Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ze zápisků šílence

Stalo se mi to již poněkolikáté, ale tentokrát byl můj zážitek nejintenzivnější, protože jsem se tam poprvé s někým setkal. Nešlo o normální sen, složený z obrazů vlastního podvědomí, nýbrž o vystoupení duše ze spícího těla.

V sobotu po obědě jsem si na chvilku lehnul a usnul. Před probuzením jsem se dostal na rozhraní spánku a bdění, uvědomoval si, kde jsem, chtěl vstát, ale nemohl se pohnout. Pak mě napadlo, že když nedokáže vstát moje tělo, vystoupím z něj svou myslí. Zkusil jsem se znovu pohnout a ejhle, ono to šlo. Ze dřívějška už vím, že v takové chvíli nesmím vědomě otevřít oči, protože bych se okamžitě vrátil do těla, které se v tomto stavu nedokáže hýbat.

Vstal jsem tedy naslepo a spoléhal na svůj vnitřní zrak, který je natolik nedokonalý, že mi umožňuje vidět okolo sebe jen chvílemi a omezeně. Napůl vidoucí tímto vnitřním zrakem jsem došel ke dveřím, vedoucím do zahrady a chtěl se dostat ven. Věděl jsem z dřívějška, že mě tam čekají nevídaně krásné věci, například mělké jezero se dnem pokrytým drobnými barevnými rostlinami, jehož voda je příjemně vlažná a dá se v ní normálně dýchat.

Tentokrát mě však u dveří zadržovala nějaká síla, která mě do těch krás nechtěla pustit, a musel jsem vynaložit určitou námahu, abych ji překonal. Když se mi konečně podařilo projít těmi dveřmi, tak místo malé zahrádky, která je tam ve skutečnosti, mě tam čekala rozlehlá zvlněná louka, porostlá nízkou sytě zelenou trávou.

Zaplavil mě nepopsatelný pocit volnosti, učinil jsem prvních pár kroků a poté ulehl do trávy. „Tady je všechno pozitivní, klidně ochutnej i hlínu," prošlo mi hlavou, učinil jsem tak a ta prsť k mému podivu chutnala lahodně a trochu sladce.

Pak jsem se zvedl ze země a pokračoval dál zvlněnou loukou. Na obzoru v dáli před sebou jsem spatřil zamžené obrysy hor, na druhé straně té louky jsem se ocitl nad mělkým údolím. Nedaleko pode mnou stálo nějaké stavení, vypadalo jako stará venkovská usedlost a já se rozhodl tam jít v naději, že někoho potkám a budu s ním moci hovořit. Stále jsem musel mít na paměti, že nesmím otevřít oči, abych vjem nepřerušil, a obrazy před mým vnitřním zrakem se občas vytrácely a pak zase vracely zpět.

„Ťuky, ťuk, můžu dál?“ Zaklepal jsem na pootevřené dubové dveře toho stavení.

Objevila se starší žena s prošedivělými vlasy, a s úsměvem na svém širokém obličeji mi odpověděla: „Ano, buďte vítán, posedíme a napijeme se spolu. Projděte tady podél oken na dvůr, tam se sejdeme.“ Vyzařoval z ní klid a dobro, a já najednou věděl, že i zde existuje něco jako víno, které však neslouží ku zlobě a agresi v opilosti jako občas u nás, ale k povznesení v kladném slova smyslu.

Žena zmizela v útrobách domu a já se dle jejích slov vydal okolo oken podél zápraží. Minul jsem muže a ženu, pár starých lidí, kteří k sobě patřili, ani mě nezaregistrovali, jen zasněně hleděli do dáli. Kousek ode mě proběhla spěchající mladá dívka, krátce mi zvesela zamávala a pokračovala dál. Když jsem dorazil na dvůr, začal se můj vnitřní zrak opět rozostřovat, ta prošedivělá žena tam na mě už čekala.

„Víte, já spím, má duše vystoupila z těla a na chvilku se dostala sem k vám. Teď skoro nevidím a netuším, jak dlouho tady budu moct zůstat, než se probudím a budu muset vrátit zpátky.“

„Ano, vím,“ odpověděla mi. „Pojďte, povedu vás do sadu,“ vzala mě za ruku.

„Jsem z Nehvizd, řekněte mi, prosím, kam jsem se dostal.“

Ačkoli jsem jí řekl jen jméno vesnice, ve které mé tělo zrovna spí ve své posteli, sama věděla, že je to na Zemi. Řeka mi. „To je odsud trochu z ruky, málokdy sem někdo odtamtud zabloudí.“

„Jsem tady na jiné planetě?“ Vyzvídal jsem dál.

„To není přesné,“ odpověděla. „Ne jiná planeta, ale jiná dimenze. Vy si to nedokážete představit, ale jste velice blízko svého domova, ale zároveň hodně daleko.“

„Jak se sem dostali lidé, kteří tu žijí? Nebo spíš kdy se sem člověk může narodit?“

„Víte, tady je to jiné než u vás. Není tu zlo ani protivenství, vládne zde pouze dobro, přízeň a volnost. Je to tu proměnlivé, každý si tady pouhými myšlenkami a vlastními přáními může například postavit dům, ve kterém chce bydlet. Pokud se zatoužíme s někým setkat, stačí si to přát a hned se ocitneme u něj. Pro vás je to asi těžko představitelné, ale takových světů, jako je tento, je bezpočet.  Člověk se do některého z nich může narodit až tehdy, když se oprostí od všeho špatného, zlého, nenávistného, závistného a od dalších protivenství, která vládnou tam u vás a na podobných místech.“

Žena ke mně takto vlídně hovořila, a když se zmiňovala o našem světě, přelétl jí přes tvář výraz smutku, pochopení a naděje. Pomalu jsme postupovali k sadu a já měl pro ni připravenou spoustu dalších otázek. Pochopil jsem, že tamní lidé vědí daleko víc než my tady, víc než si vůbec dokážeme představit a víc, než nač se umíme ptát.

„Buďte opatrný, abyste se nepodíval do slunce,“ pokračovala, „je tak nádherné, že by vás sem připoutalo, už byste se nedokázal vrátit zpátky, a přitom vás tam ještě čeká řada úkolů, které máte ve svém životě splnit.“

Slunce tak jako tak nebylo vidět, přestože obloha byla průzračně modrá. Možná jsem ho ale na rozdíl od tamních obyvatel nemohl spatřit pouze já, abych neměl možnost se do něj podívat, neboť nejsem hoden toho tam žít. A to byla má poslední myšlenka, která mě v té krásné dimenzi stihla napadnout, protože pak jsem se probudil zpět ve svém těle a ve své posteli. Několik dlouhých minut ve mně dozníval pocit štěstí. Pocit, který je v tom krásném světě normální a trvalý, leč zde na naší zemi pomíjivý a vzácný. Pocit, na který nikdy nezapomenu.

PS: A tak mi odpusťte to moje dnešní šílené a možná i trochu nudné povídání. Však mívám i normální sny, například na dnešek se mi zdálo, jak moje babička parádně obehrála v mariáši jednoho mého protivného známého. Většina z nás mívala v dětství takovou skvělou babičku, která tam na nás možná někde za tou rozlehlou zvlněnou loukou trpělivě čeká.

Autor: Jan Pražák | úterý 6.10.2020 14:37 | karma článku: 23,73 | přečteno: 875x
  • Další články autora

Jan Pražák

Oheň ve vlasech

Já vím, jsem potvora a s chlapy si jenom užívám. Jednou si začnu něco s tím, jsem s ním pár měsíců, poté ho pošlu k vodě a jdu do toho pro změnu s jiným. Odsuzujete mě? Možná na to máte právo, ale napřed si poslechněte můj příběh.

20.7.2024 v 7:07 | Karma: 23,09 | Přečteno: 741x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

To je jenom náš Pepíček, toho my tu máme skoro pořád

„Je mi strašné vedro, nevadilo by ti, kdybych dneska vyměnila kávu s větrníkem za zmrzlinový pohár? A přidáš se ke mně?“ Zeptala se Maruška jednoho odpoledne minulý týden, když jsme se po práci sešli v naší oblíbené cukrárně.

16.7.2024 v 14:34 | Karma: 25,01 | Přečteno: 838x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Příběh jednovaječných dvojčat

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

13.7.2024 v 7:07 | Karma: 25,70 | Přečteno: 707x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 30,77 | Přečteno: 950x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 30,28 | Přečteno: 922x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Dobyli jsme dvě vesnice na východě Ukrajiny, hlásí ruští vojáci

21. července 2024  14:23

Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že ruská armáda dobyla dvě vesnice na východě Ukrajiny. Píše to...

Přes postel na trůn. Jak si vládu nad Čínou jedinkrát v historii uzmula žena

21. července 2024

Premium Narodila se před 1 400 lety a její vláda spadá na začátek tzv. Zlaté éry čínských dějin. Císařovna...

Unikátní přehlídka letecké módy. V Kunovicích ukázali šaty letušek a pilotů

21. července 2024  13:39

Nevšední podívanou připravilo pro návštěvníky v sobotu večer Letecké muzeum v Kunovicích na...

OBRAZEM: Kravitz, Blake a další hvězdy. Kdo letos zářil na Colours of Ostrava

21. července 2024  13:07

Přes 50 tisíc návštěvníků letos zavítalo na festival Colours of Ostrava, který se po čtyři dny...

Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA
Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA

Maminky, pojďme si po sérii dětského testování dopřát také něco pro sebe. Ať už vás trápí strie, jizvy, dehydrovaná pokožka, pigmentové skvrny nebo...

  • Počet článků 2155
  • Celková karma 27,46
  • Průměrná čtenost 1309x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.