Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným

Až do 31. ledna probíhala zima v našem parku celkem v pohodě. Tu a tam sněhová přeháňka a teploty kolem nuly nebo lehce nad ní. A pak přišla Sibiř.

(Wolf Trap National Park)

V sobotu 31. ledna se prudce ochladilo, což jako první zaregistrovaly naše potoky.

+++

Do neděle nachumelilo cca 20-25 cm sněhu a odpoledne do toho začal padat mrznoucí déšt, který poměrně neškodnou sněhovou pokrývku pokryl vysoce klouzavým krunýřem. Potoky zamrzly ode zdi ke zdi.

+++

Do pondělka ještě přituhlo (cca -15C), takže sníh „zkameněl“ (místní pro to vymysleli slovo „snowcrete“) a jeho úklid z věřejných komunikací trval až do čtvrtka, kdy jsme se poprvé dostali nad nulu. Ten den jsem se také konečně vypravil do parku (úterní i středeční pokus selhal na zběsilé klouzavosti – tento boj jsem po pár metrech a dvou podklouznutích vzdal).

+++

I na sáňkovací svah se odvážilo pouze pár šílenců, protože ztvrdlý sníh na pekáči docela bolel a navíc bylo nejbližší parkoviště stále pod sněhem.

+++

Pouze v okolí divadla se dalo jakž-takž chodit.

+++

Už v pátek se ale sibiřské podmínky vrátily a tak teď trpělivě čekáme na úterý, kdy by konečně měla přijít vetší několikadenní obleva.

(předchozí díly ze série „Za humny“)