Já tedy v ekonomice také nemám silné kramfleky, ale vyplývá mi z ní, že pokud momentálně nekopneme do hroudy, ze které vytryskne zázrak, jsme zadluženi do konce existence této planety stejně, jako mnoho dalších států. Mám já pak zapotřebí ještě k tomu číst žebříček nejbohatších lidí na světě?

K čemu to vlastně je, dlužíme si navzájem, někdo víc, někdo míň, a stejně si to nikdy nesplatíme, takže si, laicky řečeno, můžeme rovnou všechny dluhy odpustit a začít odznova

Ve starověku se jednou za čas dluhy odpustily - říkalo se tomu (v angličtině) "Debt Jubilee"

http://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_rok

K čemu ty dluhy vlastně jsou je komplikovaná otázka a je samozřejmě nutné se jako vždy zeptat komu ty dluhy slouží. V první aproximaci bych řekl, že je to fígl jak přesunout spotřebu z budoucnosti do přítomnosti. Pračku kterou si koupím na dluh dnes si nekoupím v budoucnosti za své vlastní peníze. Jen za to výsledně zaplatím víc, takže se kromě výrobce praček napakuje i výrobce dluhu. Tedy banka.

V jistém smyslu je současný finanční systém založen na jeho neustálém navyšování. Bohužel. Já bych daleko raději viděl systém založený na jiném principu (viz např. Ellen Brown: The web of debt)

Když si od někoho půjčím peníze, tak sice "uspíším" svoji spotřebu, ale současně odložím spotřebu věřitele - ten bude moci utratit půjčené peníze až mu je vrátím. Jako celek tedy na úkor budoucnosti nežijeme - jednoduše můžeme v současnosti spotřebovat jen to, co se v současnosti vyrobí.

Vemte si současný způsob emise peněz - centrální banky půjčují peníze komerčním bankám a ty peníze dostanou do ekonomiky jen tím, že někomu půjčí. Jde se tomu vyhnout, okud budou centrální banky půjčovat přímo vládě - takový dluh pak bude čistě virtuální stát bude dlužit sám sobě (vláda centrální bance).

S tím prvním odstavcem bych souhlasil, kdyby se půjčovaly jen "stávající" peníze. Ale bankovní systém si peníze na půjčení vpodstatě vycucává z prstu pomocí "částečných rezerv". Někde jsem četl, že až 90% půjček nejsou kryty vklady.

To půjčování CB přímo vládě mi přijde nelogický (ale přiznávám, že nejsem ekonom). Proč by vláda (nebo parlament) měla delegovat svou pravomoc natisknout si peníze na nějakou entitu, která ty peníze teda (eletronicky) natiskne a pak vládě půjčí na úrok. Když už se ty peníze teda vycucají z prstu, tak ať si je vycucá rovnou vláda (bez úroku) a spotřebou je vloží do ekonomiky.

Přes půjčky komerčních bank probíhá druhotná emise peněz - banky většinu vkladů mohou využít na půjčky firmám/občanům/státům a zvyšují tím množství peněz v oběhu (většina transakcí v současnosti probíhá bezhotovostně) - takto funguje současné bankovnictví. Vemte si třeba Japonce - japonské banky a fondy mají k dispozici velké množství úspor (Japonci jsou spořiví a nechtějí si půjčovat) - tyto úspory tedy využívá/utrácí stát (Japonsko tím pádem má veřejný dluh 240% HDP).

K růstu dluhů však přispívá i řada různých opatření - třeba vyvádění peněz z průběžného systému do penzijních fondů. Stát rozhodl, že část peněz, které dříve vybíral a vyplácel na důchody, převedl do soukromých penzijních fondů. Tím pádem mu vznikl deficit a potřeboval peníze - ty peníze si půjčil od penzijních fondů. Na důchody tedy šly ty samé peníze jako dřív, ovšem oproti minulosti rostl dluh státu. Čím dříve země provedly tuto "reformu", tím více na ni doplatily - nejdráž stála tato sranda Maďarsko - takže to celé odpískali, v Polsku a na Slovensku silně omezili transfer peněz z důchodového systému do fondů. ČR měla štěstí, že se politici dlouho nemohla na "reformě" dohodnout a zavedla ji až Nečasova vláda - na tento experiment pak doplatil stát i fondy. Možná na tom něco vydělali účastníci - ovšem tento výdělek jim zaplatili všichni ostatní.

No, ta druhotná emise mi právě nepřijde moc košer.

Já bych si ideální bankovnictví představoval jako párování lidí s volným kapitálem a lidí s komerčními nápady. Mám-li k disposici milion korun a někdo jiný má nápad na dobrý business, tak mu peníze půjčím a on mi za to poskytne úrok. Pro mě je ale nepraktické takového člověka hledat. Komerční banky by tedy měly fungovat hlavně jako zprostředkovatelé. A měly by skutečně půjčovat jen stávající fondy svých vkladatelů.

Nejsem odborník, ale přijde mi, že nejlepší by bylo vytvořit dvou-okruhový systém. Vnitřní okruh - národní banky - by vpodstatě fungovaly jako ti zprostředkovatelé, byli by jištěni centrální bankou a mohli by třeba i provádět sekundární emisi (s nějakými rozumnými rezervami). Nesměly by ale dělat žádné čachry (proprietory trading atd) a jejich činnost by byla přísně regulovaná.

Vnější okruh by tvořily komerční banky, které by nebyly ve svém podnikání nijak omezeny, ale také by nebyly jištěny centrální bankou. V podstatě by fungovaly jako komplexní hedge funds. A taky by nemohly provádět ty druhotné emise. Pouze recyklovat stávající deposita.

Co se Japonska týče, slyšel jsem že ty pověstné úspory už jsou do značné míry prožrané. Není mi taky moc jasný, proč se Abe snaží vyvolat inflaci, když zvýšení úroků 10y JGB o 1% by v podstatě rozmetalo státní rozpočet. A bude-li inflace řekněme 1.5%, jak chce držet ty úrokové míry na uzdě?

Vím, že je to složitější, ale beru to jako u jednotlivce. Dluh by měl být v rozumné míře. Když si půjčím, měl bych do jisté doby splatit, ale ne tím, že budu látat dluh dluhem. Narůstání dluhu je cesta strašidelného zámku, jak si zmínil....a nebo na Seychelly

Ještě bych zmínil, by měla Šípková radost, že křivky se ti podařilo vykreslit mimořádně eroticky

 Teď jsem zamačkla slzu. To si snad ani nezasloužím....Děkuji, milý Františku.

Slzu jste zamačkávat neměla, zvláště ty radostné se hodí ukládat na horší časy, nehledě na to, že lesknoucí oko a zvlhlá řasa působí náramně...to..no, však víte, jak by to napsal bezejmenný, že?

Ano, vím. To jste napsal moc hezky.....příště slzu uložím.