“Zuřu” samozřejmě znamená “zorám”, ovšem v moravském dialektu - podle vzoru Já su(srovnej v pražském dialektu “zvorám”). I původně moravská lidová píseň Ach synku, synku z Hornomoravského úvalu byla ideologií o československém národu (ach ten Masaryk) znetvořena z původní verze Ach synku, synku, zuřil-li jsi na pochybnou verzi o smyšlených syncích Domalisovi a Oralisovi ( Ach synku, synku Domalisi, atd.). Mimochodem, není to vůbec píseň o vztahu otce a syna, protože výraz “synci” se na Moravě rozhodně nepoužívá k oslovení potomků, jak víme. To bylo tedy lehké, příště něco těžšího, Jene.

Dále bych se chtěl ostře ohradit proti použití mé fotografie-selfie, jak stojím ráno před zrcadlem, bez mého svolení. A ještě jako jakási “ilustrace” Buch trpaslíka. Tuhle fotku jsem na facebook neumístil, aby ji kdejaký hejhula zneužíval jak Řepka fotky své bývalky Erbové na pornostránkách. Žaloba je na cestě.

Dále bych chtěl napadnout pokleslou teorii o křižovatce, do níž vjíždějí auta. Vůbec to není korektní diskrétní model ovlivněný jen nějakou manželčinou potřebou droždí. Křižovatka je evidentně cinknutá politickými názory autora ( to se to manipuluje s fakty, když se zamlčí to hlavní-skrytá kritika migrace). Prostá logika velí, že v dostatečném časovém sledování je počet aut ze všech směrů shodný (kudy přijeli, tudy se později vracejí, že). Ne tak u kolegy Řeháčka. Jaká “náhoda”, že zrovna z Východu(Slováci, Ukrajinci, Rusové, Estonci...) a Jihu(arabská a africká migrace) k nám přijíždí daleko víc aut než ze Severu a Západu, že. A navíc, zatímco ti z Východu a Jihu zůstávají (nevracejí se, křižovatkou z opačné strany už neprojedou), ti ze Západu a Severu ano, a tak dále zvyšují “statistiky” průjezdu z Jihu a Východu. A toto je vydáváno za exaktní vědeckou práci! Žádné údaje o průjezdu migrantů evropskými křižovatkami se zveřejňovat nebudou, je to jen materiál pro pumpování nenávisti a rasismu do spořádaných občanů pro trolly typu Řeháčka a spol., maskované za “vědce”.

No,Josefe,nevím,nevím,jestli za toto nepřiletí nějaká poznámka do žákovské typu: Narušuje mi výklad a myslí si,ze mě umlátí argumenty.

Josefe, tak se mi zdá, že jste chytil bacil od toho "Kefalína fraktálového", co si leští ego:-)))

Z Rychlých šípů tuto nemoc známe jako “ouročky”

Ou, ou.. tak hlavně, že to není tak často:-D Možná tisková chybu, a je to obrok:-))

Teď už jste jenom šípy, že jó?

Milá Alžbětino Prknářová, známá z blogů idnes jako Haha-bimbi, z mé generace si někteří obdivovatelé Rychlých šípů založili klub Rychlé pípy, jiní, kteří vstoupili do politiky, zmutovali do Bratrstva kočičí pracky, další - jako já - se stali Černými jezdci. Bijeme do zlořádů tvrdými míči a protesty, že je to nečestné a nesportovní, nás nezastaví, ani když Bohouš vyvěsí černou vlajku zrady.

Černý jezdče Giuseppe, jste nečestný (to není překlep...základ není česnek, ale čest), neboť vražda smíchem nemá doličný předmět, tedy smrtící zbraň.

Vaše oddaná Haha-bimbi (evokuje to tedy úplně jiný výraz o...bí):-D

z Klubu rychlých špuntů.

Tak já se pokusím to uvést na pravou (tedy Lebesgueovu) míru.

Před mnoha a mnoha lety žili v řecké Soluni bratři Domalis a Oralis Elefteriadu. A přestože jim veškeré hudební nadání vyžraly starší sestřičky, a na doplnění talentových rezerv nebyly v důsledku úsporných opatření řecké vlády k disposici žádná eura, živili se přednesem moravských lidových písní. Je jasné, že za takových okolností byl jejich zpěv - když to řeknu diplomaticky - příšerný a hudbymilovným Řekům nezbylo než poslat kvílející duo do vyhnanství.

Bratři si tedy zakoupili známý cestopis místních věrozvěstů "Ze Soluni na Velehrad pěšky i za vozem" a vyrazili v jejich stopách na Moravu. Protože jim ovšem prostá logika velela se z každého směru okamžitě vrátit ve směru opačném, stalo se, že po šestihodinovém kvapu ve směru Velehrad se ocitli na prosluněném náměstí v Soluni. A teprve uprchlická vlna ze Sýrie, valící se tzv. balkánskou cestou je zanesla do lůna české kotliny.

Ani zde jim ovšem pšenka nekvetla a známý muzikolog, prof. Klaus, o jejich podání písně "Ach synku synku" napsal, že je - cituji - "nesnesitelně, ale opravdu nesnesitelně falešné". A s tímto osvědčením bratrům doporučil ať pokračují dále na sever.

A teprve v Norsku se na trpce zkoušené bratry usmála Štěstěna. Trollům jejich zpěv připadal zcela adekvátní pro pumpování nenávisti a zloby do vyprázdněných ropných ložisek v Severním moři. Dokonce se traduje, že na trollích olympijských hrách v Bergenu vyhráli stříbrné medaile ve strašení vesničanů ze vzdálenosti 1500m (zlato si tehdy vybojoval Team Barnevernet).

Ano, tak to bylo, ovšem do Norska migroval pouze Domalis, který na trollí olympiádě vyhrál nikoli stříbrnou, ale zlatou. A protože se tehdy norské medaile vyráběly pouze ze stříbra, které rychle černalo, je mu mylně připisován i objev norských ropných nalezišť, tedy černého zlata. Druhý z bratrů zůstal ( staročesky zůstadicoval- odtud název jeho sídla Stadice). Jeho řecký temperament ocenila až kněžna Libuše, která ho s pomocí svého koně nechala vyhledat a povolat na český stolec jako Přemysla Oralise. Ostatně, tradice povolávání na stolec pomocí koně zůstala v Čechách dodnes hojně používaná v politice jako tzv. metoda bílého koně.