Ten závěr, s evoluční teorií náboženství má něco do sebe.

Ale zároveň jsem si vzpomněl na příběh o zániku jedné vyspělé civilizace na území dnešního Mexika, která měla impozantní stavitelství a velká obydlená "městská sídla" s vydlážděnými ulicemi, atd. Tato civilizace pak zčistajasna na vrcholu svého rozkvětu zanikla. Teorie o příčině zániku je taková, že se tam pěstoval extrémní druh náboženství, jehož pilířem byly lidské oběti v obrovských kvantech. Brzy nebylo koho obětovat a neměl kdo pracovat. Proto se podnikaly válečné výpravy do okolních osídlených oblastí, při nichž se v podstatě lovili lidé nejenom jako otroci, ale zároveň i jako nezbytná "obětina". Říše nakonec vyčerpala veškeré síly, pravděpodobně už ani neměl kdo válčit, aby se odněkud zase nějací další lidé "importovali". Civilizace se zhroutila, její náboženství asi bylo silně antievoluční...

Jo, to je hezký příklad, který názorně ukazuje, že společenské vědy nefungují exaktně, jako třeba fyzika, v tom smyslu, že prakticky na každé pravidlo najdete vyjímku

Aneb i ten sebelepší princip se dá dotáhnout do nehezkého extrému. Ono v historii těch "ujetých" náboženství bylo poměrně dost.

Pěkný pohled, Honzo.

Jsou jedinci, kteří svůj vztah k Ha Šem mají natolik osobní, že se nepotřebují identifikovat s žádnou denominací. Vnitřní prožitek je nesdělitelný a dokonce může při jeho sdělení nositel vypadat jako bloud.

Pak jsou ti, kteří onen institut vyžadují jako pevnou berli v jejich žití. To je to barkoní křesťanství, jež se už vytrácí, ale na vsích je vidíme a nejen tam (třeba oslavy ve Španělsku jsou velmi pompézní). Nemusí jít jen o víru v Ha Šem, ale třeba i komunismus, což jsme vídávali u nás a nejspíše ještě někde toto existuje.

Jsem si jist, že bez duchovna se vnímavý člověk neobejde. A je jen na něm, kterou cestu si vybere

Zatímco při přenášení vnějšího prožitku může vypadat jako velbloud

Ale vážně: já znám také pár lidí, kteří vyznávají Boha, ale k žádné konkretní víře se nehlásí. Prostě věří že vesmír byl stvořen a nepotřebují k tomu žádné konkretní dogma. Ale to jsou spíše výjimky. Pro většinu lidí je duchovní konfekce nejsnazší cestou k nějaké formě spirituality.

Navíc člověk se vyvinul tak, že informace konzumuje lépe ve formě příběhů než nějakých abstraktních myšlenek či ponaučení. I to přispělo ke vzniku velkých náboženství.

A také si myslím, že komunismus je formou náboženství. Jen nahradil posmrtný ráj světlými zítřky. Ani o jednom však nemáme hmatatelný důkaz

Náboženství prý vzniklo když potkal podvodník hlupáka...

A který podvodník vás tehdy potkal??

Trochu mi není jasné, když píšete, že se postupem doby lidstvo od náboženství oprostí, jestli máte na mysli jen oblast morálky, nebo obecně budoucí zbytnost náboženství jako celku?

Jakým způsobem k té emancipaci dojde se těžko předpovídá. Jak říkával jeden z otců kvantové fyziky, Niels Bohr: "It's very difficult to make predictions, especially about the future".

V první řadě ale doufám, že se lidé co nejdříve přestanou ve jménu náboženství vraždit. Ve druhé řadě očekávám, že se na ta současná náboženství budeme dívat spíše jako na součást kulturního dědictví. Tedy to, jak se naši předkové snažili pochopit náš vesmír, naši společnost i naše spirituální povědomí a jak se pokoušeli uspokojit ty tři potřeby ABC.

Ukotvení morálky v náboženství také nezmizí ze dne na den, ale bude se pravděpodobně vytrácet postupně, s tím jak si stále více lidí bude uvědomovat, že morální chování přináší dlouhodobý užitek společnosti. Náboženství si ale zřejmě ponechá určité sociální funkce.

Většinu různých morálních imperativů (včetně Desatera) lze dovodit ze Zlatého pravidla ("nečiň jiným co sám nerad"), které se objevuje v té či oné podobě v mnoha světových kulturách. Na to není potřeba žádná nadpřirozená bytost.

V odedávném těžišti lidského rodu (Čína) všechny tyhle věci fungovaly o dost jinak. Mj. konfuciánství, taoismus a buddhismus v zásadě koexistovaly na zeměpisné, úřední, i osobní úrovni, osobní spása je v konfucianismu nepřítomná atd

Máte pravdu v tom, že ta východní náboženství jsou spíše filosofie, zabývající se správným způsobem života než hledáním správného boha. Ta abrahámovská se na můj vkus až příliš zabývají tím, jak zabránit svým ovečkám v přeběhnutí ke konkurenci. Navíc jsou dosti černobílá, zatímco ta východní chápou, že v život je v podstatě souhra protikladů, což je hezky vyjádřeno v pojmu yin-yang ☯️

I když nijak nezpochybňuji zásluhu křesťanství na zkulturnění naší civilizace, vidím to stejně jako vy - časem se bez něj obejdeme. U islámu to tak optimisticky nevidím.

Já myslím, že i na islám dojde, ale bude to tam asi těžší, protože se vyvinul v zemích, které nemají tak hlubokou tradici v racionálním myšlení. Ale díky všeobecné globalizaci se také bude muset přizpůsobit. To samozřejmě neznamená, že někde v nějakém afghánském údolí nepřežije jako historický artefakt (viz třeba komunity Amish v Pensylvánii, které i v moderním světě jedou podle svého tradičního mustru a vesele si nadále jezdí v bryčkách).

V dávných časech, kdy ještě věda byla v plenkách ( i když to i později) se moc věcí nedalo vysvělit. Třeba přírodní živly atd. Tak se vymyslel někdo, kdo buď za to může, nebo ten, kdo nás od toho ochrání. Prostě vyšší moc. A lidi tomu velmi lehce uvěřili.

A já se jim ani nedivím. Když takový pračlověk viděl oheň, věděl, že ho zapálil Kopčem pomocí dvou křemínků. A odtud už je jen krok k extrapolaci, že vše má svého tvůrce. Tedy i život.

Takový náhled je jednodušší než studovat přárodní zákony.

Za pozornost stojí, a bereme to jako samozřejmost, že všechny tyhle vykonstruované modely světa jsou spojené s nějakými bohy. Proč, když to není nutné? Vědecký model se obejde bez bohů a lze si představit i modely, kde funguje posmrtný život (např. jako převtělování), princip absolutní morálky (např. jako karma) i bez bohů? Odpovědí je, že máme v hlavě vrozenou šablonu, ve které máme chápání světa spojené s absolutními autoritami (v dětství to byli rodiče, dospělí) a pro fungování společnosti máme potřebu společenské hierarchie a to se pak promítne do náboženského modelu, jako že tak funguje i vesmír.

S autorem nesouhlasím, že "se výsledně lidstvo od náboženství oprostí a založí fungování společnosti na přirozené morálce". Ani dnes není náboženství zdrojem morálky dle studií (viz odkazy) - ani ateisti nejsou méně morální, ani náboženská přikázání morálku nezvýší. Imho, víra v boha je dnes důsledkem buď nevzdělanosti, nebo poruchou kritického myšlení, nebo nedostatkem vlastní disciplíny - neochota/neschopnost žít v nepříjemné realitě. Je to vrozenou povahou člověka a není (mi) známo, že by u člověka nenastával historicky nějaký posun.

http://www.osel.cz/index.php?clanek=2270

http://www.osel.cz/index.php?clanek=4869

Takže dle vás je víra v Boha důsledek nevzdělanosti...To znamená, že astrofyzik Jiří Grygar, kterému Lufte nesaháte po kotníky byl nevzdělaný...on byl totiž křestansky věřící člověk (píši byl, nevím zdali ještě žije)

K té poslední větě...a po tisíciletí se příznivci různých náboženství snaží klacky a čím víc sofistikovanějšími zbraněmi vymlátit víru z příznivců jiných náboženství. Tedy náboženství na kultivaci cloveka nemá a nikdy nemělo pozitivní vliv.

Když se Evelyna Vaugha (věřící spisovatel, ale také cynik a opilec) ptali, jak se může tak strašně chovat a přitom být křesťan, odpověděl, že nebýt náboženství, bylo by to ještě horší. Možná se dá tahle anekdota použít i na dějiny🙂