Půl století bez Judy Garland

Hollywood není jen třpyt filmových hvězd, ale i neustálý tlak stresujícího prostředí. Ne každý mu dokáže úspěšně čelit, jak ukazuje příběh americké herečky a zpěvačky Judy Garland. Opustila nás před půl stoletím ve věku 47 let.

Judy Garland se v jistém smyslu stala obětí vlastního hvězdného startu.

Narodila se 10. června 1922 jako Frances Ethel Gumm a již jako dvouapůlletá holčička vystupovala se svými staršími sestrami (Dorothy Virginia a Mary Jane) ve varieté. Dívčí trio se po čase přejmenovalo na Garland Sisters (přesný původ tohoto jména není dodnes znám) a Frances krátce nato přijala jméno Judy. Poměry doma byly neuspořádané: matka ji velmi necitlivě tlačila do umělecké kariéry a o jejím otci se šířily pověsti, že je "gay", takže se rodina musela v roce 1926 přestěhovat z Minnesoty do Californie. V roce 1963 si Judy zavzpomínala, že jako dítě se cítila chtěná pouze když vystupovala na jevišti. Rozhádaná domácnost se pravděpodobně promítla i do jejího soukromého života. Za 47 let stihla vystřídat pět manželů.

Ještě jako puberťačku ji do své stáje nalákalo renomované studio Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), přestože pro herečku je 13 let velmi obtížný věk - na dětské role už je stará, na dospělé ještě příliš mladá. Tady někde se zrodil její pocit méněcennosti ohledně vzhledu. Pro její nadváhu měla studiová kuchyně příkaz dávat jí pouze kuřecí vývar a sýr (později jí dokonce doporučili i pilulky na zhubnutí) a ředitel studia, Louis B. Mayer, jí říkal "můj malý hrbáčku" (my little hunchback) pro mírné zakřivení její páteře a malou výšku (151 cm). To, že chodila do školy s hvězdami jako Ava Gardner, Lana Turner nebo Elizabeth Taylor, jí pravěpodobně na sebevědomí nepřidalo. Navzdory tomu se - zejména pro své pěvecké schopnosti - stala platnou členkou studia a po debutu (společně se stejně starou Deannou Durbin) v krátkometrážním snímku Každou neděli se brzy dočkala i významných filmových rolí.

Svou nejznámější postavu, Dorotku v Čaroději ze země Oz (1939), si zahrála jako sedmnáctiletá. Film získal ve Spojených státech téměř kultovní status, ale pro Judy to nebyla přímočará záležitost. I když si ji producenti v titulní roli přáli, výše zmíněný šéf studia se nejprve pokusil vypůjčit známější Shirley Temple (FOX ji neuvolnil), pak roli nabídl Deanně Durbin (ta byla zaneprázdněná), a teprve na třetí pokus to vyšlo. Inu, občas člověk potřebuje k hvězdné roli i trochu toho štěstíčka.

Po "Čaroději" následovala dlouhá řada komerčně úspěšných snímků ve službách MGM. První mraky na obloze se objevily v roce 1947 - nejprve se v dubnu, při natáčení filmu Pirát, nervově zhroutila a pobyla si pár týdnů v soukromém sanatoriu, v červenci se pak poprvé pokusila o sebevraždu. Brzy nato začala, kromě prášků na spaní, užívat i pilulky obsahující morfium a dostavily se první problémy s alkoholem. V roce 1950 s ní MGM rozvázalo smlouvu. Bylo jí teprve 28.

V těžké finanční situaci se Judy vrátila k hudbě a v roce 1951 znovunastartovala svou pěveckou dráhu úspěšným turné po Británii a Irsku. O tři roky později se pokusila v Hollywoodu o comeback a její role ve filmu Zrodila se hvězda jí vynesla Oscarovou nominaci, stejně jako pozdější snímek Norimberský soud. Současně začala pracovat i v televizi a pokračovala v koncertní dráze - její vystoupení v newyorské Carnegie Hall 23. 4. 1961 bylo obrovským úspěchem a vyneslo jí cenu Grammy za živé album.

Judy Garland podporovala Demokratickou stranu a udržovala úzké styky s rodinou presidenta J. F. Kennedyho, kterému při telefonických rozhovorech často zpívala svou nejznámější filmovou píseň "Over the Rainbow" z "Čaroděje ze země Oz" (pozor, v Čechách daleko známější "Tam za tou duhou" z muzikálu "Divotvorný hrnec" je zcela jiná píseň).

V této době se renomovaná zpěvačka naplno věnovala svému poměrně úspěšnému televizímu pořadu "Judy Garland Show", ve kterém hudebnímu publiku představovala nadějné talenty. Za zmínku stojí show č. 9, ve které se blýskla začínající, tehdy jednadvacetiletá Barbra Streisand (podle jejího svědectví ji pak Judy několikrát navštívila v newyorském bytě a při jedné příležitosti jí řekla "Nenech je, aby ti udělali to, co mně").

I přes umělecké úspěchy Judy pokračovala v rozháraném osobním životě a lehce se dostávala do finančních potíží (kvůli nezaplaceným daním měla na krku i obávanou agenturu IRS). Ve snaze se s tím vším nějak vyrovnat si nakládala další projekty a turné, ale výsledný stres jen zhoršoval situaci (toto vzácné audio zachycuje její interview po neúspěšném koncertu v Melbourne, kde ji obecenstvo po hodinovém zpoždění v podstatě vypískalo, přestože pár dní před tím triumfovala v Sidney). V únoru 1967 musela pod cenou prodat svůj dům v Los Angeles a její spolupráce na filmu Údolí loutek (zabývajícího se zneužíváním drog) skončila předčasně.

Počátkem roku 1969 se i přes zhoršující se zdravotní stav pokoušela vydělat nějaké peníze koncertní činností v Londýně, kde se v březnu popáté a naposledy vdala. Svým démonům ale neunikla - 22. června byla nalezena mrtvá v koupelně pronajatého domu v londýnské čtvrti Belgravia a přivolaný koroner určil za příčinu smrti "neopatrné předávkování barbituráty". Sebevraždu označil za nepravděpodobnou.

Příběh Judy Garland se stal mementem pro všechny filmové i pěvecké hvězdy: drama křehké ženy, snažící se vydobýt si své místo na slunci v náročném prostředí nátlaku studiových mogulů, obtěžování všudypřítomného bulváru i vrtošivosti publika. Přesto se s ní přišlo rozloučit 20,000 fanoušků. Ray Bolger, který v "Čaroději ze Země Oz" hrál strašáka, na jejím pohřbu poznamenal, že se "prostě opotřebovala" ("She just plain wore out"). Její hudbě ani filmům to naštěstí nehrozí. Ty tu s námi zůstanou, aby nám v těžkých chvílích připomínaly, že tam někde za klenoucí se duhou se možná skrývá lepší svět.

Závěr její nejúspěšnější písně má téměř prorockou hloubku