, abychom začali o systému, ve kterém žijeme, přemýšlet trochu s odstupem a otevřenou myslí. Stát a pravidla, kterými se řídíme, funguje podle systému vymyšleného před více než 100 lety (některá i mnohem víc). Jistě, že se přizpůsobuje novým poznatkům a situacím. Dělá to ale zoufale pomalu a neobratně. Přidává další a další výjimky, opatření, legislativu a úřady. Zkrátka se stává složitějším.

A teď je správný čas se zastavit, zrevidovat kam jsme došli, odkud a proč a zkusit ten svět zase trošku zjednodušit. Máme nástroje, možnosti a poznatky, o kterých se před 100 lety nikomu ani nesnilo.

Začal jsem tím, že jsem se podíval na státní příjmy a některé výdaje. Chtěl bych ale v příštím (závěrečném) díle nastínit, co by tyto změny přinesly mimo svět čísel. V oblasti společenského soužití, psychologie, motivace a morálky. A jsou to právě tyto oblasti, které by mohly opravdu změnit svět.