Ženatý muž a rozvedená žena

„Fakt ti nebude vadit, že se nikdy nerozvedu a budu se s tebou scházet jenom tak jednou nebo dvakrát za týden?“ Jarda vyložil karty na stůl, chtěl být vůči Mileně upřímný hned od začátku.  

Povyprávěl jí o svém zvláštním manželství. O tom, jak je pro jeho ženu kariera důležitější než všechno ostatní. Jak mají sex tak jednou za měsíc a stejně to za moc nestojí, protože ona je myšlenkami bůhvíkde. Jak pubertální problémy jejich syna řeší vlastně jenom on sám. „Ale na pálení mostů já nejsem,“ uzavřel svoje povídání.

„Nebudeš mi to vadit, potřebuju mít nablízku chlapa, který ví, co chce a na nic si nehraje. A potřebuju se k němu občas přitulit.“ Odpověděla po chvilce přemýšlení. „Ale upřímnost za upřímnost. Budu hledat dál a když najdu někoho volného, tak se rozejdeme.“

Hltali se navzájem. V sexu, v něžnostech, v úplně obyčejném povídání a naslouchání. Ona byla po třech létech od rozvodu tělesně i citově vyhladovělá. On, ačkoli ženatý, byl na tom podobně. Občas za ní přišel do jejího bytu na předměstí, jindy si skočili jen tak na rychlé kafe po práci. Byla diskrétní, nikdy mu nevolala, když si nebyla jistá, že je sám.

Párkrát se mu zmínila o tom, jak si podala inzerát do vážných seznámení a kdo se jí ozval. Trochu ho bodlo u srdce, přestože od začátku dobře věděl, že jejich vztah může kdykoli skončit. Den rozchodu nadešel zhruba po roce jejich známosti. Hned ve dveřích mu řekla, že se dnes vidí naposled a byla na něj něžnější než kdykoli předtím. Přijal to a když se loučili, popřál jí štěstí.

„Teď si dám pořádnou pauzu a jestli si ještě někdy najdu nějakou další bokovku, to je ve hvězdách.“ Říkal si cestou domů. Bylo mu smutno. V následujících měsících se hodně soustředil na práci. A taky na svého syna, ten měl před maturitou.

***

„Jardo, jsi sám, můžu ti zavolat? Milena“

SMS přišla na podzim, několik měsíců po jejich rozchodu. Brnknul jí zpátky a pozval na kafe.

„On chlastal,“ začala Milena svoje povídání. „Zezačátku jsem to nepoznala, dlouho byl v pohodě a pak to na něj přišlo, prostě alkoholik kvartálník. To už bydlel u mě. Když byl v lihu druhý den, našla jsem ho doma zřízeného pod obraz s partou kumpánů. Strašně jsem se naštvala, všechny je vyhodila i s ním. Pak se mi ozval, prosil mě na kolenou, sliboval, že už to víckrát neudělá. Já husa mu uvěřila a vzala ho zpátky, ale před týdnem to na něj přišlo znova. Tentokrát na mě dokonce vztáhnul ruku, tak jsem zavolala policajty a ti si ho odvezli...“

Byla víc naštvaná než smutná. Držel ji za ruku, hladil pohledem. Všechno se vrátilo, vztah ženatého muže s rozvedenou ženou začal tam, kde nedávno skončil.

„Vím, že se kvůli mně nerozvedeš, ale přesto jsem ráda, že tě mám.“

„Je mi jasné, že zas budeš hledat někoho volného, ale do té doby budu s tebou.“

„No, nevím, nevím, tahle zkušenost mi dala dost zabrat.“ Lehce ho cvrnkla přes nos a pak se mu stočila do náručí.

***

„Jardo, co se děje?“ Začal advent, napadl sníh a Milena si všimla, že s Jardou něco je. Chodil jako ve snách, občas jí odřekl schůzku, vymluvil se, že mu není dobře nebo že má moc práce. Když byli spolu, moc toho nenamluvil a v posteli měla pocit, že se s ní miluje jen proto, aby jí udělal radost. Napadlo ji, jestli si vedle ní nenašel ještě nějakou další ženu. Teď jí po čtrnácti dnech konečně kývnul na krátkou schůzku v kavárně.

„Děje, Mileno,“ odpověděl zamyšleně. „Ale víš, to jsou moje starosti a já tě s tím nechci zatěžovat. Vždyť máš dost svých a já ti chtěl přinášet vždycky jen to dobré.“

Ten minulý čas v jeho větě ji zarazil. Od doby, co se dali podruhé dohromady, už nehledala nikoho dalšího, tak nějak se spokojila s rolí milenky ženatého muže. S rolí té, která už asi bude navždy druhá. Teď se trochu přestala kontrolovat a vylétlo z ní: „Ale já tě mám ráda, tak mi to musíš přece říct!“

Dlouho mlčel, jen se jí tiše díval do očí. Pak se pomalu rozhovořil: „Moje manželka se dala dohromady s nějakou ženou. Odchází ode mě, tvrdí, že konečně našla sama sebe a že je šťastná. Náš kluk je z toho na prášky a já se bojím, aby nakonec nevyvedl nějakou blbost. Promiň, že teď mám na tebe málo času, ale... však víš... Záleží mi na tobě.“

Tohle netušila, koukala na něj s vyvalenýma očima. Podezírala ho, že si našel ještě nějakou další, ale teď vidí, jaká byla bláhová.

Pak jí to začalo pomalu docházet. Muž, který jí tolik imponuje a kterého před časem opustila ve snaze najít jeho kopii, bude volný. Ale teď má obrovský problém. Můžu mu nějak pomoct? Bude se mnou chtít žít? Otázky se jí honily hlavou.

***

Příběh by teď měl skončit tím, že se Jarda po odchodu své manželky dá s Milenou dohromady a jeho syn ji přijme jako jeho novou partnerku. Navíc oba ještě nejsou tak staří, aby si nemohli pořídit společné dítě.

Jenomže v životě to tak jednoduché není, kapitola Jardova manželství se teprve uzavírá. Jestli se podaří otevřít tu novou, to záleží jen a jen na nich dvou. Tak jim držme palce.