Přečteno. Poslechnuto. Několikrát. Teď chci psát. A nemám slova. Občas přemýšlím nad tím, jestli se dá slovy vyjádřit to, co vyjadřuje hudba? - takovou intenzitu a cituplnost? Můžeme slovy popsat pasáže v hudbě, nad kterými se samovolně rozesmějeme krásou nebo nám vytrysknou slzy? Odpovídáte na to hned první větou: tam, kde končí slova, začíná hudba... Děkuji za odpověď...

Hudba má tu výhodu, že se odehrává v reálném čase a v několika rovinách současně, takže skutečně dokáže vyvinout intenzitu srovnatelnou s hurikánem Irma. Vzpomínám si, když jednou na Pražském Hradě hráli Verdiho Requiem, tak jsem si myslel, že jeho dunivé Dies Irae zboří celou katedrálu...

četl jsem i poslouchal

Oběma ušima? Přiznej se, nezbedníku!

Hezky napsané, dokonce tak, že jsem některým přirovnáním ani neporozuměl......a já si při tom vlastně skoro uvědomil, jak bídně ji vnímám, že mně u ní jen jihne duše a srdce pláče dojetím, a jindy zase při ní píšu nesmysly v domnění, jak krásně skládám slova nebo s ní divoce kroutím zatáčky za volantem a bouřím se proti všemu a proti všem...občas si řeknu, teď tam musí přijít tahle nota a ona opravdu přijde, ale není to tak ani mým hudebním sluchem, jako spíš zákonitostmi hudby, bohužel si ji nedokáži spustit jen v myšlenkách, aby mi pomohla překonávat dané chvíle...beru ji jako takovou dokonalou schopnost, tedy nadání jiného člověka vypsat stav své mysli v notách, tak jako jiný ji tesá do skály či ve slovech skládá, a myslím, že čím víc je člověk rozervaný, o to líp tvoří...nebo ji beru jako schopnost jiného člověka podmanit pomocí ní jiné, to když se díváš na scénu, která je hudbou umocněna stejně jako třeba modlitba v kostele s varhany a chorálem...je, je nádherná, povznášející, burcující...ale umí být i krutá...a působí na nás rozdílně.....

a děkuji jiným nadaným, že ji mohu, byť jen takto, vnímat

...i toto je moc hezky napsané:-)

..ste dobrej, jakóó

A herdek - vy to rovnou překládáte do japonštiny:

jakó Beethoven

jste fakt dobrej

a s ím Beethovenem jste se mi trefil do vkusu dík

Však jsem pečlivě zaměřoval aspoň pět minut.

Díky za Beethovena, pozvedlo mě to z momentální deprese.

No, na pozvednutí ducha je Beethoven asi nejlepší lék.

Byla jsem tady...přečetla jedním dechem (nebo spíš bez dechu)

Děkuji, děkuji, děkuji, Honzo! Úchvatné!

(tvoje Kurandová)

Těšilo mne