If I had a had...

Malý medailonek hadů z našeho parku. Na to jak je park malý jich tu žije poměrně dost. A protože tu máme rybníček a dva potoky, hlavní roli bude hrát had vodní. Je to takový malý dáreček vod ní. Tím myslím vod matičky přírody.

Technicky se ten vodní had jmenuje Northern Water Snake.

Jeden exemplář žije ve vyhnilém trámu u můstku přes potok. A protože v té malé stráňce svažující se k potoku ho lze najít prakticky pokaždé, stal se takovou místní celebritou. Každý, kdo do parku chodí pravidelně, ho zná. Já mu říkám Archibald von Hohenlohe. Na snímku ho vidíte před otvorem v trámu (vlevo dole), který představuje nouzový východ z jeho bytečku.

++++++++++

Hlavní vchod do trámu je ovšem z druhé strany.

+++++++++

Pokud je jen trochu hezky, Archibald se nenápadně povaluje mezi kameny ve stráňce a kdo o něm neví, lehce ho přehlédne (můžete si ho zkusit najít tady nebo tady nebo tady)

+++++++++

Jeho oblíbené místo je pod keříkem, kde není vidět skoro vůbec.

+++++++++

Pokud však trůní na domovském trámu, je Archibald prakticky nepřehlédnutelný. To způsobuje komické situace, když se po můstku valí zástupy dětí a rodičů z lesního divadélka. Malí diváci se pak obvykle rozdělí na dvě skupiny. Ta větší s pištěním uteče, zatímco pár odvážlivců se začne zvídavě dotazovat, zda by hadovi mohli hodit buráky. U můstku pak často stojí jeden z rangerů jako Archibaldův bodyguard.

+++++++++++

Pokud máte pochybnosti, že Archibald skutečně bydlí v trámu, tady je důkaz - vlevo mu kouká hlavička z "hlavního vchodu", zatímco vpravo mu z "nouzového východu" vykukuje i kus těla (stále nejste přesvědčeni? - tak mrkněte na toto krátké video).

+++++++++++

Někdy se Archibald doplazí až k potoku a číhá tady, zda kolem náhodou nepopluje nějaký ten žloutkový věneček. Nebo kus jitrnice.

++++++++++

Vyjímečně ho načapáte i ve vodě v plné bojové pohotovosti.

+++++++++

Jednou jsem ho zahlédl při úspěšném pokusu o přeplavání potoka La Manche. Už když jsem viděl jak vlevo testuje vodu, tak mi bylo jasný, co chystá. A skutečně, za chvíli byl na druhém břehu (to co bylo mezi tím jsem taktéž hodil na video).

+++++++++

To, že se Archibald v této lokalitě vyskytuje s vysokou pravděpodobností, se dá využít při randění. Tady totiž nemůžete jen tak děvčicu popadnout do náručí a zulíbat - to by vám hrozilo deset let v Alcatrazu za harašení. Pokud se potřebuji přesunout z fáze "za ručičku" do fáze "v náručí", zavedu dotyčnou k můstku a odtuším "Hele, tady leží docela roztomilej had". Fáze "v náručí" je pak dosaženo za 0.7 vteřiny bez jakýchkoliv právně legálních rizik.

+++++++++

(nehadí intermezzo) Samozřejmě nejsem bláhový a dámy do parku nelákám na přehlídku hadů. Jako návnadu používám - jako většina mužů - sbírku motýlů (tady zřejmě někdo na cestičku upustil banán nebo něco sladkého, protože tihle normálně plaší hoši sosali tak zaujatě, že jim nevadila ani moje bezprostřední blízkost).

+++++++++

Smutno je ale na světě i hadu samotnému a tak si Archibald našel kousek proti proudu potoka přítelkyni. Říkám jí Johanka z Parku. Původně jsem si myslel, že je to Archibald, ale pak jsem ji několikrát zahlédl i ve dnech, kdy Archibald okatě chrápal na trámu, takže bylo jasné, že se jedná o dva různé kousky.

+++++++++

Johanka bydlí asi 10 metrů od můstku v kořenech starého stromu a splývá s nimi tak dokonale, že při letmém pohledu vůbec není vidět.

+++++++++

ddd

Na druhé straně je v potoce taková mělčinka, kde se často ráchají děcka. Jednou jsem tam zahlédl tři maminky s ratolestmi, z čehož byla Johanka doslova na větvi. Tak jsem na ni maminky šetrně upozornil. Panečku, ty byly sbalený tak rychle, že by jim to mohli závidět i mechanici z depa formule 1.

+++++++++

Asi sto metrů po proudu žije v hromadě naplaveného dřeva další vodní had, kterému říkám "Šmik", protože mu nějaký dobráček ukousnul konec ocásku. Tu charakteristickou prstencovou kresbu má téměř vybledlou, což je prý znakem stáří (ale nevím, na levém obrázku uprostřed vypadá spíš jako klacek).

+++++++++

V našem rybníčku žije další vodní had, kterému říkám "Bahňák" (to ale neberte jako volební doporučení - do Sněmovny Hadů volím samozřejmě Losnu). Letos na jaře jsem na něj narazil na okružní stezičce, když si užíval první teplé paprsky.

+++++++++

V květnu a červnu ho často vídám, jak si plave v rybníčku (na pravém obrázku je vlevo nahoře - to pod ním jsou klacíky).

+++++++++

Při troše štěstí připlave ke mně...

+++++++++

...a pak ho můžu pozorovat, jak loví v bahně.

+++++++++++

Jediný problém, který s vodním hadem mám je, že při náhodném setkání neuteče, ale znehybní. A klidně uprostřed cestičky. Na toho týpka vlevo jsem málem šlápnul, protože pro svou světlou barvu nebyl prakticky vidět. Ten vpravo byl zase téměř k nerozeznání od větví a kořenů. Člověk prostě musí stále koukat pod nohy, kam šlape.

+++++++++

Zbytek našeho hadstva

Začnu druhým nejběžnějším hadem v parku a to je Garter Snake.

S tímhle hochem jsem zažil zajímavou příhodu. Jdu si takhle po pěšince a najednou slyším ze svahu prudké šelestění listů, jakoby se v nich honily veverky. Tak kouknu a vidím žábu, jak metrovými skoky prchá ze svahu. A za ní se jako tank řítil tenhle had s bojovně vztyčenou hlavičkou. Soudě podle jeho rozmrzelého výrazu pod svahem žábu nakonec nedostihl.

+++++++++

Podstatně lépe se vedlo tomuto jeho kolegovi. Ten svou žábu dostihl a ani se neobtěžoval ji zavléci do křoví a začal ji polykat rovnou na stezičce.

Ale abych mu nekřivdil: možná mu jen někdo nakukal, že když narazí na žábu a políbí ji, tak se tato promění v krásnou hadici. Takže to, co vidíme, není hostina, ale neobratný pokus nasadit žábě vášnivého francouzáka.

+++++++++

Jinak je ale Garter Snake pěknej zašívák.

Tenhle místo aby líbal žáby, tak se válí v trávě.

+++++++++

Na druhé straně ale umí chodit po schodech (jen je nesmí brát po dvou).

+++++++++

Naším nejdelším hadem je Eastern Ratsnake. Běžně dorůsta až do metru a půl. Je ale celkem neškodný. A taky poměrně vzácný. Zatím jsem ho viděl pouze jednou, když si takhle na jaře vlezl na rozpálenou zásep, aby se po zimě ohřál. Tak jsem ho jemným dupáním vypoklonkoval zpátky do parku.

+++++++++

Naopak naším nejnebezpečnějším hadem je jedovatý Copperhead. I ten je poměrně vzácný. Na něj jsem zatím narazil pouze dvakrát. Poprvé když mi jednou v noci vlezl na zadní zásep, která s parkem sousedí. Na něj ovšem dupání neplatilo, tak jsem po něm takovým curlingovým náhozem začal metat kostičky ledu z mrazáku (doufaje, že had - jakožto tvor teplomilný - na chlad kostiček zareaguje ústupem). Jedna z kostiček se mu skutečně opřela o tělo a za chvíli byl zpátky v parku.

+++++++++

Druhé setkání proběhlo krátce na to ve dne na stezičce u rybníčka. Protože jsem za pět let neviděl jediného Copperheada a teď najednou během jednoho týdne dva, myslím si, že tohle byl ten samý dobrodruh, kterého jsem pár dní před tím vyobcoval ze záspi. Tomu nasvědčuje i to, že když jsem odcházel, tak za mnou jízlivě zasyčel: "Dnesssska bychssssi ssssrknul whisssskey, ale bezzzz ledu!"

+++++++++

(předchozí díly ze série "Za humny")