Zrádná nebezpečí

„Já vím, zklamala jsem ho a asi i naštvala, je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Za ta léta už na první pohled dokážu lidi odhadnout, a když mi navíc řekl tohle, tak jsem mu prostě nemohla vyhovět.“

Paní útulkářka pokrčila rameny, naposled pohlédla na nasupeného odcházejícího muže, pohladila mourovatého kočičího výrostka a vrátila ho zpátky do klece na umísťovací výstavě.

Na umísťovací výstavě? Ano, než si povíme více o tom, komu a za jakých okolností lze či nelze svěřit vypiplané zvíře z útulku, podívejme se na krátkou reportáž z umísťovací výstavy (fotky jsem pořídil vlastní tlap... totiž rukou). Ta se uskutečnila v neděli v bývalém klášteře Gabriel Loci v Praze na Smíchově a nové domovy se na ní podařilo najít 29 ze 34 přítomných roztomilých koťat, půvabných koček a neohrožených kocourů.

Sedmiměsíční Terrinka se z náručí paní útulkářky stěhuje ke svým dvěma novým komorným

I stejně stará Bettynka bude v dobrých rukou

Rezíku, nezlob, jedeme domů

Editku čeká doma překvapení

Pětiletá Didi. Někdy se lidé postupem času mění do podoby svých zvířat, jindy jsou si s nimi podobní už od začátku

Máša a Dáša je kočičí maminka s dcerou. Rodina zůstane pohromadě

A ještě dvouletá Minda. Sluší jim to spolu, co říkáte?

Atmosféra v do té doby zaplněném sálu se na chvilku trochu zklidnila, paní útulkářka si oddychla a v přestávce všeho toho shonu se dala do vysvětlování.

***

Víte, kočky běhají tady po našem světě mnohem déle než my lidé a za tu dobu se jim zapsala do genů spousta obranných a ochranných mechanizmů, jak se vyhnout různým nebezpečím nebo jak jim čelit. Mají mnohem citlivější smysly než my, a když se například blíží silná bouřka, vědí to dřív, než se na obloze objeví první mráček a utíkají se schovat na nějaké místo, které považují za bezpečné. Nebo když ve volné přírodě zaregistrují nějaké zvíře, jejich pradávný pud jim napoví, jestli se ho mají pokusit ulovit, utéct před ním nebo s ním třeba svést boj o území. Dokonce i na nás lidech často odhadnou povahu, a instinkt jim poradí, komu mohou důvěřovat a komu se radši vyhnout.

Jenomže než něco přejde určitému živočišnému druhu „do krve,“ tak to hodně dlouho trvá, je na to potřeba mnoha a mnoha generací. Proto jsou kočky prakticky bezbranné před nástrahami moderní lidské civilizace.

„Vy nemáte zasíťovaná okna a bydlíte ve čtvrtém patře?“ Zeptala jsem se toho pána, kterému jsem odmítla dát Tomíka, a víte, co mi odpověděl?

Řekl jen: „No, nemám, ale většinou větrám jen ventilačkama. Pokud bych otevřel celé okno, tak na toho kocoura dám pozor.“

Ohlídat kočku, když proletí oknem motýl nebo když dokonce na parapet omylem přistane pták? Nesmysl, než by ten člověk vůbec stačil zareagovat, kočka po tom motýlu nebo ptákovi skočí, může jí to ujet, ztratí balanc, vypadne a zabije se. Proč? Protože propast pod otevřeným oknem nikde v přírodě nenajdete a kočka nemá genetickou výbavu na to, aby si v takové situaci dala pozor. Ano, některé kočky se to možná dokážou naučit, ale spoléhat se na to rozhodně nedá.

S větráním věntilačkami je to snad ještě horší. Víte, kolikrát se už stalo, že kočka vylezla nahoru po zácloně nebo tam skočila ze skříně v domnění, že se udrží na horním rantlu, ale spadla do šikmě se svírající škvíry mezi vyklopené okno a rám? Fakt bych vám nepřála vidět, jak to pak dopadne.

To samé máte s auty. Minule tady byla paní a chtěla si odnést tříletou Lízu, vyloženě bytovou kočku, která nikdy nebyla venku. Ta paní bydlí u křižovatky dvou hlavních silnic, a když jsem jí řekla, že by neměla pouštět Lízu ven, tak mi odpověděla:

„Ale vždyť já nemůžu mít zavřenej barák, když bude venku hezky a teplo. Nebojte, na zahrádce bude Líza v bezpečí, mám to oplocené metr osmdesát vysokým drátěným plotem, takže se na silnici nedostane.“

Ha, ha, ha, ach ty má, prostoto, ta paní asi nikdy neviděla lézt kočku přes plot. Vždyť taková drátěnka je pro ni něco jako neodolatelné tělocvičné nářadí, jak si udržet kondičku, zvlášť když na druhé straně třeba zahlídne myš. To máte to samé, kočka pudově dobře ví, že se má bát vlka, velkého psa nebo dokonce i výra, ale aut na silnici, které jsou tady proti celé kočičí evoluci jen pár roků? Ani náhodou, kdybych jí Lízu svěřila, do týdne by mohlo být po ní. Už tak obrečím každou umístěnou kočku, kterou jsem vypiplala a vymazlila, ale stát se tohle, tak se zblázním.

Ale tohle jsou naštěstí spíš výjimky, lidé většinou vědí, jak se postarat, aby u nich byla kočka v bezpečí. Podívejte, vidíte ten pár mladých lidí s přepravkou, co zrovna přišli? Těm jsem dávala kočku před půl rokem, bylo to čtyřměsíční kotě Lukášek. Oni bydlí ve městě, tak si přáli vyloženě bytového kocourka a všechno už měli doma předem připravené. Párkrát se mi ozvali, když potřebovali s něčím poradit a co měsíc mi posílají fotky, jak jim ten kluk roste před očima a jak je u nich doma šťastný. Už tehdy jsem se jich ptala, jestli si nechtějí vzít rovnou dva, aby Lukáškovi nebylo smutno, ale oni si netroufli, protože prý mají málo zkušeností. Teď mi před pár dny telefonovali, že je Lukášek přemňoukal, aby si to rozmysleli a že by mu chtěli pořídit kamaráda nebo kamarádku. Koukejte, teď jdou sem, tak už mi promiňte, já jim jdu připravit Editku...

Poznámky:

• Fotografie nezletilých osob jsou publikovány se souhlasem jejich rodičů.
• Fotografie koček a kocourů jsou publikovány bez souhlasu vyobrazených čtyřnožců.
• Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.