Politické školení mužstva: Šíleně smutná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy skopový!

Jako každý rok na Silvestra, i letos máme na programu filmovou pohádku. Tentokrát to bude „Šíleně smutná princezna“. Ale my se na ten příběh budeme dívat tak nějak ideologicky, soudruzi! Vojín Kotas, rozumíme si? Když říkám „dívat ideologicky“, tak to neznamená, že budete celou dobu čumět princezně za vejstřih. Naopak. Naše divize pozvala čtyři ostřílené blogery ze serveru iDnes, aby Vám pohádku angažovaně převyprávěli. Tak si utáhněte opasky, schovejte ty kádéčka s cibulí a poslouchejte.

+++++++++

Část první – vypráví Jaroslav Herda

Nu, nebudeme chodit kolem horké kaše jako nějaký začínající kocour. Postavme se přímo čelem k centrální otázce: kdo je ta šíleně smutná princezna? Je to Jana Černochová, Olga Richterová či snad Markéta Adamová Pekarová?

Omyl, omyl a ještě jednou omyl. Kdo přiložil ucho ke kolejnici doby, jistě již tuší. Sklíčenou růží královského rodu je Kateřina Konečná. Poslyšte tedy její příběh.

Mladá ale progresívní AristoKatka se chystá na zásnuby s princem Vidlákem, jemuž je po volbách přislíbena vysoká pozice v královském parlamentu. Princ do království vcválá inkognito na rozvážné krávě Stračeně a na zahradě se setká s odpočívající princeznou, která má po dlouhém flámu ve Flámsku nápadně zarudlá kukadla.

Mladí levičáci si hned padnou do oka a na předem připravené loďce začnou spřádat plány do budoucna. Princ během plavby předkládá svou vizi socialistického zemědělství.

Znám jednu starou zahradu
kde hedvábná je tráva
kde ovoce si nakradu
vždyť studoval jsem práva.

Princezna se zakaboní, plácne svou alabastrovou ručičkou do vody a zvolá: „To je moc průhledný. Zkus něco jiného!“

Znám jednu starou zahradu
kde zelená je tráva
a ten míč kulatý
věc je záludná...

„To ani náhodou – hřiště se tady stavět nebude! Ještě by sem jezdili chuligáni z britského království. Nebo bafuňáři ze Strahova. Poddaní ať si do mičudy čutaj v podhradí!“, odmítla princezna další variantu rozvoje království v příští pětiletce. Princ Vidlák, v civilu defenzívní záložník FC Monarchie Vídeň, tedy uchopil kůl v plotě, odstrčil se od břehu a pěl dál.

Znám jednu starou zahradu
kde zažloutlá je tráva
a spadlé stáje u hradu
- to taky žádná sláva.
Já z královského ochozu
zřím prázdné sýpky kolchozu.

„To je ono!“ rozsvítily se princezně oči rudou září nad Kladnem. „Vybudujeme jednotné zemědělské družstvo a budeme v něm princeznám pěstovat kozy, novinářské kachny a povolební koalice.“

Zlý osud však zhatil plány zamilovaného páru účinněji než boubelatí vepři. Princ Vidlák na krávě sice úspěšně překročil hranice království, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu se mu však – navzdory slibným volebním preferencím – zdolat nepodařilo. A tak byl Její Vyvolený z parlamentu po zásluze vyvolen. Královské stráže, chytající v podhradí přemnožené lelky, ho pak bez milosti uvrhly do žaláře.

Zdrcená princezna otevírá okno, aby z něho vyskočila bez padáku. Když však vidí srocené nevolníky, jak si na ni škodolibě ukazují prstem, raději si zazpívá tklivou píseň v bláhovém domnění, že ji její nápadník hluboko v hladomorně uslyší.

Slza z tváře padá
můj milý v kobce strádá.
Jen naděje mu plane
že poslancem se stane!
Maluje si své vzdušné zámky
v legitce má dvě členské známky
a když sám v tvrdém loži usíná
potajmu si recituje z Lenina.
Má duše hluboce je rozryta.
Kde jste má milovaná koryta?
Kde jste mé milované prebendy?
Již nelze spolehnout se na trendy!

Princezna Kateřina pak v náhlém pomatení mysli strhne z cimbuří transparent „Závěry 16. sjezdu feudální strany čestně splníme“ a v závěru scény si nasadí černý závoj. Zoufalý pan král tedy nechá vybubnovat, že kdo princeznu rozesměje, dostane její ruku a k tomu nádavkem polovinu Řádu socialistické práce.

+++++++++

Část druhá – vypráví Eva Kislingerová

Dramatickým těžištěm celé pohádky je bezesporu snaha široké plejády princů trudnomyslnou Helenku rozesmát. Pravidla jsou jednoduchá. Každý soutěžící bude mít nárok na jednu větu a pokud princeznu nerozesměje, bude o hlavu kratší (to aby někteří vykutálení princové nesoutěžili dvakrát). Ale nebojte se, milé děti. Díky generální stávce katů to zápolení všichni finalisté přežili.

Bohužel ve filmu se pro jejich veselá vystoupení nenašel prostor, proto vám závěrečné kolo pustím ze záznamu.

Princ Babiš: Všeci kradnú, len ja som čistý ako l’alia.

Princ Pavel: Já jsem pro panovnický sňatek ta nejsprávnější volba – ani si nebudu muset měnit bydliště v občance: hrad jako hrad.

Princ Turek: Žádné nenávistné či homofobní příspěvky jsem na sociální sítě nikdy nepsal, a ta částka taky nesouhlasí.

Princ Fiala: Mám větší charisma než James Bond.

(tady už princezna málem vyprskla – naštěstí černý závoj milosrdně skryl nekontrolovatelné škubání jejích nejjasnějších koutků)

Princ Okamura: Na setrvání v NATO se musí vypsat referendum, i když já bych asi váhal, zda se k němu vůbec dostavit.

Princ Rajchl: Bylo-li by libo Malé Noční Video?

Princ Havel: Vyprávíme takové pohádky, aby na nás lidé nepískali!

Princ Smoljak: Dnes jsem v královské Radě navrhl, aby se místo nadnárodních sítí InstaGram, FaceBook a X používala pouze námi kontrolovaná média InstaCentýř, Xicht a Ř.

Princ Rakušan: Na adresu ruského presidenta mohu říci pouze jediné: obušku z pytle ven!

Princ Blažek: Bitcoiny, Jasnosti... ňáký bitcoiny?

Princ Sterzik: Právě se vracím z šatlavy – pan král žádné mé požadavky nepřijal, ale pokud mne budete i nadále sponzorovat, nebude to už jen podpora na seno pro krávu při objíždění princezen, ale i příspěvek na vyhrabání tunelu či omaštění suché kůrky – číslo účtu znáte.

+++++++++

Není těžké uhodnout, kdo zvítězil.

Než se ale novopečení novomanželé vydali na svatební cestu do Novohradska, bylo nutno vyřešit jeden ekonomický zádrhel.

Protože pracující kolchozu nesmí vlastnit žádný osobní majetek, Vidlákova soukromá kráva představovala potenciální střet zájmů. Ještě klika, že princovou specialitou byly kličky – jak fotbalové, tak právnické. Krávu předal do svěřeneckého fondu a tím se z celé šlamastyky vysekal.

Stračena byla nakonec prodána do Indie za 150 rupií jako maskot pro sektu hinduistů. Tím pádem se úřední šiml nažral a kráva zůstala celá.

+++++++++

Část třetí – vypráví Ondřej Flégl

Je smutné, že právě tato krásná pohádka se stala bažinou zpátečnictví, jsouc osvětlena toliko sporadickými záblesky progresívního myšlení.

Jen tak namátkou: starý Kokoška je nucen tajit svou sexuální orientaci, princ je zavlečen na nucené práce do sklepení, kde musí zadarmo vymalovat, jeden král je extrémní pravičák, druhý král je pravicový extremista, a stará chůva se chová jak ruský agent – do přísně střeženého podzemního objektu si otevře cestu pomocí sponky do vlasů a hned poté slyšíme z dálky podezřelé výbuchy. To je ale náhodička, co?

A to mám ještě podezření, že obecní ras je nenapravitelný rasista.

Tak alespoň, že královský kočár je poháněn obnovitelnou energií. A je-li pravda, že na svatební hostinu byl pozván Slunečník, Měsíčník i Větrník, lze doufat, že království přijalo „Green Deal“ za svůj.

Abych pronikl hlouběji pod povrch pohádky, proslídil jsem sociální účty hlavních aktérů a zjistil další pikantní skutečnosti. Například Martin se identifikuje jako „pijavice“ a v krčmě hledá útěchu i oporu. Naopak princ se na Facebooku projevuje jako latentní transvestita – viz tento status:

Princ (Facebook): Dnes jsem nalezl na křesle princezninu krinolínu. Neodolal jsem a navlékl si ji. Bylo to jako bych prolézal bavlněným houštím. I vysoké podpatky byly „cool“, ale fotbal by se v nich hrál blbě.

A to princ není ani zdaleka jediný, komu pod slupkou konvence bublá temný gejzír. Následující zpověď jsem našel na bývalém Twitteru:

Kat (X): Ještě jednou mi nějaká panička řekne, že by pro mne ztratila hlavu, tak si objednám zbrusu nový brousek.

+++++++++

Obecně se ovšem pohádkové bytosti na síti projevují značně netolerantně. Když se například Šmoulové museli přestěhovat do Sněhurčina lesa, protože jim houbaři vysbírali rodinné sídliště, původně roztomilí domorodí trpaslíci se vybarvili jako bigotní xenofobové:

Rejpal (Facebook): Už se nám zase do lesa cpou modroši. Vsadím se, že do dvou týdnů jsou na dávkách a do dolů nepáchnou jak je rok dlouhej.

A co se dělo přímo v chaloupce si raději ani nepředstavujte:

Stydlín (Facebook): Šmudla? Šmoulinka? Šmarjápano!

A tak musí čest českých pohádek zachraňovat Hloupý Honza, ze kterého se vyklubal snaživý kosmopolita, nebojící se při svých toulkách po světě poznávat odlišné kultury.

Honza (Instagram): Osud mne zavál do oblasti Rivendell, obývané pradávnými elfy. Jsou to velmi ušlechtilá stvoření, zvlášť proniknete-li podrobněji do jejich historie. Na rozloučenou jsem se s elfy vyfotil, jak ukazuje přiložené „s elfíčko“.

+++++++++

Část čtvrtá – vypráví Alena Kulhavá

Samá voda. V této pohádce o žádné prince či princezny vůbec nejde. Koneckonců, vlastní zápletka románku je překvapivě mělká. Ve skutečném centru dění je geopolitika a v ní hrají hlavní roli rádcové X a Y. Dvě „šedé eminence“, zastupující dvě naoko znepřátelené země, si v šeru za oponou dějin náramně notují a usilovně kují pikle, aby si svět podmanili k obrazu svému.

Jestlipak víte o koho jde? Já vám napovím, ale radši si sedněte.

Tady je svědectví rozvědčíka BIS s krycím jménem Popelka:

Scházejí se na Aljašce, ale zlatokopové to nejsou, urozený pane.

Už tušíte?

Ještě vám prozradím, že jejich plná občanská jména jsou Donald X a Vladimír Y. Ano, řeč je o americkém a ruském presidentovi. V záznamu hostiny z jejich osobního setkání nalezneme důkazy jejich spiklenectví:

Waiter: Is everything OK? How are your burgers, gentlemen?
Donald X: I think we need more pickles!
Vladimir Y: Да да, я люблю пикли!

Je to jasné, jsou to oni. A jejich pletichy se vinou celým příběhem.

Zde je další odposlech agenta Popelky (přeložen do češtiny a z důvodu utajení zakódován Cimrmanovou akustickou konstantou):

Donald X: Co kdybychom si rozdělili sféry vlivu? Dyja dyja da.
Vladimír Y: Potřebujeme Ukrajinu a nabízíme Sýrii. Dyja dyja da.
Donald X: My spíš chceme zemi bohatou na ropu. Dyja dyja da.
Vladimír Y: A která to má býti? Dyja dyja da.
Donald X: Má to býti Venezuela. Dyja dyja da.
Vladimír Y: A my vám ji nedáme. Dyja dyja da.
Donald X: A my si ji vezmeme. Dyja dyja da.

+++++++++

Nedalo mi to a prozkoumala jsem i další pohádky, zda v nich nebudou indicie o politické činnosti povedeného dua. Zde je stručný výčet.

Rádce Donald X:
- zavádí tarify na čarovné hůlky, magické lektvary a létající koberce
- tvrdí, že konflikt mezi dobrem a zlem ukončí do 24 hodin
- chce přejmenovat Centrální Banku na Oslíčku-Otřes-Se
- snaží se malé mořské víly deportovat zpět do moře
- lesní Ježibabu zatýká za nepovolené pašování „perníku“
- v rámci boje proti globálnímu oteplování zakazuje LGBT

Rádce Vladimír Y:
- líbá ropuchy, aby je přeměnil na ropu, chi chi chi
- velí speciální vojenské operaci v Zemi krále Miroslava
- dědečka Hříbečka převáží do sibiřského sanatoria Gulag-7
- Ivánka korunuje „první loutkou“ Gubernie krále Vladimíra
- nepohodlného oligarchu Ilju Muromce otráví novičokem
- vyhazuje do povětří muniční sklad tří veteránů ve Vrběticích

Tak takhle ten náš svět funguje, milé děti.

+++++++++

Čtenářům i blogerům přeji hodně štěstí, zdraví a úspěchů v roce 2026.

(předchozí Silvestry)