Dle tvé rady z perexu jsem se stal učitelem nástrojů. Tedy zatím jen jednoho nástroje. Kladívka. Učím kladívko zatloukat, zatloukat, zatloukat. Při zatloukání hřebíku by se teď úspěšnost dala znázornit obrázkem "c" z tvého blogu. Musím však kladívko pochválit, že se snaží i když se stále dožaduje jakési kovadlinky. Kdo to kdy slyšel! Plést do zatloukání jakékoliv vztahy se nemá. Docházejí mi prsty, kterými ještě můžu psát a tak raději končím. Na každý pád přeji barevný listopad.

Možná jsem právě viděla, kde v městě svém trénuješ ty, co do toho na vodě buší. Z Poděbrad je krásná cesta;) kdyžtak zatloukej, zatloukej...kovadlina jako já to snese

To je! A trénoval jsem i dnes.-))

viděla jsem tě... jenže... pak jsi zmizel. protože jsem to šmejkla doprava a užila si ten zvláštní megakostel Janka Husa)

Neviděla:))).. prostě příště:)

Často trénuji nad i pod mostem, kde tě to táhlo vpravo, ale včera jsem křičel na děti až u loděnice.-)

to bys čučel, kdybys křičel na děti a já přiběhla, co??:))

Inu, jak říkával při výslechu nadporučík Plánička:

"To kladívko je ten nejtvrdohlavější disident: pořád zatlouká a zatlouká"

A jestli se ti podaří naučit kladívko plavat, tak máš u mě pivo

Tak jsme začali s potápěním a výsledky jsou nad očekávání dobré. Už dvě hodiny se drží u dna na jeden nádech!-)

Že ty, surovče, mu stojíš na krku!:-))))

Jako že bych strčil nohu do tý ledový vody, jo?-))