Náboženství: odkud se vzalo?

I povrchní pozorovatel si musí při zběžném prolistování almanachu světových civilizací povšimnout jedné zajímavé věci. Prakticky všechny známé kultury si vypěstovaly nějakou formu víry v Boha (náboženství). To asi nebude náhoda.

Začnu malou analogií: prakticky všechny známé kultury si také vypěstovaly nějakou formu textilní výroby. A tady není obtížné zjistit důvod. Hned od úsvitu civilizace lidstvo cítilo POTŘEBU chránit se před teplotními výkyvy a drobnými oděrkami a šrámy. Zdaleka ne každý si ale dokáže z mamutí kůže spíchnout dvouřadé sako a proto se brzy začali objevovat první krejčí a posléze malé textilní manufaktury. Ty se postupně slučovaly, zdokonalovaly a daly výsledně vzniknout dnešnímu oděvnímu průmyslu.

Náboženství vzniklo podobnou cestou jako forma uspokojení určitých duchovních potřeb. V okamžiku, kde se neandrtálci vyvinuli ve společenského tvora uvědomujícího si svou existenci v bezbřehém vesmíru, počali se zabývat i abstraktnějšími otázkami. Nejen „Co bych tak mohl zase sežrat?“ (což zhruba odpovídá spirituální úrovni orangutana bornejského), ale i „Odkud se to všechno vzalo?“ nebo „Jak to nejlépe udržet pohromadě?“. Tato hlubší forma myšlení a sociální pospolitosti postavila před rodící se komunity tři zcela nové – a pro většinu nižších primátů vcelku zbytečné - potřeby.

A. Potřeba pochopit dění kolem nás v uceleném systému. I pro průměrného pračlověka bylo nezbytné nějak si vnitřně vysvětlit fyzický (a časem i duchovní) svět a jeho fungování - tedy vytvořit si jakýsi vnitřní model jsoucna, aniž by se musel zabývat komplikovanými otázkami mikrobiologie či kvantové fyziky. Tento model pak poskytuje pevné názorové ukotvení, tj. představuje jakousi soustavu souřadnic, ve které se daný jedinec dokáže pohybovat a správně orientovat.

B. Potřeba vyrovnat se se svou smrtelností. Jakmile si člověk uvědomil neodvratitelnost smrti, dostavila se přirozená existenciální úzkost. Jít vědomě v ústrety nebytí není žádná procházka růžovým sadem. Víra v pokračování života na „onom světě“ či ve „věčných lovištích“ je přirozeným protilékem na konečnost života.

C. Potřeba postavit morálku na nějaký vyšší základ. I poměrně primitivní společnost dříve nebo později dospěje k poznání, že bez určitých společenských norem to prostě nepůjde. Ruka zákona ale nedosáhne všude. Všemocná bytost stojící mimo náš vesmír, ale pevně mu vládnoucí, se stala univerzálním ochráncem pořádku – jakýmsi policistou v naší vlastní hlavě.

Tam kde je poptávka, objeví se dříve či později nabídka. A myšlenka nadpřirozeného Stvořitele dokázala uspokojit všechny tři potřeby. Pojem prvotního Hybatele navíc odpovídal empirickému poznání, že za většinou procesů stojí nějaká příčina.

Zdaleka ne každý je ale schopen navázat osobní vztah s Bohem bez cizí pomoci a tak se začali objevovat první průvodci esoterickými aspekty života: šamani, zaříkávači, věštci. S rozvojem civilizace se postupně oddělila i vrstva specialistů na otázky boží existence a kněžské stavy se posléze staly neoddělitelnou součástí většiny společností.

A stejně jako v případě textilného průmyslu spolu jednotlivé církve, sekty a náboženské skupiny začaly soupeřit o zákazníky. Vzhledem k tomu, že žádný z tisíců bohů se do tohoto konkurenčního boje zatím nevložil osobně, o úspěchu jejich oveček rozhodly obvyklé zákonitosti ekonomického soupeření.

1. Atraktivní produkt. Bůh, který nabízí věčnou spásu (popřípadě hrozí věčným zatracením) je samozřejmě přitažlivější než nějaký lesní bůžek, který vám jen pomáhá nahánět divokou zvěř.

2. Kvalitní „management“. Církve, které si vytvořily pevnou hierarchickou strukturu na šíření své víry, měly lepší šanci než ty, které spoléhaly na živelné procesy či na pár dobrovolníků. To zahrnuje i vytvoření dostatečně propracovaného kánonu, který se stane páteří vznikající víry.

3. Agresivita marketingu. Když se podíváte na seznam světových náboženství podle počtu příznivců, asi vám neunikne, že nejlépe jsou na tom náboženství, která své příznivce aktivně vyhledávají, ba občas se neštítí použít ke svému šíření ani lehce či dokonce těžce násilných prostředků.

To, že jsou některá náboženství větší a jiná menší tedy není proto, že by jejich bůh byl „pravější a ořechovější“ než ti ostatní, přestože si to jejich příznivci mnohdy myslí, ale pro to, že na duchovním trhu, díky vlastnostem 123, dokázaly lépe uspokojovat potřeby ABC.

Ono z pohledu ekonomické analýzy se jedná o „business model“, který by jim mohla závidět leckterá velká korporace: vy nám na tomto světě předáte část svých pozemských statků a my vám na onom světě zaručíme přednostní právo na garsonku v nejbližším nadýchaném obláčku.

No nekup to!

Začal jsem analogií, a tak se také analogií rozloučím. Já se na církve a náboženství dívám jako na taková ta pomocná kolečka, která si namontujete na kolo, když se učíte jezdit. Jakmile se naučíte přirozeně udržovat rovnováhu, kolečka prostě odmontujete. Pojem boha tedy pomáhá udržovat stabilitu společnosti, minimálně v rané fázi vývoje. Můj osobní názor je, že výsledně se lidstvo od náboženství oprostí a založí fungování společnosti na přirozené morálce.

Odkud se ta přirozená morálka vezme? Jednak máme její zárodek v sobě už od narození (něco jako Kantův „moralische Gesetz“) a jednak si myslím, že většina lidí cítí potřebu stát se organickou součástí nějaké komunity s delším časovým přesahem (i to je jedna z cest jak uniknout individuální smrtelnosti). Pro jednoho je to rodina, pro jiného národ, a pro někoho třeba sparťanský kotel. A aby jakákoliv širší komunita přežila, musí respektovat určitá pravidla, která v průběhu generací jejím členům přejdou „do krve“ v podobě přirozené morálky. Ale když si tak někdy pročítám zprávy ze světa, tipoval bych, že ještě pár století ta pomocná kolečka budeme potřebovat.

+++

Mimochodem, existuje poměrně zajímavá evoluční teorie náboženství, která tvrdí, že rozvoj náboženských konceptů poskytl nově se rodícím civilizacím dostatek výhod k přežití v džungli pravěkého světa. Tedy lidově řečeno: ty kultury, které si pojem boha nevypěstovaly se v podstatě vymlátily klacky, protože nedokázaly úspěšně kontrolovat své zvířecí pudy.