Že prej jako nemáme mít děti, abysme si nezaneřádili planetu

Nevím, jestli jsem tenhle hypermoderní trend dobře pochopil, možná to tak není. Ale jestli je to vážně pravda, tak je to pěkná blbost, kterou mohl vymyslet leda ňákej pomatenec. Nebo možná spíš banda pomatenců.

Že prej jako každej z nás už od samotnýho narození až do svý nejdelší smrti smrťoucí po sobě zanechává pěkně hlubokou uhlíkovou stopu, která skleníkovejma plynama ničí životní prostředí. Ta má začínat už od jednorázovejch plenek a miminkovskýho prdění, pak pokračovat tím, jak celej život každej den topíme, jíme, jezdíme, makáme, bavíme se a děláme všechno ostatní. No a nakonec tomu zaneřádění planety nasadíme korunu a dodáme poslední kapku, když nás v krematoriu spálej na popel. Takže z toho má jako plynout, že když nebudeme plodit děti, nezaviníme, že se narodí další takovej producent uhlíkový stopy, čímž pomůžeme přírodě.

No, a jsme u toho, že prej tím pomůžeme přírodě? Cejtíte taky ten nesmysl? Co chtěla příroda a jak to udělala už od nejprimitivnějších prvoků až po nás „vyspělý zvířata,“ který choděj po dvou nohou? Ňák to vymyslela a navlíkla tak, abysme se mohli a moc chtěli množit. Učili se, jak se na jedný straně uživit, napást se a nalovit kořist. A na druhý straně uchránit před těma, který chtěj požírat nás. A aby to bylo vyvážený, tak ta chytrá příroda dokázala zařídit, že když se ňákej druh zvířat přemnoží, tak přestane bejt dost žrádla pro všechny, většina jich pochcípá hladem a celá ta rovnováha se zase vrátí. Jó může se to zdát krutý a bolestný, a taky to někdy dost dlouho trvá, ale funguje to. Nebo teda zatím vždycky fungovalo a snad bude fungovat i dál. Proč? Protože až si příroda bude myslet, že jsme moc přemnožený mi lidé, tak nás nechá vyhladovět, pustí na Zemi ňákou planetku nebo třeba nechá bouchnout celej Yellowstone. A všechno se vrátí zpátky, celý to pojede znovu od těch prvoků.

Víte, já těmhle hypermoderním trendům nerozumím a možná se mejlím, ale přijde mi, že celý to hnutí „nemít děti“ je postavený na hlavu. Ona totiž spousta těch lidí, který to prosazujou, teda jako těch ekopomatenců, umí akorát proti něčemu protestovat. Nadchnou se třeba proti dálnicím, bráněj jejich stavbám a už nepřemejšlej o tom, že ve městech a vesnicích na objízdnejch trasách trpěj lidi hustým provozem náklaďáků. I umíraj pod jejich kolama, abych to řekl napoctivo. Nebo protestujou proti jádru a přitom jsou moc líný, než aby si naštudovali, že v poměru na výkon jde o nejčistší elektrárny. No a s tím neplozením dětí je to to samý. Když se ve vyspělejch zemích bude rodit málo dětí, tak je tam za chvíli přečíslí kdo? No přece ti, co přijdou odjinud, a to si pište, vážení aktivisté, že zrovna tihle se s ňákým šetrným chováním k životnímu prostředí moc párat nebudou.

Teda nechci bejt vošklivej a myslet si, že těmhle aktivistům za jejich šílený nápady občas někdo něco zaplatí. Jenomže v dnešním lobbistickým a přepolitizovaným světě by se tomu člověk zas až tak moc nedivil.

Ještě mě napadá jeden důvod, proč možná tihle „uhlíkoví stopaři“ bojujou proti plození dětí. Snad proto, aby si udělali alibi, že sami žádné děti nechtěj. Ať mi prominou lidé, kteří děti mít nemůžou, ale podle mě je rodičovství jedním z nejdůležitějších lidskejch poslání od tý naší přírody. Je to sice krásná záležitost, ale co si budem, dost drahá a hlavně hodně pracná. Když si, panáčku a panenko, pořídíš děcko, máš utrum se zábavou a jestli chceš bejt pořádnej fotřík nebo mamka, musíš se o něj začít pěkně starat. Čtyryadvacet hodin denně, abys věděl. No a z tohohle pohledu docela chápu, že něco takovýho těm hypermoderním trendařům a věčnejm proti něčemu protestantům zrovna moc nevoní.

No dobrá, možná vám přinde, že tady kecám nesmysly a plácám pátý přes devátý. A tak vás nakonec rozptýlím jednou krátkou historkou ze života, na to si potrpím.

Byli dva mladý lidi, říkejme jim třeba Majka a Libor. Měli se rádi a chtěli se vzít, jak už to v životě bejvá. Jenomže jim to nakonec krachlo, Libor strašně moc toužil po dítěti, byl by se staral a udělal pro něj všechno. Jenomže Majka nechtěla, měla tak trochu ruce dozadu a při představě všeho toho skákání okolo dětský prdelky si vymyslela sto důvodů, proč do toho nejít. Libor ji dlouho ukecával, byl trpělivej, ale když zjistil, že je to marný, tak dostal rozum a šel o dům dál. No a dneska? Libor je šťastnej s o pět let starší rozvedenou ženskou, která má jedno dítě z prvního manželství a druhý, Liborovo nosí zatím pod srcem. A Majka? Ta se přidala k tý bandě pomatenců, co prosazujou tu blbost nemít děti, abysme nezaneřádili Zemi jejich budoucí uhlíkovou stopou.