Kojot smrdutý

Žádný pořádný western se neobejde bez ikonické scény, ve které zarostlý desperát odloží láhev ohnivé vody a skrz zuby procedí: „Táhni, ty smrdutý kojote“. Letos se k nám do parku jeden takový zatoulal. A kupodivu ani moc nesmrděl.

(Wolf Trap National Park)

Abych nebyl popotahován za zavádějící klasifikaci, prozradím hned na začátku, že zvířátko, které vám dnes představím je kojot východní, což je v podstatě kříženec kojota západního a vlka, takže je o trochu větší než jeho západní jmenovec, ale současně o něco menší než vlk.

V posledních dekádách se tento představitel šelem psovitých na východním pobřeží USA poměrně rozmohl, takže občas zavítá i do příměstských oblastí, kde požírá zbytky potravin a také nechráněné domácí mazlíčky.

Jeden kojot se začátkem léta utábořil i na hranici našeho parku, kde jsem na něho třikrát natrefil. Setkání, během nichž jsme si vyměnili názory na aktuální problémy nedostatku syrového masa v parku, proběhla v přátelské a soudružské atmosféře.

Při prvním setkání na mě ještě štěkal (zde je záznam na YouTube).

+++

Při druhém setkání (zhruba o 100 metrů dál) už mne jen tak zvědavě pozoroval.

Z tohoto setkání mám nejraději snímky, kde automat zaostřil na křoviny mezi námi, takže kojot je vidět jen v pozadí trochu rozostřený. Ale díky tomu mají fotky takový vcelku zlověstný nádech.

+++

No a při třetím setkání už mne kojot znal tak dobře, že se ani neobtěžoval postavit a jen mne pozoroval zleže. Zřejmě usoudil, že jsem „oukej“.

+++

Aby bylo vůbec něco vidět, musel jsem z těch fotek udělat výřezy.

(předchozí díly ze série „Za humny“)